Jak mluvit anglicky jako Angličané

Dva z mých nejoblíbenějších článků na Fluent in 3 Months jsou Bennyho klasika How to Speak English Like the Irish a její pokračování Advanced Hiberno English.

Jako Angličan bych se s vámi rád podělil o pár myšlenek na téma Jak mluvit anglicky jako Angličané.

Začněme historkou, kterou můžete slyšet od kamaráda v hospodě v jakémkoli městě na jihu Anglie:

K sakru, kámo! Před čtrnácti dny jsem si v místní hospodě povídal s jedním zdatným ptákem a cítil jsem se docela spokojeně, když ke mně přišel nějaký pochybně vypadající chlápek a začal se do mě navážet. Nevím, o co mu šlo; myslel jsem, že si dělá srandu, ale nepřestával mě popichovat. Myslím, že musel být úplně mimo. Pak už jen vím, že se objevil Starej Bill a sejmul toho chlápka dřív, než stačil zmizet. To je ale blbost!“

Kdyby výše uvedený odstavec viděl student angličtiny v jazykovém testu, možná by se rozhodl, že to vzdá a naučí se raději esperanto.

Kdyby ho však viděl Angličan, bez námahy by pochopil, že vypravěč se před dvěma týdny bavil v hospodě s hezkou ženou, když ho obtěžoval agresivní a pravděpodobně opilý muž, kterého pak zatkla policie.

Pokud jste rodilý mluvčí angličtiny, zíráte na výše uvedené a říkáte si, jestli si nevymýšlím, ujišťuji vás, že jste ještě nic neviděli.

V tomto článku se s vámi podělím o to, jak mluvit anglicky s anglickým přízvukem. Ještě než tak učiním, rád bych objasnil několik rozšířených mýtů o Anglii, Velké Británii a Spojeném království.

Mýtus 1: Britský přízvuk

Musím objasnit jednu věc. Nic takového jako „britský přízvuk“ neexistuje.

My Britové sami tento termín používáme jen zřídka a máme tendenci valit oči, když ho slyšíme používat v amerických televizních pořadech.

Ve Spojeném království je mnohem běžnější být konkrétní a mluvit o anglickém, velšském, skotském nebo severoirském přízvuku, přičemž tyto čtyři přízvuky se od sebe velmi liší. Tyto čtyři přízvuky stále představují pouze široké kategorie, které lze dále dělit.

Mýtus 2: Spojené království a Anglie jsou totéž

Těm, kteří nechápou rozdíl mezi Spojeným královstvím, Velkou Británií a Anglií – nebo kam do toho všeho zapadají další místa jako Skotsko… najděte si to.

Vážně, není to tak těžké pochopit. (Tohle video to hezky vysvětluje.)

Mýtus 3: Angličané mluví původní verzí angličtiny

Mluví Angličané opravdu „původní“ verzí angličtiny?

Je to vlastně pochybné tvrzení.

Lingvisté se shodují, že za posledních několik set let se přízvuky a dialekty v Británii změnily více než americké dialekty, které daly vzniknout. Jinými slovy, současná americká mluva má blíže k tomu, jak Britové mluvili v roce 1776, než současná britská mluva.

Postačí říct, že pocházím z Anglie (konkrétně jsem vyrostl v Oxfordshiru) a mohu vám něco málo říct o tom, jak se mluví v ostatních třech domácích zemích (Skotsko, Wales a Severní Irsko), ale toto je článek o anglické angličtině, jednom z nejstarších dialektů největšího jazyka na světě, který mu dal jméno.

Angličtina vs. americká angličtina – jaký je mezi nimi rozdíl?“

Rhotický přízvuk

Jak přesně se tedy naše přízvuky od bostonského čajového dýchánku liší? O přesných fonetických detailech různých anglických dialektů bylo napsáno mnoho knih, ale prozatím se budu držet jen jednoho: rhoticity.

Pokud máte „rhotický přízvuk“, znamená to, že při každém psaní vyslovujete písmeno „r“, a většina amerických dialektů (spolu s irskými a skotskými) zůstává plně rhotická.

V Anglii naproti tomu většina z nás někdy v posledních několika stech letech přestala písmeno „r“ vyslovovat, když stojí před souhláskou (nebo je na konci slova). Například v mém vlastním jménu George, které vyslovuji jako slovo „jaw“ se zvukem „j“ navíc na konci, žádné „r“ nenajdete.

