Koupili jste si auto a o pár dní později k vám uprostřed noci přijede prodejce a ukradne vám ho zpět. Jste překvapeni? Stává se to pořád.
JT šel do autobazaru a našel si ojetý model, který se mu líbil. Jeho úvěrová bonita byla v pořádku – ne hvězdná -, ale dostatečně dobrá na to, aby mohl auto financovat, aniž by si sehnal spoludlužníka. Prodejce a ostatní účastníci obchodu neustále přicházeli a odcházeli od stolu, kde seděl, přinášeli papíry a mluvili o různých věřitelích, ale ujišťovali JT, že mu mohou zajistit financování. Měl 1 000 dolarů na zálohu. Když se blížila zavírací doba u prodejce, položili před něj nějaké papíry a řekli, že všechno vyřešili. Podepsal a dal jim 1 000 dolarů. Nasedl do svého nového (ale lehce ojetého) auta a odjel domů.
O několik dní později mu zavolal prodejce a řekl mu, že s papíry je „problém“. Mohl by se JT vrátit do prodejny? JT šel dovnitř a našel svého prodejce, který ho vzal zpět za lidmi z finančního oddělení. Ti mu řekli, že banka, která mu včera večer schválila úvěr, od smlouvy odstoupila. Dobrou zprávou bylo, že mu našli novou banku a ta s půjčkou pohne – i když JT už auto měl – a jen s o něco vyšší úrokovou sazbou. Všechny papíry byly vyplněné a JT je mohl podepsat. Chtěli roztrhat papíry z minulého dne.
Slyšel jsem od mnoha spotřebitelů, kteří si v tuto chvíli sedli a podepsali nové papíry. Místo toho JT řekl slova ve smyslu: „Pánové, domnívám se, že se ke mně snažíte chovat nečestně. Proto nyní odejdu.“ Nebyl jsem u toho, takže se s tím spokojíme.“
Druhý den ráno se podíval na příjezdovou cestu a jeho auto bylo pryč. Zavolal na policii, aby nahlásil krádež auta. Krátce poté mu bylo oznámeno, že auto nebylo ukradeno; bylo „zabaveno“ prodejcem. Když jim zavolal, prodejce mu řekl, že k tomu byli donuceni, když JT odmítl podepsat nové papíry. Jediné, co musel udělat, aby dostal auto zpět, bylo podepsat nové papíry a zaplatit účet za odtah. Auto bylo u prodejce. Pokud by to nechtěl udělat, jednoduše by si nechali jeho zálohu za své problémy.
JT zavolal právníkovi a přinesl všechny své papíry. Mějte prosím na paměti, že tato transakce proběhla v Michiganu a tato oblast práva se v jednotlivých státech velmi liší. V případě JT existovala kupní smlouva, kterou podepsaly obě strany. A pak existovala smlouva o financování. Tato smlouva byla typická pro Michigan v tom smyslu, že v ní bylo uvedeno, že kupující a prodávající se dohodli na finančním ujednání (akontace, měsíční splátky atd.) a že prodejce byl poté oprávněn postoupit půjčku věřiteli. Byl to však prodávající, kdo původně půjčoval JT peníze na koupi.
S největší pravděpodobností došlo k tomu, že se postoupení půjčky nezdařilo. Prodejce si nenechal nic schválit a jen doufal, že najde banku, která bude ochotná obchod převzít. Nebo měli celou dobu v plánu JT oškubat. Zajímavé je, že to znamenalo, že JT mohl jednoduše platit měsíční splátky dealerovi, dokud se jim nepodařilo jeho úvěr znovu postoupit, a nebyl by v prodlení. Dealer se samozřejmě nesnažil o přeúvěrování úvěru; snažili se z něj vytáhnout další peníze.
