Toto je příběh Geneviève LaSalle, která vyrůstala v malém městě ve Francii. Potkali jsme se v kolumbijské Bogotě, kde byla na stáži u Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Krátce poté Bogotu opustila a vrátila se do Francie, aby dokončila magisterské studium. Nyní pracuje jako spolupracovnice UNHCR pro ochranu v oblasti Velkých jezer. Zde se s vámi podělí o příběh své cesty k zaměstnání v UNHCR a o rady pro všechny, kteří se chtějí připojit k hlavní světové humanitární agentuře pro uprchlíky.
Vzhledem k politicky citlivé povaze její práce bylo její skutečné jméno a přesné místo pobytu v tomto článku vynecháno.
Kde jste vyrůstala?
Vyrůstala jsem ve vesnici na francouzském venkově; celá moje rodina, včetně bratranců, sestřenic, tet a strýců, žije do šedesáti kilometrů od domu mých rodičů. Mým snem v té době bylo jednou otevřít domov důchodců, protože jsem milovala práci s lidmi, a tak jsem šla na odbornou školu sociální práce. Zajímala mě ale také práce s cizinci, v mém rodném městě byla velmi malá rozmanitost, a proto mě práce s jinými kulturami lákala.
Jak jste se dostal k práci v oblasti rozvojové spolupráce?
Město, kde jsem studoval, bylo partnerské s městem v Mali. Tak jsem se přihlásil do výměnného programu, a tak jsem se ve dvaceti letech ocitl jako dobrovolník v Bamaku.
Víte, v systému OSN je spousta lidí, kteří cestují od svých pěti let. Já jsem se poprvé postavil mimo Evropu až po svých dvacátých narozeninách, abych odjel na měsíc do Bamaka. Ale moc se mi to líbilo, hlavně ta mezikulturní výměna, a chtěl jsem do toho proniknout hlouběji.
Kdy jste se poprvé začal zajímat o práci s uprchlíky?
Před ukončením studia sociální práce jsem pracovala jako dobrovolnice v organizaci Caritas, kde jsem pomáhala organizovat kulturní aktivity pro žadatele o azyl. Jakmile jsem získala titul, věděla jsem, že chci pracovat v oblasti práv azylantů ve Francii, a
ve svých 21 letech jsem začala pracovat ve France terre d’asile, přijímacím středisku pro žadatele o azyl, kde jsem podporovala žadatele o azyl v jejich právních, zdravotních a sociálních potřebách.
Jak jste se rozhodla, co budete studovat?
Po dvou letech ve France terre d’asile mi nabídli stálou smlouvu. Nevzal jsem ji, chtěl jsem odjet do zahraničí, abych mohl dál pracovat s uprchlíky, ale z jiné perspektivy než z Francie. Ale v té době nebyla sociální práce ve Francii plnohodnotným bakalářským studiem, a tak jsem se vrátila do školy: na jednoroční profesní bakalářské studium oboru Koordinace projektů mezinárodní solidarity.
O tom, jak si namočit nohy do mezinárodní rozvojové práce:
Profesní bakalář byl vlastně šestiměsíční kurz a šestiměsíční praxe. Takže když skončilo vyučování, odjel jsem do Chiapasu na stáž do mexické nevládní organizace, která pracovala s domorodými komunitami – bývalými zapatisty.
V regionu Chiapas mnoho lidí emigruje, buď do severního Mexika, kde je hodně práce v zemědělství, nebo do Spojených států. Nevládní organizace pracovala s těmi, kteří se vrátili, a pomáhala jim znovu se začlenit do života v Chiapasu a zároveň se zapojit do ekonomického projektu s dalšími členy z jejich původní komunity. Pomáhal jsem jim zakládat komunitní sdružení, vytvářet malý místní úvěrový systém, budovat jejich dovednosti v oblasti nákupu slepic a pěstování zeleniny a žádat o finanční prostředky od regionálních úřadů.
