Stalo se vám někdy, že ve vaší ordinaci skončilo dítě, které bylo vyhozeno ze školky? Nebo jste byli na rozpacích, jak se starat o modřiny na dítěti, které prý způsobil drsný sourozenec?
Nejste sami, kdo čelí takovým znepokojivým klinickým situacím. Tyto příliš časté problémy jsou na vzestupu a vyžadují důkladný pohled a širokou diferenciální diagnostiku.
Ukazuje se, že 25-40 % chlapců a 10-28 % dívek ve věku 2-5 let hodnotí učitelky v mateřské škole jako středně agresivní až vysoce agresivní. (Možná budete šokováni, když se dozvíte, že 40 % násilného chování dospělých začalo před dosažením 8 let věku jedince). Pokud je dítě starší 3 let natolik agresivní, že rodiče nebo pečovatelé musí volat o pomoc, jedná se o závažný problém, který, pokud se neřeší, může přerůst v celoživotní dysfunkci.
Doktorka Barbara J. Howardová
Věk 3 let je klíčový, protože do té doby je agrese normální a dokonce se očekává. Všichni kojenci koušou, jakmile se jim prořežou zuby. Děti také experimentují se svými ústy: Možná jste zažili překvapení, když jste se mazlili s usměvavým devíti- až dvanáctiměsíčním dítětem jen proto, aby vám zabořilo zuby do ramene. A patnácti- až osmnáctiměsíční děti mužského i ženského pohlaví bez rozmýšlení srazí vrstevníka, aby získaly vytouženou hračku (instrumentální agrese).
Ale agrese, jejímž cílem je ublížit druhým (nepřátelská agrese) – ne jen něco získat – by měla dosáhnout vrcholu ve věku dvou a půl let a ve věku tří let by měla být na ústupu. To znamená, že tříleté děti, které jsou považovány za agresivní, nepokročily tak, jak by měly. A než se pokusíte tyto malé děti poslat na (obtížně dostupné) psychiatrické vyšetření, máte klíčovou možnost pokusit se zjistit, proč tomu tak je.
Stejně jako se bojovníci uchylují ke kousání jen v krajním případě, jsou předškolní děti obvykle v koncích, když agresi používají opakovaně. Je užitečné zamyslet se nad tím, jakým způsobem nejsou uspokojovány následující potřeby, což způsobuje, že tyto děti nejsou schopny se s tím tak vyrovnat.
– Potřeba pomoci při regulaci jejich stavu vzrušení. Děti od počátku potřebují pomoc nejen při zvládání období rozrušení, ale také při usínání a probouzení. Epidemie nedostatečného spánku je skvělým místem pro hledání jednoduché příčiny agrese nebo faktorů, které ji zhoršují. Hodiny spánku jsou totiž nepřímo úměrné problémům s chováním všeho druhu u malých dětí (a pravděpodobně i u starších). Požádejte rodiče, aby svému dítěti vedli spánkový deník; může jim to otevřít oči a vám také napovědět.
Některá prostředí – například ta, která jsou hlučná (třeba i puštěná televize nebo videa plná stimulujících obrázků) nebo přeplněná, nebo ta, která postrádají jasný rozvrh nebo rutinu – ztěžují zvládání vzrušení. K tomu přistupuje přímé modelování agrese, ke kterému může docházet u dětí již od 15 měsíců věku, když sledují násilí v médiích. Rodiče si možná ani neuvědomují, co jejich dítě zažívá, pokud se nečekaně nezastaví ve školce svého dítěte, což jim vřele doporučuji.
Ne všechny děti mají stejnou pravděpodobnost, že budou reagovat agresivně na příliš stimulující nebo chaotické prostředí, ale všimněte si jakéhokoli druhu postižení CNS (např. poruchy autistického spektra, otravy olovem, prenatální expozice drogám nebo dokonce nepravidelného temperamentu). Ty mohou dítě připravit na méně spolehlivou schopnost adaptace. Nejdůležitějším stavem, který je třeba vzít v úvahu, když je dítě příliš agresivní, je však ADHD. Více než 65 % dětí, u nichž je diagnostikována opoziční vzdorovitá porucha (která se často projevuje ranou agresivitou), má ADHD. Pokud jsou příznaky ADHD výrazné, nikdy není příliš brzy na kompletní vyšetření a zvážení léčby.
– Potřeba častého a výživného stravování. Nedostatečná frekvence a možná i nekvalitní strava může dítě také vyvést z míry. V dnešní době obezity možná zapomínáme, že děti skutečně potřebují jíst každé 3-4 hodiny, i když výživnou stravu s nízkým obsahem cukru. Vidím děti, které jsou posílány do školky poté, co snědly koblihu v 5:45 ráno, a které v 10 hodin dorážejí na vrstevníky, když ještě neměly svačinu.
– Potřeba zvládnutí. Ve věku 1 roku mají děti silnou potřebu mistrovství, která, pokud je zmařena, je může přimět k tomu, aby udeřily na ostatní. Zeptejte se na konkrétní událost, abyste si ujasnili, co agresivní chování vyvolává. Dítě, které vyjíždí hlavně při „výtvarce“, může být frustrováno svou špatnou jemnou motorikou a poklesem sebevědomí, když umí jen čmárat a soused nakreslil strom. U dětí, které zaostávají ve vyjadřování, je ve skutečnosti čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou agresivní a budou v takovém chování pokračovat, protože nemají schopnost verbálně vyjednávat situace, aby dosáhly toho, co chtějí – což je dovednost, která chybí i některým dospělým!
