Psi jsou zvláštní. To ví každý majitel psa. A většina majitelů psů má pocit, že jejich pes rozumí každému jejich slovu a každému jejich pohybu. Výzkumy prováděné v posledních dvou desetiletích ukazují, že psi skutečně dokáží porozumět lidské komunikaci tak, jak to nedokáže žádný jiný živočišný druh. Nová studie však potvrzuje, že pokud chcete vycvičit své nové štěně, měli byste na něj mluvit určitým způsobem, abyste maximalizovali šanci, že bude rozumět tomu, co říkáte.
Je již poměrně hodně výzkumů, které ukazují, že způsob, jakým komunikujeme se psy, se liší od způsobu, jakým komunikujeme s ostatními lidmi. Když mluvíme se psy, používáme takzvanou „řeč řízenou psem“. To znamená, že měníme strukturu našich vět, zkracujeme je a zjednodušujeme. Máme také tendenci mluvit s vyšší výškou hlasu. Děláme to také tehdy, když si nejsme jisti, že nám někdo rozumí, nebo když mluvíme s velmi malými dětmi.
Nová studie ukázala, že když mluvíme na štěňata, používáme ještě vyšší tón hlasu a že tato taktika skutečně pomáhá zvířatům dávat větší pozor. Výzkum publikovaný v časopise Proceedings of the Royal Society B ukázal, že mluvení na štěňata pomocí psí řeči je nutí reagovat a věnovat se svému lidskému instruktorovi více než běžná řeč.
K ověření této skutečnosti vědci používají takzvané „play back“ experimenty. Pořídili nahrávky, na kterých lidé opakují větu „Ahoj, ahoj zlatíčko! Kdo je hodný kluk? Pojď sem! Hodný chlapec! Ano! Pojď sem, zlatíčko! To je hodný chlapec!“. Pokaždé byl řečník vyzván, aby se podíval na fotografie buď štěňat, dospělých psů, starých psů, nebo na žádné fotografie. Analýza nahrávek ukázala, že dobrovolníci skutečně měnili způsob, jakým mluvili na různě staré psy.
Výzkumníci poté přehráli nahrávky několika štěňatům a dospělým psům a zaznamenali chování zvířat v reakci na ně. Zjistili, že štěňata reagovala silněji na nahrávky pořízené v době, kdy se mluvčí dívali na obrázky psů (řeč zaměřená na psy).
Studie nezjistila, že by stejný efekt platil pro dospělé psy. Ale jiné studie, které zaznamenávaly reakce psů na lidský hlas v živých interakcích, včetně práce, kterou jsem provedl, naznačují, že řeč zaměřená na psa může být užitečná pro komunikaci se psy jakéhokoli věku.
V návaznosti na bod
Je také prokázáno (a většina majitelů psů vám to potvrdí), že se psy můžeme komunikovat pomocí fyzických gest. Již od štěněčího věku psi reagují na lidská gesta, například ukazování, způsobem, který jiné živočišné druhy neumějí. Test je velmi jednoduchý. Postavte před psa dva stejné kelímky, které zakrývají malé kousky jídla, a ujistěte se, že pes na jídlo nevidí a nemá žádné informace o obsahu kelímků. Nyní ukažte na jeden z obou kelímků a zároveň se psem navažte oční kontakt. Váš pes bude následovat vaše gesto k pohárku, na který jste ukázali, a prozkoumá jej v očekávání, že pod ním něco najde.
To proto, že váš pes pochopí, že vaše jednání je pokusem o komunikaci. To je fascinující, protože ani nejbližší žijící příbuzní člověka, šimpanzi, zřejmě nechápou, že člověk v této situaci sděluje záměr. Nechápou to ani vlci – nejbližší žijící příbuzní psa – i když jsou vychováváni stejně jako psi v lidském prostředí.
To vedlo k myšlence, že dovednosti a chování psů v této oblasti jsou vlastně adaptací na lidské prostředí. To znamená, že život v těsném kontaktu s lidmi po více než 30 000 let vedl u psů k vývoji komunikačních dovedností, které se fakticky vyrovnají komunikačním dovednostem lidských dětí.
V tom, jak psi chápou naši komunikaci a jak ji chápou děti, však existují významné rozdíly. Teorie říká, že psi na rozdíl od dětí vnímají lidské ukazování spíše jako jakýsi mírný povel, který jim říká, kam mají jít, než jako způsob předávání informací. Když naopak ukážete na dítě, bude si myslet, že ho o něčem informujete.
Tato schopnost psů rozpoznávat „prostorové pokyny“ by byla dokonalou adaptací na život s lidmi. Například psi byli po tisíce let využíváni jako jakýsi „sociální nástroj“, který jim pomáhal při pasení a lovu, kdy museli být vedeni na velkou vzdálenost pomocí gestikulačních pokynů. Nejnovější výzkum potvrzuje myšlenku, že se u psů vyvinula nejen schopnost rozpoznávat gesta, ale také zvláštní citlivost na lidský hlas, která jim pomáhá rozpoznat, kdy je třeba reagovat na to, co se říká.