O tom, jak jsem dostal facku:
Přijel jsem do Chiapasu s tím, že budu pomáhat domorodým komunitám. Ale všechno, co jsem se naučil, jsem musel odložit a jednoduše se ponořit do jejich kultury. Musel jsem začít od začátku, abych se pokusil pochopit, jak to tady funguje? Místo toho, abych vypustil všechny své teorie.
O formativních zkušenostech:
Našel jsem se v Mexiku (nikdy předtím jsem nebyl v Latinské Americe), kde jsem vedl semináře ve španělštině (ačkoli to byla věčnost, co jsem se ji učil na střední škole). Pro mě to byla klíčová zkušenost.
To byl druh zkušenosti, kterou v OSN nezískáte. Protože v OSN fungujeme v rámci globálního systému a používáme nástroje vyvinuté na globální úrovni, o nichž se předpokládá, že jsou s trochou přizpůsobení použitelné víceméně všude, ale nejsou vyvinuty z určitého kontextu.
Tato zkušenost mě motivovala k tomu, abych se vydal do jiných zemí a setkal se s jinými kulturami.
O tom, co dělat, když si nevíte rady:
Po stáži v Chiapasu jsem se vrátil do Francie s tím, že si najdu další práci v zahraničí. Velmi rychle jsem však narazil na klíčový problém: neměl jsem magisterský titul, který vyžaduje mnoho pozic, a to i v malých nevládních organizacích. Nepracovala jsem ani v anglicky mluvící zemi, takže jsem nemohla prokázat, že mám dobrou úroveň angličtiny.
Nemohla jsem zůstat u rodičů, dělat neplacenou stáž a zároveň si hledat práci. Vzala jsem tedy práci s krátkodobou smlouvou jako v organizaci na ochranu práv azylantů ve Francii. Ke konci těch čtyř měsíců mi kamarád poslal inzerát na neplacenou stáž v UNHCR Kolumbie.
Jak jste se rozhodl pro neplacenou stáž?
Ptala jsem se sama sebe, zda má smysl chodit na neplacenou stáž do zahraničí, když už mám placenou práci tady ve Francii? Zároveň nebudu mít jinou možnost, jak se dostat do systému UNHCR, zjistit, jak to funguje, co se ve světě OSN vyžaduje. Zároveň nebylo mým cílem pracovat v OSN, ale přesto jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je pracovat uvnitř velké organizace, získat mezinárodní zkušenost, pochopit předpoklady a profily lidí, kteří už v systému pracují.
Co je vedlo k tomu, že si tě vybrali pro stáž v UNHCR? Čím jste vynikal?
OSN je práce s titulem, plná úředníků. Není to povolání. Povolání neboli profese je obor, ve kterém budete pracovat, a druh práce, kterou budete vykonávat, a ne postavení a plat, který budete dostávat – to jsou jen složky.
Nejde jen o to, abyste měli v životopise prestižní jména – jde také o činnosti, které jste vykonávali, a o odborné znalosti, které jste získali. Já jsem s uprchlíky pracovala už dříve, a když jsem přijela do Bogoty, byla jsem velmi překvapená, že jsem potkala spoustu stážistů, kteří nikdy předtím s uprchlíky nepracovali a pracovali v UNHCR hned po univerzitě.
O potřebě právnického vzdělání:
Velmi rychle jsem si uvědomila, že téměř všichni v UNHCR Bogota jsou právníci – nikdo opravdu neměl vzdělání v sociální práci. A přestože jsem měla pracovní zkušenosti s uprchlíky, cítila jsem, že nemám jinou možnost než získat řádné právnické vzdělání, nejlépe v oblasti lidských práv.
Byla jsem přijata na magisterský program nevládních organizací a humanitárního práva na univerzitě ve Štrasburku (Institut des Hautes Etudes Europeenes). Protože jsem již několik let pracovala, bylo mi umožněno přeskočit první ročník a nastoupit rovnou do druhého. Ale i tak to byl náročný program, zejména zpočátku.
O studiu práva lidských práv:
Právo pro mě bylo naprostou neznámou. Byl jsem obklopen lidmi, kteří všichni absolvovali čtyři roky práva na vysoké škole, a prvních pár týdnů jsem si často připadal jako třídní panák.
