Zažíváme úsvit nové epochy v dějinách Země – antropocénu.
Člověk vždy utvářel aspekty svého prostředí, od ohně po zemědělství. Vliv Homo sapiens na Zemi však dosáhl takové úrovně, že nyní určuje současný geologický čas.
Od znečištění ovzduší ve vyšších vrstvách atmosféry až po úlomky plastů na dně oceánu – je téměř nemožné najít na naší planetě místo, kterého se lidstvo nějakým způsobem nedotklo. Na obzoru se však objevuje temný mrak.
Přečtěte si více o vymírání:
- Masové vymírání: můžeme ho zastavit?
- Vyvinul se někdy nějaký živočich sám do záhuby?
- Byli ptáci jediní dinosauři, kteří přežili vymírání?
Vyhynulo více než 99 procent druhů, které kdy na Zemi existovaly, většina z nich během kataklyzmat a vymírání podobného tomu, které vyhubilo dinosaury.
Lidstvo nikdy nečelilo události podobného rozsahu, ale dříve nebo později k ní dojde.
Konec lidstva je nevyhnutelný
Vyhynutí lidstva není podle mnoha odborníků otázkou „zda“, ale „kdy“. A někteří si myslí, že přijde spíše dříve než později. Významný australský virolog Frank Fenner v roce 2010 prohlásil, že lidé pravděpodobně vymřou v příštím století díky přelidnění, ničení životního prostředí a klimatickým změnám.
Země samozřejmě může přežít a přežije i bez nás. Život přetrvá a stopy, které jsme na planetě zanechali, zmizí rychleji, než si možná myslíte. Naše města se rozpadnou, pole zarostou a mosty spadnou.
„Příroda nakonec všechno rozloží,“ říká Alan Weisman, autor knihy Svět bez nás z roku 2007, která zkoumá, co by se stalo, kdyby lidé z planety zmizeli. „Když něco nedokáže rozložit, nakonec to pohřbí.“
Příliš brzy zůstane po lidstvu jen tenká vrstva plastů, radioaktivních izotopů a kuřecích kostí – ročně zabijeme 60 miliard kuřat – ve fosilním záznamu. Důkazy o tom můžeme hledat v oblastech planety, které jsme byli nuceni opustit.
V devatenáctikilometrové ochranné zóně kolem černobylské elektrárny na Ukrajině, která byla po roztavení reaktoru v roce 1986 silně kontaminována, se rostlinám a živočichům daří tak, jak se jim nikdy předtím nedařilo.
Studie z roku 2015 financovaná Radou pro výzkum přírodního prostředí zjistila, že v zóně žije „hojná populace volně žijících živočichů“, což naznačuje, že lidé jsou pro místní flóru a faunu mnohem větší hrozbou než 30 let chronického vystavení radiaci.
Rychlost, s jakou příroda obnovuje krajinu, hodně závisí na klimatu dané oblasti. V pouštích Blízkého východu jsou stále patrné ruiny staré tisíce let – to se však nedá říci o městech starých jen několik set let v tropických pralesích.
Když Evropané v roce 1542 poprvé spatřili deštné pralesy v Brazílii, zaznamenali na březích velkých řek města, cesty a pole. Poté, co však obyvatelstvo zdecimovaly nemoci, které s sebou objevitelé přivezli, byla tato města rychle rekultivována džunglí. Ruiny Las Vegas jistě přetrvají mnohem déle než ruiny Bombaje.
Teprve nyní nám techniky odlesňování a dálkového průzkumu umožňují nahlédnout, co bylo dříve.
Rostlinné a živočišné druhy, které si s lidstvem vytvořily úzké vazby, by v případě našeho zániku utrpěly nejvíce.
Plodiny, které živí svět a jsou závislé na pravidelném používání pesticidů a hnojiv, by byly rychle nahrazeny svými divokými předchůdci.
„Překonají konkurenci, a to rychle,“ říká Weisman. „Z mrkve se stane opět krajka královny Anny, z kukuřice se možná vrátí teosinte – původní kukuřičný klas, který nebyl o moc větší než pšeničné stéblo.“
Náhlé vymizení pesticidů bude znamenat také populační explozi brouků.
Hmyz je mobilní, rychle se rozmnožuje a žije téměř v jakémkoli prostředí, což z něj dělá velmi úspěšnou třídu druhů, i když se ho člověk snaží aktivně potlačit.
„Dokáže mutovat a přizpůsobovat se rychleji než cokoli jiného na planetě, snad kromě mikrobů,“ vysvětluje Weisman. „Všechno, co vypadá chutně, se nechá sežrat.“
Buková exploze zase podnítí nárůst populace broukožravých druhů, jako jsou ptáci, hlodavci, plazi, netopýři a pavoukovci, a následně boom druhů, které se těmito živočichy živí, a tak dále až na vrchol potravního řetězce.
Co jde nahoru, musí jít dolů – tyto obrovské populace budou dlouhodobě neudržitelné, jakmile bude spotřebována potrava, kterou po sobě zanechali lidé.
Dozvuky v celé potravní síti způsobené zánikem lidstva mohou být patrné ještě 100 let do budoucna, než se situace ustálí do nového normálu.
Některá divočejší plemena krav nebo ovcí by mohla přežít, ale většina z nich byla vyšlechtěna na pomalé a učenlivé stroje na jídlo, které budou hromadně vymírat.
