Klid sobotního rána v centru Pittsburghu narušil hukot náboženské hymny. Na Liberty Avenue se shromáždily dvě skupiny, které soupeřily o pozornost před budovou organizace Planned Parenthood of Western Pennsylvania.
Na jedné straně si protestující nasadili cedule a nabízeli letáky s biblickými verši a obrázky znetvořených plodů. Druhá strana nosí neonové placky se třemi nápisy:
„Staneš se velmi dobrým v rozpoznávání potenciálních pacientů. Mají svůj pohled,“ říká jednašedesátiletá Laura Horowitzová, která je dobrovolnou průvodkyní na klinice od počátku devadesátých let. „Lidé, kteří vypadají, že se ztratili, jsou pravděpodobně pro nás.“
Provázeči zahalí pacientku do tvaru písmene C, aby ji ochránili před davem protestujících, což je jedna z posledních překážek pro ženy, které chtějí podstoupit interrupci, než se dostanou ke dveřím kliniky.
Poskytovatelů interrupcí je málo. Dvě z 19 pensylvánských potratových klinik se nacházejí v Pittsburghu, což z něj činí cíl pro ženy v západní Pensylvánii a sousedních státech – a také cíl protestujících proti potratům, kteří chtějí více omezení a odradit ženy od ukončení těhotenství.
Cestující zblízka i zdaleka
Podle výroční zprávy pensylvánského ministerstva zdravotnictví o statistice potratů přibližně 46 procent žen, které v roce 2014 podstoupily interrupci v okrese Allegheny, nebyly obyvatelkami okresu.
V roce 2014 bylo podle zprávy o něco více než 4 % interrupcí v Pensylvánii provedeno osobou s bydlištěm mimo stát.
Dvaatřicetiletá Adrienne Jouverová pracuje jako dobrovolnice v Pittsburgh Pro-Choice Escorts poslední dva roky na klinice Allegheny Reproductive Health Center (ARHC) v East Liberty, která poskytuje služby ženám, jež často překračují hranice státu, aby se jim dostalo péče.
„Když jsem začínala s doprovodem a učila se, učili nás, že máme hledat poznávací značky mimo stát: „Jouver říká, že jsme se učili, jak se dostat do Ohia, Západní Virginie, Marylandu, dokonce i do New Jersey nebo New Yorku. „Řekl bych, že 50 až 60 procent lidí, kteří přicházejí, pochází ze vzdálenějších míst. Nejsou to místní lidé z Pittsburghu.“
Mezi lety 2010 a 2015 zákonodárci ve více než polovině států přijali téměř 300 omezení potratů, včetně požadavků na lékaře a nemocnice pro potratové kliniky, omezeného veřejného financování, čekací doby mezi konzultací a zákrokem a zapojení rodičů u nezletilých.
V roce 2011 podle Guttmacherova institutu, výzkumné organizace zaměřené na reprodukční zdraví a práva, 89 procent z 3142 amerických okresů nemělo poskytovatele potratů. Výsledkem je, že průměrná vzdálenost, kterou musí žena ve Spojených státech (kromě Texasu) urazit, aby se dostala k poskytovateli potratů, je více než 59 mil, uvádí článek z New York Times.
V Pensylvánii bylo během roku 2011 podle průzkumu Guttmacher 47 poskytovatelů potratů. Devatenáct z nich jsou potratové kliniky, které jsou pro většinu žen dostupnější variantou. Deset klinik se nachází v jihovýchodní Pensylvánii, z toho sedm v oblasti Filadelfie. Dvě v Pittsburghu jsou jediné kliniky v západní polovině státu.
Odhadovaná vzdálenost kilometrů k nejbližší potratové klinice
Kliknutím jednou aktivujete mapu. Najeďte myší nebo klikněte na jednotlivé okresy pro zobrazení vzdálenosti.
Zbylí poskytovatelé zahrnují nemocnice, rodinné lékaře a nespecializovaná zařízení. Nemocnice obvykle provádějí potraty pouze ve vysoce rizikových situacích, jak uvádí vědec z Guttmacherova výzkumu.