Ale pak už to byla jen slovní zásoba, která byla specifická pro obor právo. Na druhou stranu případové studie byly plné známých příkladů, které jsem poznával a měl k nim vztah. Ostatní studenti znali slovní zásobu, měli na papíře základy lidských práv, ale netušili, jak se to všechno aplikuje.
O používání klíčových slov v žádosti:
Musíte používat klíčová slova pozic a organizací, na které se hlásíte. Domnívám se, že právě to zamíchalo kartami v můj prospěch: v životopise jsem velmi konkrétně uvedla, s jakými skupinami obyvatel jsem pracovala (např. s konžskými a súdánskými uprchlíky) a jaké úkoly jsem plnila (např. organizovala akce, vedla rozhovory).
Popisy pracovních pozic UNV se píší v ústředí UNV v Bonnu (Německo). Při užším výběru kandidátů se hledá shoda s popisem práce, a to pomocí klíčových slov. Takže čím konkrétnější je váš životopis, tím větší je šance, že bude přiřazen k volnému pracovnímu místu.
Když mě kontaktovali, řekli mi: Nabíráme někoho na tuto pozici v této lokalitě a vy jste na užším seznamu, a jste momentálně k dispozici? Řekl jsem, oui, ano.
O druhé šanci:
Poté pošlou užší seznam uchazečů na pobočku v dané zemi, která pak vybere tři osoby k pohovoru. Byl jsem jedním z těchto tří, ale po pohovoru mi řekli, že mě nevybírají: Byl jsem jejich volbou číslo dvě. Tak jsem od toho upustil a místo toho jsem se připravil na cestu do Čadu, kde jsem měl placenou stáž u jedné francouzské nevládní organizace. To nebylo ideální: Čad je nesmírně náročný kontext a tato nevládní organizace neměla zřejmě nejlepší pověst.
O tři týdny později mě však kontaktovali znovu, aby se zeptali, zda jsem stále volný. Zeptali se: „Máš ještě zájem?“
A já řekl: „JALLAH, jdu!“
O zabití dvou much jednou ranou:
Abych mohl dokončit magisterské studium (ve Francii), potřeboval jsem absolvovat stáž (stage de fin d’etudes) a pak o ní napsat zprávu (rapport de stage).
Řekl jsem jim: „Podívejte se, dostal jsem nabídku na místo UNV u UNHCR a mohl bych si to započítat do stáže a napsat o tom zprávu?“
„Žádný problém,“ řekli a já jsem dokončil magisterské studium už po příjezdu sem. Pomohlo mi to lépe porozumět mé práci, protože jsem zároveň dělala výzkum pro svou zprávu.
O přesídlovacím programu UNHCR:
V oblasti Velkých jezer je spousta konžských uprchlíků – obětí války a politické nejistoty, která pokračuje zejména ve východním Kongu – a víme, že už je to 15-20 let, co opustili svou domovskou zemi. Domů se vrátit nemohou a sousední země jsou příliš chudé na to, aby podporovaly tisíce uprchlíků prchajících z DR Kongo.
USA, Kanada, Velká Británie atd. souhlasily s přijetím určitého počtu Konžanů, ale než je přijmou, musí UNHCR zkontrolovat, zda splňují definici uprchlíka, nemohou se vrátit do země původu, neprovinili se žádným závažným trestným činem, a pak budou přijati do nové země, kde mohou zůstat až do konce života.
Co jste dělal jako pomocný úředník pro přesídlování?
Přesídlení je ochranné opatření poskytující azyl ve třetí zemi těm, kteří jsou uprchlíky a nemohou zůstat v zemi, ve které jsou, a nemohou se ani vrátit domů. Tento příklad máte v Ekvádoru: Kolumbijští uprchlíci překračují hranice do Ekvádoru, aby unikli drogovým baronům, ale drogoví baroni často přicházejí do Ekvádoru, aby je našli. Takže se je snažíme poslat jinam: do USA, Kanady, Velké Británie.
