Jít ven sám, poznat nové přátele a procvičit si sociální dovednosti

Je tu kapela, na kterou se opravdu chcete podívat, ale nemáte s kým jít. Je sobota večer. Máte chuť někam vyrazit, ale stejně jako o mnoha předchozích víkendech nemáte žádné plány. Slyšeli jste, že místní knihkupectví pořádá sérii čtení, ale nikdo z vašich přátel by do toho nešel. Pak vás napadne myšlenka: „No, vždycky bych mohl jít ven sám…“

Mnoho lidí koketuje s myšlenkou jít ven sám, ale ne vždy to vyjde. Možná nad touto myšlenkou neustále dumají, ale nikdy ji nedokážou uskutečnit, nebo si třeba jednou či dvakrát vyšli sami, ale celou dobu se cítili nesví. Tento článek pojednává o tom, jak z chození o samotě vytěžit více. Budu se věnovat hlavně tomu, jak si vyrazit do společnosti a najít si přátele, a krátce se zmíním i o tom, jak si vyrazit jen tak za zábavou a jak si procvičit své sociální dovednosti.

Přínosy chození ven o samotě

Mnoho lidí má pocit, že chodit ven o samotě je trapné, a k tomu se dostanu příště, ale dělat věci sám není úplně špatné:

• Dovoluje ti to navštívit jakoukoli akci, kterou chceš, takovou, kterou bys mohl vynechat, kdybys mohl jít jen s přáteli.
• Někdy je snazší seznámit se s lidmi na vlastní pěst, protože nemusíš trávit většinu času s přáteli, se kterými jsi přišel. Být sám tě také může jemně tlačit k větší společenskosti, protože pokud si chceš s někým popovídat, musíš si to zařídit sám.
• Můžeš chodit na akce podle svých vlastních podmínek. Nemusíte zůstávat déle, než byste chtěli, protože vaši přátelé ještě nejsou unavení. Už nemusíš někam chodit pozdě, protože tvým spolubydlícím trvá věčnost, než se připraví.
• Může to být dobrý způsob, jak si procvičit sociální dovednosti, jako je navazování a udržování konverzace s cizími lidmi. Můžeš jít ven, trénovat, kolik chceš, ve svém volném čase, a pak odejít, kdykoli budeš chtít.

Těžkosti chození ven o samotě

Kromě výhod se lidé často cítí nesví a špatně se cítí, když jsou venku sami. Myslím, že je poměrně snadné zvyknout si chodit ven sám za aktivitami, ale je to těžší, když je vaším cílem socializace a navazování přátelství. Vyžaduje to prostě určitou úroveň sebevědomí, společenského vystupování a konverzačních dovedností. Existuje spousta jiných způsobů, jak se seznámit s lidmi, takže nikdy nemějte pocit, že je to něco, co musíte dělat.

Problém č. 1: Pocit, že děláte něco ubohého nebo nevhodného, když jste někde sami, a že vás za to lidé budou negativně hodnotit

Toto je největší psychická překážka, která vám brání chodit ven sami, a je faktorem některých dalších níže uvedených problémů. Je zvláštní, jak může být úroveň vašeho pohodlí na nějakém místě do značné míry určena tím, zda máte pocit, že máte „legitimní“ důvod být tam sami. Pokud jste v baru, protože máte sraz s přáteli a oni mají zpoždění, cítíte se v pohodě. Pokud jste na stejném místě proto, že jste záměrně přišli sami, pak máte pocit, že děláte něco špatného, že tam jste, a obáváte se, že si všichni všimnou, jaký jste osamělý podivín.

Překonání tohoto problému je většinou otázkou uvědomění si, že je v pořádku jít na určitá místa sám. Jistě, někteří lidé nikdy nedělají věci sami, ale to neznamená, že je tato praxe špatná. Není vůbec neobvyklé, že dobře přizpůsobení, společensky aktivní lidé dělají věci sami. Během dne se podívají na film. Ve volný středeční večer si zajdou na živou hudbu do nedalekého bluesového baru. Zajdou si na jídlo, zatímco celé odpoledne nakupují v centru města. Zajdou do místní hospody podívat se na zápas, popovídat si s personálem a zahrát si několik partií kulečníku. Jdou si zatančit do jediného klubu v jejich městě, kde se hraje elektronická hudba, která je baví.

