Přestože Jiří III. vládl 60 let a prošel válkou, průmyslovou revolucí a obrovskými společenskými otřesy, pamatujeme si ho snad především jako „šíleného krále, který ztratil Ameriku“. Přesto byl panovníkem, kterého jeho lid miloval, podporoval umění a vědu a skutečně se zajímal o blaho svých poddaných.
Prostřednictvím rozhovorů s historiky se tento dokumentární film pokouší uvést na pravou míru informace o skutečném Jiřím, včetně bolestivého metabolického onemocnění, porfyrie, které z něj udělalo bezmocného invalidu, s nímž lékaři brutálně zacházeli a nakonec ho odsoudili jako blázna.
Jiří se narodil 4. června 1738 jako nejstarší syn Fridricha, prince z Walesu, a Augusty, po smrti svého otce v roce 1751 se stal následníkem trůnu a v roce 1760 vystřídal svého dědečka Jiřího II. V roce 1761 se oženil s Charlottou Mecklinburg-Strelitzskou, které byl oddán, a manželé spolu zplodili plodných patnáct dětí: devět synů a šest dcer. Byl třetím hannoverským panovníkem a co je zajímavé, vůbec prvním, který se narodil v Anglii a jehož mateřským jazykem byla angličtina.
MUŽ LISTY
Jelikož byl Jiří ve skutečnosti jedním z nejkulturnějších panovníků, můžeme mu být za mnohé vděčni. Založil novou královskou sbírku knih, z nichž neuvěřitelných 65 000 bylo později předáno Britskému muzeu a vytvořilo jádro Britské knihovny. V roce 1768 založil a částečně zaplatil založení Královské akademie umění. Díky svému velkému zájmu o zemědělství, zejména na korunních statcích v Richmondu a Windsoru, se mu začalo říkat „farmář George“.
LET BYGONES BE BYGONES
Co se týče Jiřího podílu na ztrátě amerických kolonií, ten ve skutečnosti nebyl tak velký. Sice se až do konce stavěl proti jejich snaze o nezávislost, ale nevyvíjel politiku, která vedla k válce v letech 1775-76 a která měla podporu parlamentu. Navzdory vyhlášení americké nezávislosti 4. července 1776 se Jiří domníval, že přiznáním porážky hájí národní zájmy a vyhýbá se tak perspektivě dlouhé války s revoluční Francií.
KICKING A MAN WHEN HE’S DOWN
Zhoršení Georgova zdravotního stavu bylo způsobeno onemocněním zvaným porfyrie – vzácnou poruchou krve, která ve své akutní formě – může způsobovat silné bolesti břicha, křeče, a dokonce i epileptické záchvaty. Jiří trpěl mimořádně silnými záchvaty, které ho v posledních letech jeho vlády napínaly a oslabovaly. Jeho záchvaty byly tehdejšími lékaři označovány za neklamnou známku šílenství. A přitom, což je možná nejsmutnější, nejnovější důkazy naznačují, že nejčastějším lékem, který Jiří dostával, byly Jakubovy prášky – které obsahovaly stopy arzénu – což je dnes známo jako typický spouštěč těžkých záchvatů porfyrie.
POSTIŽENÍ KRÁLE JIŘÍHO
Koncem života se Jiřího údajné „šílenství“ projevilo tak, že jeho nejstarší syn Jiří, princ regent, se ocitl v nelehké situaci, kdy se musel pokusit vládnout podle stále nevyzpytatelnější vůle svého otce. Situaci popisuje dopis napsaný v té době: „…tam seděl na trůně s královskou korunou… a v ruce držel svůj projev, který mu byl napsán, jen co měl říci. Ale, ouha, vyrazil nahoru, uklonil se a začal ‚Moji páni a pávi'“. Poslední dny strávil George, často spoutaný ve svěrací kazajce a připoutaný k židli, hluchý a slepý v naprosté bídě. Zemřel na hradě Windsor 29. ledna 1820.
