Hororová hra, která se možná skrývá v nejtemnějších koutech internetu [UPDATE]

Internet je obrovské, neznámé místo. Části, se kterými vy a já denně přicházíme do styku, jsou jen velmi malým zlomkem toho, co tam ve skutečnosti koluje. Web může být hluboký a může být temný.

V hlubokých zákoutích internetu prý existuje hra. Jmenuje se „Smutný satan“ a je to hororová hra, která se nepodobá žádné jiné, na kterou jsem narazil. Smutný Satan se nedá koupit v GameStopu ani stáhnout digitálně přes tradiční obchody, jako je Steam. Údajně ji lze stáhnout pouze pomocí nástrojů, které umožňují přístup do skrytých hlubin internetu, jako je Tor.

Některé části internetu existují na místech, která běžně nevidíme – možná je znáte jako „hluboký web“. Tento termín zní hrozivěji, než ve skutečnosti je. Hluboký web není nějaký podzemní internet, kde se dějí jen pochybné věci, jako je hackerství nebo obchod s drogami. Jak vysvětluje server Lifehacker, hluboký web „označuje rozsáhlé úložiště informací, ke kterým vyhledávače a katalogy nemají přímý přístup“. Představte si databáze, stránky chráněné heslem, soukromé webové stránky a fóra a také placený obsah.

Něco, k čemu je hluboký web obzvlášť dobrý, je však anonymita. Uživatelé mohou inkognito nahrávat věci na něco, čemu se říká stránky Onion, a kdokoli, kdo se k tomuto obsahu dostane, bude mít ztíženou možnost vystopovat zdroj.

Před časem Jamie, majitel kanálu Obscure Horror Corner na YouTube, řekl, že se ponořil do hlubokého webu, aby si stáhl záhadnou hru umístěnou na stránkách Onion. Soubor se jmenoval „Smutný Satan“ a jednalo se o hororovou hru, která vzbudila jeho zájem. Byla to koneckonců obskurní hororová hra, kterou by mohl uvést na svém kanálu YouTube.

„Nepoužívám deep web příliš často,“ řekl mi Jamie minulý týden. „Ale před měsícem nebo dvěma mi jeden předplatitel poslal odkaz, že našel něco děsivého a věděl, že mě to bude zajímat, což mě samozřejmě zajímalo.“

„Provedl jsem kontrolu malwaru a další virové záležitosti na souboru a zdálo se, že je v pořádku, tak jsem to prostě vystřelil dopředu,“ řekl Jamie. To, co Jamie říká, že našel, bylo tak trochu nepochopitelné. Děsivé, záhadné, ale nevyzpytatelné. Naštěstí Jamie svůj průchod hrou skutečně zdokumentoval.

Na část se můžete podívat zde, pokud chcete, i když já pod video napíšu také play-by-play.

Hra začíná v temné chodbě:

Jdeš dopředu a je těžké rozeznat, co na tebe v dálce čeká. Jediné, co slyšíš, jsou tvé kroky, které jeden po druhém působí jako připomínka, že v těchto stínech existuje něco hmatatelného. Chůze chvíli pokračuje, i když se zdá, že hráč ve videu ve skutečnosti nedělá žádný pokrok. Skoro to vypadá, jako by kráčel na místě – ale ne, nakonec se hráč přece jen přiblíží k mihotavému světlu. V tu chvíli se začnou ozývat podivné, tlumené zvuky. Zní to skoro jako když dítě lapá po dechu. Může to však být cokoli.

Hráč se otočí zpět, kousek se prochází. Pak se znovu otočí. Teď se zdá, že v dálce jsou jiné dveře ze světla. Bludiště není statické. Mění se.

Hráč se přirozeně pohybuje směrem ke světlu. Hlasy jsou stále zkreslenější, cizí. Změní se i chodba:

Hlasy se mění ve vrčení. Hráč prostě pokračuje v chůzi vpřed – opravdu, to je to jediné, co může dělat. Nakonec se postava znovu ocitne v původní chodbě, jenže tentokrát je zkažená, nestabilní. Každých pár vteřin se na zemi rozbliká žlutá čára, takže to skoro vypadá, jako by hráč kráčel středem silnice:

Hráč pokračuje v chůzi po této silnici, až se nakonec opět promění:

Na konci se chodník ještě jednou promění. Je to první chodba, ale tentokrát se zdá, že celá úroveň sténá a naříká. Zní to, jako by ses ocitl v břiše bestie. Hráč tam chvíli stojí a jen naslouchá. Zvuky se mění a sílí, jsou hlasitější, agresivnější. Skoro to zní, jako by hráči něco dýchalo na krk, vrčelo a mělo hlad.