Pokud si ostatní lidé myslí, že je to trapné nebo divné, mají buď mylnou představu o tom, co znamená být sám, nebo je to odraz jejich vlastní nejistoty dělat věci sám. Když se na to podíváme jinak:

Jak většina lidí přemýšlí, když vidí někoho venku samotného:

• Pokud dotyčný nějak nevyčnívá, pravděpodobně si ho vůbec nevšimnou. Koneckonců většina lidí má milion důležitějších věcí na přemýšlení než teoretizovat o tom, proč jsou náhodní cizí lidé na stejném místě jako oni.
• Možná si vůbec nevšimnou, že je dotyčný sám. Mohou předpokládat, že přišel s přáteli a právě v tuto chvíli s nimi není. Mohou si myslet, že lidé v jejich blízkosti jsou jejich kamarádi, ale zrovna v tuhle chvíli se spolu nebaví.
• Pokud se nad nimi zamyslí, nejspíš je to jen krátká myšlenka typu: „Určitě taky ráda chodí na stand-up comedy show.“
• Pokud se zamyslí nad tím, proč je dotyčný sám, opět to nejspíš bude nějaká vlídnější myšlenka typu: „Chtěli si dneska někam vyrazit“, a ne něco jako: „Páni, to je ale ubožák.“ Možná si jich dokonce váží a závidí jim, že mají dost sebeovládání a sociálních dovedností na to, aby byli venku sami.
• Pokud se nad nimi někdo opravdu zamyslí, vsadil bych se, že bojuje s vlastními zábranami jít ven sám. Protože o tom tolik přemýšlejí, spíš si všimnou, když jsou ostatní lidé sami, a uvažují, co to znamená – „Je sám. Co se mu honí hlavou? Je nervózní jako já? Jo… musí být nervózní. Ale ne, vypadám taky tak nervózně, když jsem šel ven sám?“

Někdy stačí jen vědět, že neděláte nic smutného nebo zoufalého, když jdete ven sami, abyste se cítili lépe, ale přesvědčení nemusí plně zapadnout, dokud nejste venku sami dostatečně dlouho a na vlastní kůži nezažijete, že to není tak zlé. Prvních párkrát se můžete cítit trochu trapně, ale poté se vaše smýšlení začne měnit. Říkáte si: „Jo, tak já jdu na koncert sám. Co je na tom?“ Zjistil jsem, že jak lidé stárnou, přirozeně přidávají na svůj seznam „Okay to do alone“ další a další aktivity.

Všeobecně je snazší zvyknout si být sám na místech, kde jste kvůli nějaké aktivitě nebo představení. Lidé obvykle hůře snášejí být sami na místech, kde jsou výhradně proto, aby se snažili socializovat. Tehdy se nemohou zbavit pocitu, že je s nimi něco špatně, když se musí uchýlit sami, a že se na ně kvůli tomu budou všichni dívat svrchu. Trvá sice déle, než se člověk naučí chodit sám čistě do společnosti, ale dá se to zvládnout.

Problém č. 2: Nutnost vyplnit prostoje

Tento se týká hlavně případů, kdy jdete sami něco dělat, na rozdíl od setkávání s lidmi. Pokud jdete na koncert kapely, stand-up komika nebo čtení poezie, čekají vás nudné úseky, kdy nikdo nevystupuje. Pokud přijdete dostatečně brzy na to, abyste získali místo, musíte zabít čas čekáním na začátek představení (které často začíná pozdě). Pak se musíte potýkat s přestávkami mezi jednotlivými vystoupeními. Pokud jdete do restaurace, musíte se zabavit během přípravy jídla.

Většina lidí v místě konání bude mít přátele, se kterými si bude moci popovídat, a čas jim tak snadno uteče. Pokud jste sami, půlhodinová přestávka mezi kapelami se může protáhnout na věčnost a pravděpodobně nechcete pít jen proto, abyste se zabavili. Pokud se cítíte nervózní a odhalení, protože nejste s nikým, všechen ten čas, kdy nemáte co dělat, může vaši nejistotu umocnit. V závislosti na místě konání nejsou vhodné ani některé jinak spolehlivé zabijáky času. Technicky na tom asi není nic špatného, ale většině lidí bude připadat trochu divné, když si v hudebním sále nasadíte sluchátka nebo vytáhnete knihu, zatímco čekáte na další kapelu na pódiu.

