Stejně jako každá živá bytost jsou i tučňáci součástí potravního řetězce, v němž se jimi živí některá zvířata. Rozkošní tučňáci tedy nejsou ničím výjimeční. Predátoři tučňáků se v jednotlivých oblastech liší.
Když jsou na souši, mají jinou skupinu, která je loví, a když jsou v oceánu, jsou potravou pro mořské živočichy. Do hledáčku predátorů se většinou dostávají nemocní a mláďata tučňáků.
Tučňáci žijí v jižní oblasti v Antarktidě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Americe, Jižní Africe a na Galapágách. V těchto oblastech jsou tučňáci ohrožováni mořskými i suchozemskými predátory, v některých oblastech se také tučňáky může živit jen málo ptáků.
Na této stránce se podrobně seznámíme s živočichy, kteří se živí tučňáky na souši i v oceánu.
Mořští savci, kteří se živí tučňáky:
Mezi mořské savce, kteří se živí tučňáky, patří kosatky zvané kosatky, žraloci, tuleni leopardí, lachtani a lachtani. V mořském životě tučňáků představují hrozbu především savci s ostrými zuby.
Orky:
Orcas je druh velryby s ostrými zuby, který patří do čeledi delfínovitých. Vyskytují se v arktických a také antarktických oblastech. Kosatky se živí nejen tučňáky a jinými rybami, ale také savci, jako jsou tuleni, delfíni a velryby, které občas leží v jídelníčku těchto obrů.
Kosatky kosatky se nemohou stát kořistí jiných živočichů v oceánu. Tučňáci zůstávají jako malá část potravy kosatek.
Výzkumníci zjistili, že kosatky mají v žaludku i zbytky svých druhů, z čehož usuzují na fakt mrchožroutství.
Ne každá velryba se živí tučňáky. Existují velryby, které nemají pořádné zuby, jako například velryby velrybí, které tučňáky neloví.
Orky (kosatky)
Tuleni jako predátoři:
Uvádí se, že druhou největší hrozbou pro tučňáky po kosatkách je tuleň leopardí. Velcí tuleni leopardí se živí tučňáky a dalšími mořskými živočichy a rybami.
Tuleni často vydávají hlasité zvuky, při kterých se tučňáci začnou obávat a mají tendenci připravovat se na útěk. Mohou být pod ledovým příkrovem a skákat, aby se dostali k tučňákům na souši a připravili si jídlo.
Tuleň malý se živí rybami a dalšími drobnými mořskými živočichy a nemůže jíst tučňáky. Tuleň leopardí snadno uloví tučňáky Adelie a Gentoo.
Tuleň leopardí
Ohrožení na souši:
Mezi predátory na souši patří krysy, kočky, psi, lišky, lasičky, hadi a ještěři. Predátoři závisí na místě, kde se tučňáci vyskytují.
Lopard je jednou z hrozeb pro tučňáky africké spolu s tasmánským čertem, který se podobá malému černému medvědovi.
Pásovci ohrožují tučňáky magellanské, kteří obvykle pošilhávají po vejcích a mláďatech.
V porovnání s dospělými tučňáky se na vejce a mláďata nejčastěji zaměřují plazi a několik drobných suchozemských živočichů.
Ptáci, kteří loví tučňáky na souši:
Nejčastějšími ptáky, o nichž se říká, že jsou predátory tučňáků, jsou bukáči a buřňáci.
Bukáči se také nazývají draví rackové. Obvykle loví mláďata. Protože jsou obávaní, nemohou na tučňáka zaútočit výhradně, spojují se a snaží se tučňáky porazit.
Skuasové mají taktiku pracovat ve skupině nebo ve dvou, aby se mohli dostat k vejcím a najít si potravu. Mají ve zvyku odlákat rodičovského tučňáka od hnízda a snaží se sebrat vejce nebo mláďata.
Skuové čekají na potravu na mrtvém tučňákovi gentoo
Skuové nejsou silnější predátoři tučňáků. Čekají na příležitost získat kořist v podobě opuštěných vajec, mláďat nebo zesláblých tučňáků. Sheathbills obvykle uklízejí místa po tučňácích tak, že sežerou rozsypané a zbylé věci.
Ibises jsou ptáci, kteří se vyskytují v oblasti Afriky a živí se tučňáky africkými. Afričtí tučňáci mají vlastnosti podle podnebí. Nemají peří na nohou a na obličeji mají jednoduché skvrny. Spolu s ibisy se na lovu afrických tučňáků na souši podílejí rackové a také leopardi.
Racek se nejčastěji vyskytuje v kolonii tučňáků, kde ho mnozí návštěvníci někdy mylně považují za samotného tučňáka, protože se tučňákům podobá. Racci mají ve zvyku tučňáky plašit a snaží se získat mláďata nebo vejce.
Racek mořský
Bojové sklony tučňáků:
Ptučňáci otevírají zobák a natahují krk, když cítí hrozbu zejména ze strany dravého ptáka.
Jinak tučňáci s mořskými savci obvykle nebojují. Životní bitvu prohrají na jeden pokus.
Penguini mají jedinečné chování, kdy kontrolují, zda se u nich nevyskytují dravci. Skupina strčí jednoho tučňáka do vody, aby zkontrolovala, zda na něj nečeká dravec. Podle výsledku pozorování se rozhodnou přesunout do oceánu.
Barva tučňáků většinou pomáhá vyhnout se úlovku predátorů pod vodou díky tmavému peří, které se snoubí s temnou hlubinou oceánu. Když se tučňák podívá nad vodu a plave, bílé spodní tělo zamaskuje oblohu a prsa dravců pod vodou.
Závěr:
Nejenže jsou tito dravci hrozbou pro velkolepé nelétavé ptáky, ale také k nim, patří lidé. Nárůst teplot a klimatické změny způsobily, že tučňákům ubývá.
Nejvíce ohroženi jsou kvůli klimatickým změnám tučňáci afričtí. Ke zničení společenství tučňáků přispěl také člověk.
Úniky ropy, pesticidů a několik dalších konceptů podnikání v moři ohrozily životy tučňáků a dalších mořských živočichů. Existuje také mnoho konstruktivních opatření přijatých na ochranu těchto krásných plyšových tučňáků. Nejobjemnější tučňáci jsou tučňáci antarktičtí, kteří mají největší populaci tučňáků. Ať už jsou tučňáci kdekoli, jejich roztomilá brodivá chůze a vlastnosti z nich dělají nevinné tvory. Doufejme, že se jejich život obnoví, aby je lidé mohli zahlédnout pro potěšení.