„Myslím, že budou velmi rychlým soustem pro tyto divoké šelmy nebo divoké masožravce, kteří se začnou množit,“ říká Weisman.
Mezi tyto masožravce budou patřit i lidská domácí zvířata, spíše kočky než psi. „Myslím, že vlci budou velmi úspěšní a budou konkurovat psům,“ říká Weisman.
„Kočky jsou velmi úspěšným nepůvodním druhem na celém světě. Všude, kam přijdou, se jim daří.“
Na otázku, zda by se mohl znovu vyvinout „inteligentní“ život, je těžší odpovědět. Podle jedné teorie se inteligence vyvinula proto, že našim dávným předkům pomohla přežít otřesy prostředí.
Dle druhé inteligence pomáhá jedincům přežít a rozmnožovat se ve velkých sociálních skupinách.
Třetí teorie tvrdí, že inteligence je pouze ukazatelem zdravých genů. Všechny tři scénáře by mohly pravděpodobně znovu nastat ve světě po vyhynutí člověka.
„Další největší mozek mezi primáty v přepočtu na tělesnou hmotnost mají paviáni a dalo by se říci, že jsou nejpravděpodobnějším kandidátem,“ říká Weisman.
„Žijí v lesích, ale naučili se žít i na jejich okrajích. Dokážou velmi dobře shánět potravu v savanách, umí se sdružovat proti predátorům. Paviáni by mohli dělat to, co my, ale na druhou stranu u nich nevidím žádnou motivaci. Život je pro ně opravdu dobrý takový, jaký je.“
Budoucnost života na znečištěné planetě
Šok, který by mohl paviány (nebo jiné druhy) vyhnat z jejich komfortní zóny, by mohl být nastartován vymizením člověka.
I kdybychom zítra všichni zmizeli, bude trvat desítky tisíc let, než se skleníkové plyny, které jsme napumpovali do atmosféry, vrátí na úroveň před průmyslovou revolucí.
Někteří vědci se domnívají, že jsme již překročili rozhodující body zvratu – zejména v polárních oblastech -, které urychlí klimatické změny, i kdybychom už nikdy nevypustili žádnou molekulu CO2. Pak je tu otázka světových jaderných elektráren.
Důkazy z Černobylu naznačují, že ekosystémy se mohou odrazit od úniku radiace, ale na světě je asi 450 jaderných reaktorů, které se začnou tavit, jakmile dojde palivo v nouzových generátorech, které je zásobují chladivem.
Nic prostě nevíme o tom, jak by tak obrovský a náhlý únik radioaktivního materiálu do atmosféry mohl ovlivnit ekosystémy planety.
A to ještě předtím, než začneme uvažovat o dalších zdrojích znečištění.
Desetiletí následující po vyhynutí lidstva budou poznamenána ničivými ropnými skvrnami, úniky chemikálií a výbuchy různých velikostí – to vše jsou tikající časované bomby, které po sobě lidstvo zanechalo. Některé z těchto událostí mohou vést k požárům, které mohou hořet celá desetiletí.
- Proč byste si měli předplatit BBC Science Focus
Pod městem Centralia v Pensylvánii hoří nejméně od roku 1962 uhelná sloj, která si vynutila evakuaci místních obyvatel a demolici města.
Dnes se oblast jeví jako louka, kterou vedou dlážděné ulice a zespodu vystupují chuchvalce kouře a oxidu uhelnatého. Příroda si povrch zrekultivovala.
Poslední stopy lidstva
Nějaké stopy po lidstvu však zůstanou i desítky milionů let po našem konci. Mikrobi budou mít čas na to, aby se vyvinuli a spotřebovali plasty, které jsme po sobě zanechali.
Dráhy a ruiny budou viditelné po mnoho tisíc let (římský beton je rozpoznatelný i po dvou tisících letech), ale nakonec budou pohřbeny nebo rozbity přírodními silami.
Utěšuje mě, že naše umění bude jedním z posledních důkazů naší existence. Keramika, bronzové sochy a monumenty jako Mount Rushmore budou patřit mezi naše nejtrvalejší dědictví.
Přečtěte si více o Zemi po lidech:
- Život si najde cestu: když příroda znovu získá opuštěná místa
- Černobyl:
Vysíláme i my:
Takže 100 světelných let daleko, s dostatečně velkou anténou, byste mohli zachytit záznam slavných operních pěvců v New Yorku – první veřejné rozhlasové vysílání, v roce 1910.
Tyto vlny budou v rozpoznatelné podobě přetrvávat ještě několik milionů let, budou putovat dál a dál od Země, až nakonec zeslábnou natolik, že je nebude možné rozeznat od šumu vesmírného pozadí.
Ale i rádiové vlny naše kosmické lodě přežijí.
Sondy Voyager, vypuštěné v roce 1977, sviští ze Sluneční soustavy rychlostí téměř 60 000 km/hod.
Pokud do ničeho nenarazí, což je dost nepravděpodobné (vesmír je velmi prázdný), pak přežijí osudné setkání Země s nafukujícím se Sluncem v roce 7.5 miliard let.
Budou posledním pozůstatkem lidstva, který navždy odletí po spirále do inkoustové černi vesmíru.
- Tento článek poprvé vyšel v čísle 304 časopisu BBC Science Focus – jak si ho předplatit, se dozvíte zde
.
