Hostitelští ptáci tolerují parazitická kukaččí vejce ve svých hnízdech pouze tehdy, když se obávají odvety

Kravička hnědohlavá není pro své hostitele ničím jiným než noční můrou: Pokud vajíčka tohoto parazita z hnízda vyhodí, potrestá je zničením celé snůšky. Vědci z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční biologii v Plönu a Harvardovy univerzity navrhli matematický model pro analýzu interakce mezi ptačími vývržky a jejich hostiteli. Modelové výpočty ukazují, že ptáci přijímají vejce vývržků parazitů do svých hnízd pouze tehdy, pokud jsou k tomu donuceni odvetou ze strany vetřelce.

Hypotéza mafie poskytuje vysvětlení, proč někteří hostitelští ptáci neodstraňují vejce parazitů ze svých hnízd. Kukačka klade svá vejce do hnízd jiných ptáků, aby si ušetřila námahu s výchovou vlastních mláďat. Některé parazitické ptačí druhy, jako například severoamerická hnědohlavá kukačka (Molothrus ater) nebo evropská kukačka velká (Clamator glandarius), však z pomsty vybíjejí hnízda svých hostitelů, když hostitelé nepřijímají jejich vejce. Za těchto okolností má smysl, aby hostitelští ptáci snášeli dodatečnou práci spojenou s odchovem kukaček v hnízdě, aby neohrozili životy svých vlastních potomků.

Hostitelští ptáci mohou na snůšku parazitů reagovat různě: zatímco někteří vejce jiných ptáků v podstatě přijímají, jiní je okamžitě vyřazují. Jiní zase přijímají parazitická vejce pouze v případě, že jejich hnízda byla již jednou znehodnocena. Která z těchto behaviorálních strategií je nejúspěšnější, závisí na převládajících podmínkách prostředí a na tom, jak často se protivník v populaci vyskytuje: pokud je v okolí hodně mafiánů, vyplatí se hostitelům přijímat parazitická vejce bez odporu. Pokud se však parazité nebrání, jsou ve výhodě hostitelští ptáci, kteří kukaččí vejce ze svých hnízd okamžitě odstraní. Výsledkem je, že frekvence různých strategií chování kolísá v pravidelných cyklech.

Ne všichni vědci však mafiánskou hypotézu podporují. Je také možné, že parazitičtí ptáci drancují hnízda jiných ptáků, aby hostitele donutili vyprodukovat novou snůšku, do které pak mohou umístit svá vlastní vejce v době, která jim nejlépe vyhovuje. Toto chování, kterému se říká „farmaření“, není v praxi vždy snadné odlišit od odplaty. Proto není zcela jasné, zda je lepší strategií pro zajištění tolerance parazitických vajec hostitelskými ptáky odveta, nebo „farmaření“.

Vědci Maxe Plancka rekonstruovali interakci mezi farmařením a odvetou a podmíněnou a nepodmíněnou tolerancí pomocí počítačového modelu. Výsledky, které získali, naznačují, že hostitelé tolerují kukaččí vejce ve svých hnízdech pouze tehdy, když je paraziti trestají přijetím strategie odvety. „Naproti tomu farmářské chování – tedy drancování dospělých snůšek, aniž by se z něj hostitelé mohli poučit – vede k odmítání parazitických vajec hostiteli. Při absenci mafiánských parazitů má pro hostitele větší smysl vyhazovat kukaččí vejce z hnízda,“ vysvětluje Maria Abou Chakra z Institutu Maxe Plancka pro evoluční biologii.

Frekvence těchto čtyř chování cyklicky kolísá v závislosti na převládajících podmínkách prostředí. Hostitelé a parazité mezi sebou soupeří v neustálém evolučním závodě. Každá strategie se setkává s protistrategií. „V těchto vztazích mezi hostitelem a parazitem neexistuje optimální chování. Žádná ze stran nemůže trvale přechytračit tu druhou,“ říká Arne Traulsen, ředitel oddělení evoluční teorie v Institutu Maxe Plancka v Plönu.