Naštěstí díky chytrým telefonům už tento problém není tak hrozný jako dřív. Pokud nemáte telefon, se kterým byste si mohli hrát, některé další možnosti jsou prolistovat bezplatný alternativní týdeník ve vašem městě nebo se dívat na televizi, pokud je někde poblíž. Někdy nezbývá nic jiného než si najít místo k stání, snažit se tvářit uvolněně a možná trochu pozorovat lidi. Samozřejmě vždycky můžete navázat konverzaci, abyste si ukrátili čas, ale to může být samostatná výzva.

Problém č. 3: Nenápadný smutný, teskný pocit, že byste si přáli, abyste nebyli venku sami

Tento se také týká především toho, když jdete sami ven za nějakou činností. I když si to užíváte, v koutku duše se můžete cítit trochu sklesle, protože si říkáte: „Bylo by to zábavnější, kdybych to měl s kým sdílet.“ Nebo: „Jediný důvod, proč jsem tu sám, je ten, že nemám dost kamarádů.“ V takovém případě se můžete cítit trochu sklíčeně. Podle mých zkušeností, pokud máte tyto myšlenky, je to odraz toho, že nejste spokojeni se svým celkovým společenským životem. Pokud se vám to podaří urovnat, pak se budete cítit spokojeně i ve chvílích, kdy se ještě rozhodnete něco podniknout bez přátel.

Problém č. 4: Pocit nervozity při oslovování lidí k rozhovoru

Začít rozhovor s někým neznámým může být na večírku, kde se přátelíte s polovinou přítomných, dost děsivé. Ještě skličující to může být, když jsi venku sám a jsi plný obav, že tě lidé budou považovat za strašidelného samotáře. Pokud jste na nějakém místě již delší dobu a s nikým jste se nebavili, můžete se obávat, že budete působit divně, když někoho náhle oslovíte. Tyto články se zabývají tím, jak zvládnout svou nervozitu vůči oslovování lidí:

Jak postupně čelit větším společenským obavám
Zvládnutí nervozity před nepovinným společenským chováním

Na konci tohoto článku uvedu seznam míst, kde je podle mého názoru nejsnazší a nejtěžší oslovit lidi na vlastní pěst.

Problém č. 5: Obavy z toho, že budete muset vysvětlovat, proč jste sami

Na mnoha místech je přijímáno a považováno za normální, že se někteří lidé objeví sami. Nikdo se nebude dvakrát dívat, když někdo půjde sám do baru na večer salsy nebo živé hudby, protože si tam zjevně jde zatančit nebo se podívat na kapelu. Ve větších barech a klubech se spíše očekává, že lidé přijdou se svými přáteli.

I když vy osobně máte pocit, že je v pořádku vyrazit do klubu sám, můžete se obávat, že lidé, které potkáte, nebudou mít takové pochopení, když zjistí, že nejste s kamarády. S tím souvisí i obava, co budete dělat, když budete sami a narazíte na známé, kterým může připadat divné, že jste venku sami. Tato obava není zcela neopodstatněná. Někteří lidé se budou dívat svrchu na někoho, kdo chodí na určitá místa sám. Existuje několik přístupů, které můžete zvolit:

• Nejjednodušší možností je být přímý a smířit se s tím, že jste venku sami. Opravdu věřte, že neděláte nic špatného a že každý, kdo má jiný pocit, to prostě nechápe. Pokud vyšlete signál, že neděláte nic neobvyklého, lidé vás často budou následovat. Někteří lidé vás možná i tak odmítnou, ale pokud je tak odradí fakt, že chodíte ven sami, jsou to opravdu lidé, se kterými chcete trávit čas?
• Vyhovuje ti, že jsi sám, ale přesto to trochu vysvětli, např. takto: „Po dlouhém týdnu v práci jsem měl opravdu chuť jít ven, ale moji přátelé jsou mimo město.“, „Včera večer jsem si vyšel s přáteli, ale rád poznávám i nové lidi.“ nebo „Moji přátelé jsou většinou usazení ve vztazích a už neradi chodí večer ven, ale já stále ano.“.
• Lže. Možná to není ta nejlepší cesta, ale možná je to to jediné, co ti momentálně vyhovuje. Příklady: „Později se tu sejdeme s kamarády“, „Přišel jsem s kamarádem, ale musel odejít dřív a já se rozhodl zůstat“ nebo „Moji přátelé jsou na tanečním parketu“. Tento přístup může způsobit více problémů, než kolik jich vyřeší. Může fungovat, pokud s někým komunikujete jen krátce, ale může být těžší udržet fasádu, pokud se s ním nakonec zdržíte déle („A co ty víš? Právě mi napsali kamarádi, že nemohou přijít… ale asi stejně zůstanu…“).
• Vmíchej se mezi ně, aby to nevypadalo, že jsi sám. Choď do velkých, přeplněných klubů, kde si nikdo nevšimne, že jsi sám. Nepřitahuj nežádoucí pozornost tím, že budeš špatně oblečený nebo se budeš okázale vymykat demografickému profilu místa. Nezdržujte se příliš dlouho na jednom místě. Místo toho se neustále pohybujte a chovejte se, jako byste byli na nějaké misi; jděte si pro pití, hledejte své přátele atd. Pokud máte obavy z toho, jak vás lidé vnímají, může vám tato taktika trochu ulevit od nervů. Stejně snadno však mohou zvýšit stres, protože se nyní musíte starat o to, abyste udrželi své „krytí“. Navíc, jakmile se s někým dáte do řeči, může se ještě zeptat, kde jsou vaši přátelé.