Radil jsem JT, aby měsíční splátky dealerovi platil, a podali jsme žalobu. Transakce, kterou JT viděl, se někdy nazývá „dodání na místě“ – i když to jsou poměrně časté případy, kdy jsou vozidla předána kupujícímu, aniž by se vůbec předstíralo, že je zajištěno financování. V případě JT mu řekli, že financování existuje. Těmto obchodům se také někdy ze zřejmých důvodů říká „financování Yo-Yo“.
Naše žaloba byla jednoduchá: JT vlastnil auto. Prodejce ho ukradl. Žalovali jsme je za krádež. Michigan má zajímavý zákon, který umožňuje žalovat zloděje o trojnásobnou náhradu škody. A ty lze vykládat jako hodnotu zboží v době krádeže. Takže v okamžiku, kdy jsme podali žalobu, JT do toho šel s částkou 1 000 dolarů. Každý měsíc platil měsíční splátku. Ale naše žaloba uváděla částku blížící se 50 000 USD (trojnásobek kupní ceny vozu). Zákon také umožňuje vymáhání soudních nákladů a poplatků za právní zastoupení. Právě takové případy není moudré, aby žalovaní protahovali. A to také neudělali. O chvíli později se dohodli na vyrovnání.
JT sice nezískal gigantickou výhru, ale dostal zpět všechny své peníze a něco za své problémy. Stejně tak byly uhrazeny jeho náklady na právní zastoupení a soudní výlohy. Během případu jsem provedl výpověď jednoho z finančních pracovníků dealerství. To znamená, že jsem ho pod přísahou vyslechl před soudním zapisovatelem ohledně případu. Několik měsíců po vyřešení případu jsem toho muže viděl v restauraci, přišel ke mně a pozdravil mě. Řekl, že už u stejného prodejce nepracuje. Zeptal jsem se ho na případ JT. Jak běžné bylo něco takového?“
„Ukořistit auto, aby získal více peněz? To dělali pořád.“
„Ne, myslím to, že jste se s námi dohodli?“
„No, to se nikdy nestává. Nikdo nás nikdy nežaluje. Většinou všichni jen zaplatili, aby dostali auto zpátky. Proč myslíš, že to pořád dělají?“ „Ne,“ odpověděl jsem. Dal mi svou vizitku.
Existuje mnoho variant tohoto podvodu, ale výsledkem je, že kupující je požádán, aby se po dokončení obchodu vrátil k prodejci, aby „opravil“ nebo „předělal“ nějaké papíry. A to se děje neustále. Pokud vás to zajímá, vyhledejte si na internetu termín „spot delivery“.
Prosím vás: Pokud se vám to někdy stane, zavolejte právníka, než se vrátíte k prodejci. Stačí si na webu vyhledat advokáta, který se zabývá „podvody s automobily“ nebo dokonce „citronovým právem“ (tyto obory spolu dost úzce souvisejí), a jednoduše požádat o bezplatnou radu. Může to znamenat rozdíl mezi tím, zda si auto necháte, nebo půjdete od prodejce domů.
Několik čtenářů se zde bude ohrazovat proti mé radě „zavolejte právníkovi“ a ptát se, zda neexistuje nějaká svépomoc, ke které by se mohli uchýlit. Ne, žádná taková jednoduchá rada, kterou bych vám mohl dát, neexistuje. Zákony v této oblasti se opravdu liší stát od státu. Dále existuje celá řada dalších zákonů, které by se ve vašem případě mohly ukázat jako užitečné a které nebyly zmíněny výše, a to jak federálních, tak státních. V závislosti na tom, jak se vaše situace vyvíjela, by mohlo dojít k porušení zákona Truth in Lending Act, zákona Equal Credit Opportunity Act, zákona Motor Vehicle Sales Finance Act (zákon státu Michigan, ale většina států má podobný zákon) a zákona Fair Credit Reporting Act, abych jmenoval alespoň některé. Místní právník, který se v nich vyzná, je nejlepším místem, kde může poškozený spotřebitel začít.
