Induktor je pasivní elektronická součástka, která uchováváenergii ve formě magnetického pole. Ve své nejjednodušší podobě se induktor skládá z drátěné smyčky nebo cívky. Indukčnost je přímo úměrná počtu závitů v cívce. Indukčnost také závisí na poloměru cívky a na typu materiálu, kolem kterého je cívka navinuta.
Při daném poloměru cívky a počtu závitů mají nejmenší indukčnost vzduchová jádra. Materiály jako dřevo, sklo a plast – známé jako dielektrické materiály – jsou pro účely vinutí induktoru v podstatě stejné jako vzduch. Feromagnetické látky, jako je železo, vrstvené železo a práškové železo, zvyšují indukčnost dosažitelnou u cívky s daným počtem závitů. V některých případech je toto zvýšení řádově tisícinásobné. Významný je také tvar jádra. Toroidní jádra (ve tvaru šišky) poskytují při daném materiálu jádra a počtu závitů větší indukčnost než solenoidní jádra (ve tvaru tyče).
Je obtížné vyrábět induktory na čipy integrovaných obvodů (IC). Naštěstí lze induktory ve většině aplikací mikroobvodů nahradit rezistory. V některých případech lze indukčnost simulovat pomocí jednoduchých elektronických obvodů s použitím tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů vyrobených na čipech IC.
Induktory se používají spolu s kondenzátory v různých aplikacích bezdrátové komunikace. Induktor zapojený sériově nebo paralelně s kondenzátorem může zajistit diskriminaci proti nežádoucím signálům. Velké induktory se používají v napájecích zdrojích elektronických zařízení všech typů, včetně počítačů a jejich periferií. V těchto systémech induktory pomáhají vyhlazovat usměrněný střídavý proud a poskytují čistý stejnosměrný proud podobný proudu z baterie.
.