Problém č. 6: Pro ženy: příliš mnoho balení na určitých místech

Jste-li žena a chcete se zúčastnit čtení knihy nebo si zajít na jazz, vaše zkušenost se pravděpodobně nebude příliš lišit od zkušeností ostatních. Pokud však půjdete sami do rušného baru nebo klubu, může se stát, že vás budou příliš balit a vy se nebudete moci socializovat tak, jak jste doufali. Někteří muži se domnívají, že každá žena, která jde sama do baru, hledá jen to, aby ji někdo sbalil.

Široké tipy pro chození ven o samotě

Nemusíte mít pocit, že se musíte naučit chodit ven sami

Nechci vás odrazovat, ale chci být také přímočará: To, že chodíte ven sami, může fungovat, ale obvykle je to více stresující, obtížnější, trefnější a méně zábavné než chodit ven s přáteli. Ano, je snadné si zvyknout na to, že člověk může jít sám do kina nebo na koncert, ale dostat se do bodu, kdy je schopen jít sám do baru a dobře se bavit, je něco úplně jiného. Pokud se chcete jen seznámit s lidmi nebo si procvičit společenský život, existují lepší místa, kam můžete vložit svou energii. Nicméně pokud si ji dokážete vypěstovat, je to šikovná dovednost, díky které se můžete spolehnout sami na sebe, přijít kamkoli a mít slušnou šanci, že se budete dobře bavit.

Nechoď na místa, která by tě normálně nebavila

Protože chození o samotě nabízí méně možností, jak se pobavit, je mimořádně důležité, abys šel někam, kde se ti líbí. Pokud jsi v nudném klubu, který není tvůj styl, ale jsi tam s přáteli, můžete si i tak užít vzájemnou společnost a zachránit si večer. Pokud jste sami, bude to pravděpodobně jen ztráta času. Nebudete se cítit tak dobře, když budete mluvit s cizími lidmi, a ti, se kterými si budete povídat, s vámi pravděpodobně nebudou mít nic společného. Výjimkou z tohoto bodu je situace, kdy se záměrně dostanete do neznámé, obtížné situace, abyste si v ní procvičili společenský kontakt.

Smiřte se s tím, že ne vždy to vyjde, když jdete sami do společnosti

Jak tluču do živého, jít ven sám je těžší a méně předvídatelné. Smiř se s tím, že když půjdeš do společnosti, budeš se některé večery cítit příliš nervózní na to, abys s někým mluvil. Někdy navážeš pár rozhovorů, ale nikam se neposunou. Proto jsem říkal, že je lepší chodit na místa, kde by ses bavil tak jako tak. Pokud se chceš zlepšit v chození ven o samotě, musíš se opravdu soustředit na svůj dlouhodobý pokrok, a ne na to, jak se ti povede nějaký jednotlivý výlet.

Používej obvyklé dovednosti pro zvládání nervozity, povídání si s lidmi a navazování přátelství

Další články na webu se zabývají tím, „jak“ se socializovat, když jsi sám. Už jsem se o nich zmínil, ale tyto články by vám měly pomoci s nervozitou:

Jak postupně čelit větším společenským obavám
Zvládnutí nervozity před volitelným společenským chováním

Není žádný zvláštní trik, jak začít konverzaci s lidmi, které neznáte. Nejtěžší je obvykle sebrat odvahu k nim přistoupit a něco jim říct. To, jak zareagují, se bude odvíjet spíše od toho, za jakého člověka vás považují a zda mají náladu na rozhovor, než od toho, zda jste použili správnou úvodní větu.