Nakonec se scenérie opět sama od sebe změní – zpět do černobílé chodby. I tato oblast se změnila na těkavou. Stěny se rozmazávají a posouvají a je slyšet, jak muž stále dokola opakuje nesrozumitelnou frázi. Přesto hráč postupuje vpřed a dostává se na konec této chodby:

Hráč se dostává na konec chodby a je uvítán tímto:

Bizarní obrazovka, která podle Kirka vypadá jako něco z první série Hannibala, trvá možná vteřinu nebo dvě, než zmizí. Pak je to zase zpátky do těch zatracených chodeb.

Tentokrát se zdá, že je hráč téměř zdrogovaný. Postava se pohybuje zpomaleně, zvuk se ještě více zkresluje. Dojdou na konec chodby a opět se to změní:

Je to těžké rozeznat, pokud nemáš obrazovku počítače na plný jas, ale na zemi je skutečně krev. Hráč samozřejmě kráčí k jejímu zdroji. Nakonec se na obrazovce na zlomek vteřiny objeví tato fotografie Jimmyho Savila a Margaret Thatcherové…

…než se opět vrátí do chodby. NSPCC je mimochodem Národní společnost pro prevenci týrání dětí. To je, myslím, největší vodítko, pokud jde o to, o čem Smutný satan „je“, ale k tomu se dostaneme za chvíli.

Video končí tím, že hráč dojde na konec nejnovější chodby. Toto je první část; celá trvá něco málo přes 11 minut.

Abstraktně se Smutný Satan nezdá být nijak zvlášť „dobrou“ hrou. Je to doslova jen chození po chodbě sem a tam, pořád dokola. Samotné chodby, celé prostředí, vypadají jako něco, co by student herního designu mohl vyplodit za dvacet minut.

A přece! Smutný Satan je pozoruhodně zneklidňující, i když se na YouTube díváte jen na to, jak se hraje. Částečně za to může zvuk, který dokáže zázračně navodit děsivý tón. Ale v některých ohledech je hrubost hry právě tím, co ji dělá tak silnou. Dodává jí autenticitu. Horor není žánr, který by si liboval ve vyleštěnosti. Často ho definuje syrovost, jeho ostré hrany. To je důvod, proč jsou found footage horory v kurzu. To je také důvod, proč se rané survival horory s mizerným ovládáním přesto dokázaly stát klasikou. Horor je chaotický, stejně jako je chaotický skutečný život. Je obyčejný, stejně jako je obyčejný skutečný život. Což znamená, že se to může stát i vám.

Pak je tu předpokládaný zdroj samotné hry. „Hluboká webová hra“. Je to jediná hra, o které jsem kdy slyšel s tímto pozadím. To neznamená, že je to jediná hra, která existuje v hlubokém webu, nebo dokonce že hry z hlubokého webu jsou neobvyklé. To nemohu vědět, nepobývám tam. Moje neznalost působí ve prospěch hry. Jelikož na tuto část webu nečíhám, stigma deep webu jako špinavého podhoubí internetu se projevuje v plné síle, takže hra působí mnohem zlověstněji. Nedokážu vystopovat její původ ani záměr jejího tvůrce. Nevím, proč byla vytvořena a za jakým účelem. Mohu jen zažít její mýtus, a ten se dál rozrůstá způsobem, který si nemohu ověřit.

Jamie tvrdí, že ke hře přišel soubor, který je vyděsil natolik, že nakonec hru z jejich počítače vymazal.

„Začínalo to být trochu divné… na ploše se mi při každém spuštění hry objevoval soubor s poznámkovým blokem, který byl součástí hry, a v něm byly nějaké bláboly,“ napsal Jamie k popisu prvního videa na YouTube. Požádal jsem o důkaz, ale žádný jsem nedostal.

„Bohužel nemám žádné screenshoty souborů poznámkového bloku,“ řekl mi Jamie. „Byl to skutečně blábolivý text. Nezdálo se, že by byl v nějakém jazyce, opravdu jen symboly a čísla. Několikrát jsem si všiml čísla 666, což asi vzhledem k názvu hry sedí.“

V době psaní tohoto článku odkaz hostující hru nefunguje. Nepodařilo se mi stáhnout Sad Satan, abych vám mohl říct, zda je celý Jamieho příběh pravdivý, nebo ne. Budu k vám upřímný: i kdybych si hru mohl stáhnout, nejsem si jistý, jestli bych to udělal. Těžko říct, s čím si tu zahráváme. Je to vlastně jen hororová hra? Nebo je to nádoba na něco mnohem horšího než počítačový virus: Sám Satan? Dobře, nejspíš ne. Netuším, jestli je ta hra skutečně nebezpečná, ale člověk by se opravdu neměl srát do něčeho, čemu nerozumí, víš?“

Díky YouTube nemusím stahovat ani hovno. Můžu se jen dívat a prožívat Jamieho hraní zprostředkovaně. Tento víkend Jamie nahrál druhý díl série, na který se můžete podívat zde:

Znovu nebudu uvádět play-by-play, protože spousta prvků je podobná prvnímu videu. Spousta strašidelných chodeb, které přecházejí jedna v druhou:

Důležitější je, že druhé video odhaluje, že hráč ve skutečnosti není v tomto bludišti sám:

Jedná se rozhodně o jednu z nejstrašidelnějších her, které jsem letos viděl.