Když jsem přijel, mým úkolem bylo vést s uprchlíky pohovory, ověřit, zda splňují status uprchlíka, posoudit jejich konkrétní potřeby a připravit jejich případ k předložení zemi pro přesídlení. Bylo to hodně hlášení a trochu se to opakovalo; nebylo to to, co jsem milovala. Chtěl jsem být v terénu, pracovat na naléhavých případech, na jiných tématech ochrany.
O čekání na práci snů:
Šest měsíců po mém příjezdu do země odešla zástupkyně pro ochranu a oni potřebovali někoho, kdo by ji rychle nahradil. Smlouva s UNV nabízí velkou flexibilitu v rámci agentur OSN. Náplň práce lze v průběhu přidělení měnit podle operativních potřeb, a to ve spolupráci s ústředím UNV v Bonnu. . Tak jsem změnila svou pozici a mohla jsem dělat to, co mě v UNHCR opravdu zajímalo.
Co dělá pomocný pracovník pro ochranu?
Jsem nyní přidružený pracovník pro ochranu; spolupracuji s národní vládou na monitorování činností souvisejících s určováním statusu uprchlíka. Podporuji vládu při provádění této činnosti a při zlepšování kvality jejího rozhodování o přiznávání postavení uprchlíka. Zastupuji také UNHCR jako oficiální pozorovatel během komisí, kde zástupci různých ministerstev přijímají konečné rozhodnutí o případech.
O tom, že mám zajímavou práci:
Také mi předávají všechny osoby, které se mohly dopustit válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, a pokud tomu tak je, nemůžeme je předat do jiné země k přesídlení jinam. Tyto složitější případy mám na starosti já.
Mám tuto náročnou práci rád. Je hodně rozmanitá a není v ní příliš mnoho rutiny.
Jaký je nejjednodušší způsob, jak se dostat do UNHCR?
Dostat se do OSN obecně není snadné. Myslím, že je mnohem snazší nejprve pracovat v nevládních organizacích, získat nějaké zkušenosti a odborné znalosti a pak vstoupit do OSN, a to jednou z výše popsaných cest.
Nezískáte místo v OSN hned po univerzitě; to by nemělo smysl, protože ještě nemáte žádné zkušenosti. Na druhou stranu, já jsem začala pracovat v UNHCR ve svých 26 letech a byla jsem zde nejmladší mezinárodní UNV.
Jedna z mých kolegyň UNV absolvovala půlroční stáž u UNHCR, pak pracovala v nevládní organizaci ve Francii a rok po ukončení studia se stala UNV.
Jiná dokončila magisterské studium, pak absolvovala půlroční stáž u UNHCR , a poté byla přijata do americké nevládní organizace, která pracuje s uprchlíky. Po roce a půl u nich nastoupila do UNHCR jako UNV.
Jsme zde jedni z nejmladších, většině je 30-32 let. Mezi muzungy se UNV pohybují od 26 do 35 let; kolegové UNV ze západní Afriky bývají v průměru o něco starší.
Říká se, že abyste se dostal do OSN, musíte někoho znát. je to pravda?
To se říká. Jistě, konexe pomáhají.
Mít konexe znamená, že můžete být v obraze o tom, co se děje, která místa jsou volná, a tudíž podat přihlášku na tato volná místa.
Co mám dělat, když nemám žádné konexe? Jak se dostanu dovnitř?
OSN je vlastní svět. Pokud nevíte, jak to funguje, zejména jak funguje přijímací proces v OSN, je těžké se tam dostat.
Před stáží na UNHCR v Kolumbii jsem byl velmi vzdálen tomu, že bych zde někdy získal pozici, protože jsem neměl absolutně žádnou představu o tom, jak systém OSN funguje. Nevěděla jsem, jak se prodat do výběrového řízení, nevěděla jsem, co hledají… Hodně pomáhá absolvovat stáž v rámci organizace, abych pochopila, jak systém funguje.
Moc ti děkuji, Geneviève !
Děkuji.