Jak začít konverzaci
Jak se zapojit do konverzace

Tyto odkazy se týkají udržování konverzace:

Jak si najít přátele a získat společenský život

Jedním z dlouhodobějších přístupů je pokusit se stát se někde stálým hostem

Pokud budeš dostatečně často chodit do jednoho podniku a pokaždé, když tam budeš, se trochu seznámíš s personálem a stávajícími štamgasty, nakonec nebudeš mít pocit, že tam chodíš sám. Bude to spíš vypadat, jako by ses zastavil v klubu, jehož jsi členem. Je velká šance, že narazíte na někoho, s kým si budete moci popovídat, a i když se budete poflakovat jen sami, nebudete mít žádné myšlenky na to, že vyčníváte nebo že někam nepatříte.

Nejjednodušší typy míst, kam můžeš jít sám do společnosti

Jestliže jsi dostatečně sebevědomý a upovídaný, můžeš jít sám kamkoli, ale předpokládám, že v tomto bodě ještě nejsi. Zde je seznam míst, která jsou jednodušší a obtížnější, pokud se stydíš jít sám ven a pokusit se seznámit s lidmi:

Kdekoli, kde cestuješ nebo jsi ve městě nový

Toto je modifikátor. Jak jsem řekl, je jednodušší jít ven sám, když si můžeš říct, že pro to máš slušnou výmluvu. To, že jsi v dané oblasti nový nebo že odtamtud vůbec nepocházíš, ti to dává. Také se dočkáš o něco lepších reakcí, když se budeš snažit navázat konverzaci, protože mnoho lidí považuje cestovatele a nově příchozí za zářivější a zajímavější.

Setkání zaměřená na aktivity

Pokud se na některém z nich objevíš sám, technicky vzato jdeš ven sám, ale mají tolik zabudovaných podpůrných prvků, že ti to nepřipadá na stejné úrovni jako starat se sám o sebe v nočním klubu. Mají nějakou aktivitu, takže kromě společenského setkávání máš i důvod, proč tam být. Máte spoustu přirozených příležitostí promluvit si s ostatními lidmi, kteří tam jsou, a máte alespoň jeden společný zájem. Několik příkladů:

• Vstupní lekce swingového tance v restauraci
• Vstupní herní večer v herním obchodě ve vašem městě
• Skutečné setkání, například turistická skupina.

Setkání zaměřená na seznamování a networking

Stále máte důvod tam být a zelenou popovídat si s kýmkoli, s kým byste chtěli, ale jsou o něco těžší, protože se nemáte o jakoukoli činnost opřít. Budete muset sami začít konverzaci a zpracovat místnost.

Průvodce socializací a setkáváním s přáteli na akcích Meetup.com

Místa zaměřená na aktivity

Například skatepark nebo kulečníková hala. Zde máte se všemi přítomnými společného koníčka, ale přesto musíte začít vlastní konverzaci. I když se dá předpokládat, že mnoho lidí bude příjemných, ne všichni tam jsou záměrně proto, aby se seznámili s novými přáteli, a tak se vám může občas dostat chladnějšího přijetí.

Parties

Tato možnost přichází v úvahu na některých univerzitách, kde lidé mohou pořádat velké, dobře propagované večírky, na které může přijít kdokoli. Pokud na nich nikoho neznáte, jsou skoro jako oslavovaný noční klub. Všichni ale chodíte na stejnou vysokou školu, takže celkově by lidé měli být přístupní a máte spoustu témat souvisejících se školou, na kterých snad najdete nějaké společné názory. Je pravděpodobné, že uvidíte alespoň pár známých tváří, které můžete pozdravit, takže se také nebudete cítit úplně sami. Na menších, více drbajících školách si možná budete muset dávat pozor na svou pověst a nechodit na příliš mnoho večírků sami. V takovém případě se zaměř na získávání přátel jiným způsobem.

Představení ve větších sálech

Například koncert ve větším hudebním sále. Tyto akce se podobají spíše návštěvě baru o samotě. Řekl bych, že na velkých koncertech se dá s lidmi mluvit zhruba stejně snadno jako v klubech. Někteří lidé budou přístupní, protože mají dobrou náladu, protože se chystají na koncert kapely, kterou mají rádi. Jiní jsou v rozpoložení „přišel jsem se jen podívat na koncert, ne se družit“. Celkově se to ale vyrovnává.