Jamie říká, že netuší, co je to za hru a kdo ji vytvořil. Doufá, že díky sdílení videí se jim podaří zjistit víc.

Mluvil jsem s účastníkem, který údajně hru Jamiemu poslal. Přál si zůstat v anonymitě.

„Poprvé jsem se o hře dozvěděl na hlubokém internetovém fóru,“ tvrdil. „Je to taková univerzální stránka, najdete tam všechna obvyklá fóra (technická pomoc, recenze, fitness a podobné věci) a navíc nějaký originální obsah.“

Tento frekventant hlubokého webu říká, že někdo na tato fóra umístil odkaz na hru, což je prý pro tento kout internetu poněkud neobvyklé.

„Bylo to poprvé, co jsem viděl, že by se na webu objevila hra,“ řekl. Pokud se na těchto stránkách vznášela média, byla to spíše hudba a filmy – ne hry, a už vůbec ne hry vytvořené uživateli.

„Uživatel nikdy neupřesnil, zda se jedná o jeho vlastní obsah, nebo o obsah někoho jiného, ale předpokládám, že to byla jeho hra,“ řekl. „Svůj příspěvek podepsal ‚ZK‘.“

Můj informátor z hlubokého webu toho o ZK moc neví – je to přece anonymní fórum.

„Viděl jsem i jiné příspěvky podepsané ZK, většinou komentáře, které byly velmi zvláštní,“ řekl. „Některé věci, které ZK zveřejnil předtím, byly dost divné – temné názory, satanistické bláboly. Jestli je to hanebné, nebo je to všechno v dobré zábavě, to opravdu nedokážu říct,“ uvažoval. Řekl, že je sice docela dobře možné, že hra má nějaký temný skrytý motiv, ale že počká, až uvidí, co dalšího je v ní obsaženo, než vynese nějaký soud. Celý důvod, proč se o hru podělil s Jamiem, prý spočíval v tom, že se mu ji nepodařilo spustit na vlastním počítači – takže si ji stejně jako my ostatní může vyzkoušet pouze z druhé ruky.

Po zhlédnutí záznamu mi hra připadá jako jakýsi komentář k hrůzám zneužívání dětí – proto ty noční můry a věci kolem NSPCC. Kromě toho jsem však viděl jedinou věc, která by s tím mohla potenciálně souviset, a to další video s názvem „Sad Sad Satan:“

Video jako by naznačovalo vraždy spáchané lidmi v maskách:

A zdá se, že také dráždí místa těchto údajných vražd. V popisu na YouTube se prostě píše: „Vydejte se po stopě.“

Takže… kdo se chce vydat po stopě se mnou?“

Ilustrace: Sam Woolley.

Aktualizace 7. 7. 13:45 : Fanoušci Smutného satana strávili spoustu času analýzou hry, jejích odkazů a možného původu. Pátrání přineslo několik zajímavých poznatků, z nichž mnohé posilují myšlenku, že hra je o zneužívání dětí. O tom si můžete přečíst zde. Cestou se vynořila další otázka: Ačkoli to může být děsivé, byla hra skutečně nalezena v hlubokém webu, jak tvrdil nahrávající na YouTube? Lidé mi posílali různá zdůvodnění pro i proti možnosti, že Sad Satan pochází z hlubokého webu, některá platná, jiná ne.

Co mě zaujalo, bylo tvrzení, že odkaz na hluboký web uvedený v popisu původního videa na YouTube obsahoval číslo „9“, což je číslo, které se v odkazech na Onion pravděpodobně nevyskytuje. Kontaktoval jsem Jamieho, majitele Obscure Horror Corner, abych se zeptal, co se s odkazem děje. Nyní říká, že dal lidem špatný odkaz, protože ten skutečný podle něj obsahoval spolu s hrou také „gore obrázky“ a dětskou pornografii. „Necítil jsem se pohodlně, když jsem dával odkaz na něco takového.“ O tento odkaz se se mnou nepodělil. Bohužel je pro mě kvůli tomu těžší přikládat zbytku jeho vyprávění takovou důvěru, i když tvrdí, že je pravdivé. Smutný satan zůstává zajímavý a stojí za to se jím zabývat, protože je navzdory své hrubosti účinný, ale nyní je jasné, že jsem měl příběh o jeho objevení prezentovat s větší skepsí. Za to se omlouvám. Původní článek sice připouští, že hra existuje spíše v mýtické než hmatatelné podobě, ale mohl jít dál, aby bylo jasné, co je na Jamieho příběhu konkrétní a co ne.