Mnoho poskytovatelů nabízí potraty v určité dny kvůli délce zákroku. V sobotu se obvykle objevuje více pacientek a také protestujících.
Pennsylvánský zákon vyžaduje 24hodinovou čekací dobu před potratem a to, aby byla pacientka seznámena s alternativami potratu a lékařskou pomocí související s porodem. Nezletilé osoby musí také před zákrokem získat souhlas rodičů nebo opatrovníka.
Financování potratů z veřejných zdrojů je možné pouze v případech znásilnění, incestu nebo ohrožení života. Podle organizace Planned Parenthood může zákrok stát od 400 do 1 100 dolarů.
Pennsylvánští republikánští zákonodárci nedávno předložili zákon, který by zakázal elektivní potraty po 20. týdnu a zákrok, při němž dochází k potratu plodu odebráním části těla. Plánované rodičovství uvedlo, že navrhovaná legislativa by ze státu učinila jeden z nejrestriktivnějších zákonů v zemi, a guvernér Tom Wolf slíbil, že zákon bude vetovat.
Současný zákon zakazuje elektivní potraty po 24. týdnu.
Jouver, knihovník, se začal angažovat jako doprovod poté, co média informovala o případu Nejvyššího soudu z roku 2014, v němž soudci jednomyslně rozhodli, že celostátní zákon o ochranných zónách v Massachusetts porušuje práva protestujících proti potratům podle prvního dodatku. Tento zákon stanovil prostor před klinikami, který směli překročit pouze ti, kteří na kliniku vstupovali.
V Pittsburghu nárazníková zóna zůstává. Zahrnuje oblast 15 stop od dveří kliniky a má to být obsahově neutrální zóna označená jako žlutá bublina.
Na obou klinikách v Pittsburghu stojí na koncích chodníku, mimo nárazníkovou zónu, doprovod a čeká na pacienty. Protestující proti potratům stojí buď na druhé straně ulice se svými nápisy, nebo podél nárazníkové zóny.
Nikki Bruniová, protestující proti potratům, obhajuje na pittsburských chodnících už sedm let se dvěma organizacemi. V září 2014 Bruniová spolu s dalšími čtyřmi žalobci zažalovala město Pittsburgh a tvrdila, že nárazníková zóna byla selektivně prosazována ve prospěch doprovodu klinik a proti protestujícím.
Žaloba také tvrdila, že nárazníková zóna brání protestujícím ve svobodě projevu a upírá jim právo rozdávat brožury, letáky a pokojně protestovat.
„Chodí tam lidé, kteří potrat nechtějí, jen mají pocit, že musí, protože nemají podporu ani pomoc,“ řekla Bruniová. „To, že lidé stojí na chodníku, jim nebrání v tom, aby šli na kliniku.“
Bruni a žalobci se v březnu 2015 vzdali žaloby na selektivní vymáhání práva a uvedli, že se chtějí zaměřit na napadení dalších zamítnutých žalob u 3. obvodního odvolacího soudu USA.
Sobotní rána v terénu
Jake Herring, čtyřicetiletý podnikatelský vývojář, pracoval tři roky jako dobrovolník a koordinátor doprovodu na klinikách v centru města a East Liberty.
„Připadalo mi, že mám velké názory, ale nic jsem nedělal, tak jsem se jednoho roku rozhodl, že se podívám na internet. Kde bych mohl pracovat jako dobrovolník?“ řekl Herring a dodal, že vyrostl jako syn baptistického pastora a pracoval v konzervativním prostředí. Dodal, že se cítil svým způsobem utlačovaný a chtěl dát najevo svou podporu nějaké věci.
Přes vyhledávání na Googlu přistál na dobrovolnické stránce Planned Parenthood, zaregistroval se a nyní působí jako koordinátor – doprovod určený k obhlídce okolí, aby pacienti i doprovod byli po celé dopoledne v bezpečí.
Obvykle má každý týden službu jeden koordinátor a asi šest až osm doprovodů, podle toho, kolik je přítomno protestujících.