Ve většině částí Anglie (hlavní výjimkou je West Country) lidé vyslovují „father“ stejně jako „farther“, „pawn“ stejně jako „porn“ a „panda“ stejně jako „pander“, zatímco pro většinu Američanů a Kanaďanů jsou všechny tyto dvojice slov odlišné.

Nezvučné přízvuky se vyskytují i mimo Anglii, zejména v místech, která jsme kolonizovali později než Severní Ameriku, jako je Austrálie a Nový Zéland. Dokonce se vyskytují i na malém počtu míst v USA, nejznámější je Noo Yawk. Rhoticita však zůstává jednou z nejzřetelnějších a nejvýraznějších dělících linií mezi jednotlivými varietami angličtiny.

Samohláskové zvuky

Samohláskové zvuky se v průběhu let dost posunuly. V mnoha případech se hlásky, které se dříve vyslovovaly odlišně, dnes vyslovují stejně, nebo naopak, ale ke sloučení nebo rozdělení došlo jen na jedné straně Atlantiku.

Vyslovuji „cot“ úplně jinak než „caught“, ale pro mnoho Američanů jsou to homofony. Podobně je tomu s „merry“, „marry“ a jménem „Mary“, což jsou v britské řeči tři různá slova, ale ve většině amerických přízvuků znějí stejně. V opačném směru bych vyslovil „flaw“ stejně jako „floor“ (zase ten nedostatek rhoticity), ale v americké angličtině jsou tato slova obvykle oddělena nejen písmenem „r“, ale dvěma výrazně odlišnými samohláskami.

Slovní zásoba

Tam, kde to začíná být opravdu matoucí, je slovní zásoba, a to nemluvím jen o slangu. V Británii doručuje poštu Královská pošta, zatímco v USA poštu doručuje Poštovní služba.

Mnoho našich slovních rozdílů je naprosto arbitrárních: když něco udělám v sobotu nebo v neděli, řeknu, že jsem to udělal o víkendu, zatímco Američan by mluvil o tom, že jsem to udělal o víkendu.

Další rozdíly umožňují další významové odstíny:

Je to jako rozdíl mezi „in school“ a „in a school“… až na to, že Američané používají slovo „school“ také trochu jinak. V USA se slovem „school“ označuje jakékoli vzdělávací zařízení včetně vysoké školy, zatímco ve Velké Británii se používá pouze pro označení základního a středního vzdělání: škola, kterou absolvujete před nástupem na „uni“, což je britská zkratka pro „university“, kterou Američané nepoužívají. Aby toho nebylo málo, „public school“ zde znamená něco úplně jiného; z historických důvodů je „public school“ ve Velké Británii typ velmi drahé a exkluzivní soukromé školy, zatímco bezplatná, státem financovaná škola (kterou Američané nazývají public school) je „state school“. Rozumíte tomu?

Pokud jste z Ameriky, možná jste pozvedli obočí nad mým častým používáním slova „zatímco“ v tomto článku. Toto slovo zní americkým uším velmi archaicky a staromódně, ale ve Velké Británii žije dál jako synonymum slova „while“.

Sloveso „to reckon“ je na britských ostrovech také živé a dobré, zatímco ve Spojených státech se už moc nepoužívá, kromě stereotypního používání venkovskými lidmi z jihu, kteří pijí měsíční svit: „I reckon this here town ain’t enough big for the both of us!“ (Počítám, že tohle město není dost velké pro nás oba.) Na druhou stranu mi přijde divné, když Američané říkají „I wish I would have“. Tahle konstrukce mi zní prostě špatně. V Anglii říkáme „I wish I had“.

Kde si chodíte kupovat alkohol? V USA je to pravděpodobně v obchodě s alkoholem, ale v Blighty (tedy v Británii) je to spíše v off-licence, která se tak jmenuje proto, že má licenci na prodej alkoholu ke konzumaci mimo provozovnu, na rozdíl od baru, kde si můžete alkohol koupit i vypít v jedné budově. Po návštěvě off-licence (nebo „offy“, odkud pocházím) se Brit může naštvat, což pro Američana znamená „naštvaný“, ale pro nás „opilý“.