Kluby a přeplněné bary

Kluby mohou být zpočátku zastrašující, proto jsem je zařadil až na konec seznamu, ale jakmile si na ně zvyknete, může být snazší se tam s lidmi bavit než na jiných místech. Panuje v nich pochopení pro to, že se v nich pravidelně oslovují cizí lidé. Je tam spousta lidí, se kterými si můžete potenciálně povídat, a můžete vyhledávat ty, kteří se vám zdají nejpřátelštější. Pokud jedna osoba nebo skupina není vnímavá, můžete přejít k jiné. Pokud jste nervózní ze zahájení konverzace, můžete se vmísit do davu a vzít si tolik času, kolik potřebujete, abyste sebrali odvahu.

Nejjednodušší a nejzábavnější jsou kluby, které jsou určeny pro menší, úzce spjatou scénu nebo demografickou skupinu, ke které patříte. Mají vstřícnější, komunitní atmosféru, na rozdíl od mainstreamovějších míst, kde všichni ostatní vnímají jako cizince. Budete se tam cítit uvolněněji a začnete konverzovat, protože budete mít pocit, že jste se zastavili na návštěvě u svých „lidí“. Je poměrně snadné stát se pravidelným návštěvníkem takových míst.

Místa specifická pro danou scénu nejsou vždy k dispozici. Lidé většinou standardně chodí do zaběhnutých podniků typu Top 40. Protože jsou tak běžné, končí v mainstreamových klubech široké spektrum lidí, což znamená, že navázání konverzace může být oříšek. Některé skupiny s vámi budou mít jen málo společného a nebudou mít náladu seznamovat se s někým novým. Další skupinka lidí může být přátelská a přesně podle vašich představ.

Snažte se vyhnout místům, která vůbec nejsou vaší scénou, i když jsou rušnější nebo se zdají být akčnější. S ostatními návštěvníky nebudete mít mnoho společného a hudba nebo atmosféra se vám nebudou líbit už kvůli nim samotným. To je recept na to, že budete postávat, cítit se nepatřičně a nebudete se dobře bavit.

Představení v menších sálech s posezením

Například:

• Čtení poezie v kavárně
• Večer stand-up komedie s otevřeným mikrofonem
• Místní bluesová kapela v malém hudebním sále
• Hra nebo zápas v hospodě

Podle mých zkušeností jsou to opravdu trefy do černého. Máte důvod tam být, ale během přestávek v zábavě může být těžké navázat nějakou konverzaci. Někdy přijdete a všichni už budou sedět se skupinkou přátel a nebude si s kým popovídat. Někdy přijdete, uděláte rychlý průzkum dalších deseti lidí a zjistíte, že nikdo z nich není váš typ. Jindy si urvete místo poblíž někoho, s kým si lze snadno popovídat, nebo budete moci navázat interakci, zatímco se všichni budou před představením nebo po něm motat kolem. Občas se dokonce stane, že vás několik přátelských lidí požádá o sdílení stolu.

Menší hospody

Zjistil jsem, že k malým, nenápadnějším barům musíte přistupovat jinak než k těm rušnějším. Nemůžete přijít, splynout s davem, zkusit se dát s lidmi do řeči, když máte chuť, a splynout zpátky do pozadí, když to nevyjde. Lepší je usadit se a pak se pomalu snažit dát se do řeči s ostatními návštěvníky. Můžete se poflakovat u kulečníkového stolu a sledovat, jestli si někdo nechce zahrát, nebo se posadit k baru, sledovat, co dávají v televizi, a povídat si s lidmi kolem sebe. Vaše pokusy o navázání konverzace nemusí nikam vést, v takovém případě si raději užívejte toho, že tam prostě jste. V závislosti na tom, co vám vyhovuje, to pro vás může být snazší nebo těžší než práce v místnosti ve větším a hlučnějším podniku.

Festivaly nebo výroční akce

Ty jsou podle mě také smíšené. To, jak jsou dobré pro seznamování, se liší podle toho, o jaký typ festivalu se jedná. Denní festivaly jídla nebo festivaly buskerů nejsou nic moc. Přitahují široký okruh lidí, z nichž mnozí budou mimo typ, se kterým se chcete dát do řeči. Mnozí jsou se svými přáteli a rodinou a nechtějí si povídat s cizími lidmi. Festivaly piva, hudby nebo žeber mají společenskou atmosféru podobnou barům.