Předtím, než dobrovolníci naskočí do role doprovodu na klinice, projdou více než pětihodinovým školením, které zahrnuje hraní rolí, sledování videí, jak rozpoznat pacienty a jak jednat s protestujícími proti potratům.
V roce 2014 žila jedna ze sedmi pensylvánských žen ve věku 15 až 44 let v okresech vzdálených 50 a více mil od nejbližší potratové kliniky.
„Ne každý, kdo velmi podporuje reprodukční spravedlnost, je vhodným materiálem pro roli doprovodu,“ říká Horowitz. „Chtěli jsme se ujistit, že lidé vědí, do čeho jdou, a také rozumějí svým parametrům.“
Horowitzová začala pracovat jako dobrovolnice v době, kdy násilí na potratových klinikách na přelomu 80. a 90. let 20. století bylo v celostátním měřítku v plném proudu. V roce 1989 vyústil jeden den demonstrací v zatčení 190 protestujících; některá z těchto zatčení vyplynula z toho, že protestující vylili na chodbu kliniky 25 galonů dehtu.
Po tom, co si Horowitzová postěžovala svému příteli na násilí, řekla, že cítila nutkání najít způsob, jak něco změnit.
Jako koordinátorka začíná Herringová v sobotu před půl osmou ráno, ještě před příchodem ostatních doprovodů a pacientů na prohlídky. Doprovodům věnuje každou sobotu tři až šest hodin.
Na druhé straně ulice stojí ve frontě protestující s Biblí v ruce a vykřikují fráze jako např: „Pořád jsi matka. To je tvoje dítě, které zabíjíš“ nebo „Copak nevíš, že tam zabíjejí děti?“
Herringová řekla, že protestující proti potratům jsou ve větším počtu zastrašující.
V létě 2015 lemovalo ulici Liberty Avenue asi 150 protestujících proti potratům, aby protestovali proti plánovanému rodičovství.
„Když je tam 12, 15, 20 protestujících, nemáte moc problémů. Když jich je 150 a mají sílu společného smýšlení, pak jsou agresivnější,“ vysvětlil Herring.
Velké skupiny protestujících proti potratům ve východní Liberty jsou sváženy autobusy z Františkánské univerzity, katolické univerzity v Ohiu.
Fyzická přítomnost protestujících je pro ženy, které hledají péči, pravděpodobně nejvíce zdrcující částí, řekl Herring.
Bruni pracuje jako dobrovolník v Pittsburghu jako koordinátor celostátně organizované organizace 40 dní pro život. Dvakrát ročně pomáhá sdružovat členy více než 100 církví v oblasti Pittsburghu, aby „vydávali svědectví“ a modlili se.
Pracuje také jako dobrovolnice v organizaci Sidewalk Advocates for Life, která má poskytovat podporu ženám, jež se cítí v souvislosti s potratem nesvá, a to formou poradenství, modliteb a literatury o vývoji plodu.
„Myslím, že nikdo nedokáže pochopit, co děláme nebo proč. Vždycky si budou myslet, že jsme tu proto, abychom odsuzovali lidi, kteří jdou na potrat, nebo zastrašovali ty, kteří se o potrat pokoušejí,“ řekla Bruniová. „Nikdy nepochopí, co … děláme, pokud nepochopí naši víru.“
Mnozí zákonodárci sdílejí její názor, což vede k omezením, která dále omezují možnosti volby zdravotní péče pro ženy, které chtějí ukončit své těhotenství.
V Pittsburghu se eskorty na klinikách během týdnů strávených dobrovolnickou prací uprostřed chaosu sblížily. Každá z nich se dobrovolnictví věnuje z jiného důvodu. Je to práce, která je baví, ale přejí si, aby nebyla nutná.
„Je to oboustranné,“ říká Jouver. „Přály bychom si, abychom tu nemusely být a aby tu nebyla taková míra obtěžování žen, které hledají péči.“
„Přály bychom si, abychom tu nemusely být.