Další americké synonymum pro „naštvaný“ je „šílený“, ale ve Velké Británii toto slovo znamená výhradně „blázen“ – což nedávno způsobilo zmatek, když Bill Clinton označil britského politika Jeremyho Corbyna za „nejšílenějšího člověka v místnosti“. V kontextu bylo jasné, že Clinton měl na mysli „naštvaný“, ale mnozí britští komentátoři si výrok vyložili chybně jako komentář ke Corbynovu duševnímu zdraví.

Co s různými přízvuky, které najdete v Anglii?

Dosud jsme se zabývali pouze rozdíly mezi americkou a anglickou angličtinou. Sotva jsem se dotkl obrovských regionálních rozdílů, které najdete uvnitř Anglie: z města, kde žiji, mohu jet dvě hodiny jakýmkoli směrem a být někde, kde lidé mluví úplně jinak.

Streotypní „posh“ (vyšší třídy) přízvuk (často nazývaný „přijatá výslovnost“ nebo RP) se obecně vyskytuje pouze na jihu, ale je to pouze nejformálnější forma jižanské mluvy; existuje mnoho odstínů variant. Lidé na severu mluví velmi odlišně nejen od jižanů, ale i mezi sebou navzájem. Z nějakého důvodu – pravděpodobně proto, že na severu byla historicky nižší hustota osídlení, a města tak byla izolovanější – se na severu vyskytuje mnohem více regionálních přízvukových variací a obecně můžete podle přízvuku určit, odkud člověk ze severu pochází, s větší přesností než u jižanů. Liverpool a Manchester jsou od sebe vzdáleny 90 minut jízdy, a přesto lidé v každém městě znějí úplně jinak.

Jsme teprve na špičce ledovce a je čas jít plavat

Pamatujete si na naši diskusi před několika okamžiky o tom, jak může Brit, který byl v offy, skončit naštvaný? Pokud se včera večer příliš opil (plastered), mohl se druhý den ráno poflakovat (hungover) a ulehnout (zůstal v posteli později než obvykle). Když se ho kamarádi zeptají, co dělal včera večer, řekne jim, že šel na piss (šel pít), nebo možná dokonce na tah, což znamená, že včera večer nejen pil, ale hledal si nějakou vhodnou (atraktivní) holku, kterou by si mohl vzít domů.

Teď je ráno, ale možná dneska půjde skive school (vynechá vyučování), nebo, pokud má práci, vytáhne sickie (zavolá šéfovi a bude předstírat, že je nemocný, aby mohl dostat volno). Pokud jeho šéf zjistí, že kecá nesmysly (lže, kecá), možná mu dá padáka (vyhodí ho).

Náš britský přítel není ve skutečnosti nemocný (sick), jen se mu nechce do práce. Nikdy jsem Američanům nedokázal přesně vysvětlit „can’t be bothered“, ale ve Velké Británii je to nesmírně běžný výraz, který se používá, když se vám nechce něco dělat, protože je to příliš namáhavé a/nebo jste líní. Pokud chcete být vulgárnější, můžete přejít na „can’t be fucked“, což je výraz, který by se neměl brát příliš doslova. Šťastnou polovinou cesty je „can’t be arsed“: krásný příklad britského pravopisu a výslovnosti amerického „ass“. („Bum“ je zde mimochodem jiný výraz pro „arse“, na rozdíl od USA, kde je „bum“ bezdomovec, v Británii známý jako „tramp“.)

Pak tu máme „sod“. Tato všudypřítomná britská urážka označuje nepříjemnou nebo neoblíbenou osobu (viz také „wanker“) a je považována za mírně neslušnou zhruba na stejné úrovni jako „crap“ nebo „damn“. Může být také použita jako vykřičník („sod it!“) nebo intenzifikátor („that sodding wanker“). K mému údivu jsem se při rešerši tohoto článku dozvěděl, že slovo „sod“ vzniklo jako zkratka pro „sodomita“. Toto slovo používám celý život a zřejmě jsem ani nevěděl, co znamená. Sodding hell!“

Tady jsem se jen poškrábal na povrchu – o mnoha zvláštnostech anglické angličtiny bych toho mohl napsat mnohem víc a výše uvedené je jen ochutnávka. Pokud mám být upřímný (další britský obrat – Američané přirozeněji říkají „to be honest“), o většině těchto věcí jsem nepřemýšlel, dokud jsem nezačal cestovat, potkávat lidi z celého světa a nezjistil, že mnoho výrazů, o kterých jsem si myslel, že jsou mezinárodní, jsou ve skutečnosti jedinečné anglické, nebo naopak.