Peter Sprigg je vedoucím pracovníkem pro politická studia ve Family Research Council. Tento článek napsal pro server InsideSources.com. Vyšlo na serveru Newsday.com 25. května 2019.
Teorie, že se lidé „rodí jako gayové“, se používá k argumentaci, že sexuální orientace je podobná rase – že „gay je nová černá“. Z velké části na této premise je založen návrh „zákona o rovnosti“, který je v současné době projednáván v Kongresu a který by v rámci federálních zákonů o občanských právech zacházel se sexuální orientací stejně jako s rasou. Je však pravda, že sexuální orientace je určena při narození (nebo před ním)?“
Biologickým účelem pohlaví je reprodukce a k přirozené sexuální reprodukci dochází pouze ve vztazích mezi opačnými pohlavími. V jistém smyslu je tedy každý, kdo se narodí s normálním reprodukčním systémem, po narození fyziologicky „orientován“ na heterosexualitu.
Tato základní fyzická realita však neurčuje to, co dnes lidé nazývají „sexuální orientací“. Sexuální orientace zahrnuje směs sexuální přitažlivosti, chování a sebeidentifikace. Průzkumy o sexualitě ukázaly, že tyto tři prvky sexuální orientace nejsou vždy ve vzájemném souladu a nejsou vždy stabilní v čase. Existují také významné rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou. Díky této složitosti a proměnlivosti je poněkud obtížné „sexuální orientaci“ vůbec definovat – natož prohlásit, že je vrozená.
Jak jsem ukázal v nedávném článku pro Family Research Council, studie založené na čtyřech velkých populačních longitudinálních souborech dat, získaných z takových průzkumů, všechny ukazují, že je možná významná změna každého z prvků sexuální orientace. V jednom z průzkumů „respondentů se stejnou sexuální přitažlivostí“ se až 38 % mužů a 53 % žen „změnilo na heterosexuály“ během pouhých šesti let. Dokonce i vědkyně Lisa Diamondová (která se sama identifikuje jako lesbička) prohlásila, že „není vědecky přesné popisovat sexuální orientaci osob stejného pohlaví jako jednotně neměnný rys“. Nový výzkum z posledního měsíce posílil toto zjištění, že „sexuální orientace je proměnlivá“.
To neznamená, že si lidé svou sexuální orientaci „vybírají“. Lidé mají možnost volby, pokud jde o jejich chování a způsob sebeidentifikace, ale sexuální přitažlivost obecně volbou není. Když se klade otázka, zda se někteří lidé „rodí jako gayové“, skutečná otázka zní: „Jsou někteří lidé od narození orientováni na homosexuální přitažlivost?“
Na počátku 90. let 20. století existovala v některých kruzích velká naděje, že bude nalezen „gay gen“, který by prokázal, že homosexualita je pevně daná a geneticky determinovaná. Tento podnik se ukázal jako pozoruhodný neúspěch. Dokonce i Americká psychologická asociace – která velmi podporuje hnutí LGBT – připustila:
„Mezi vědci neexistuje shoda ohledně přesných důvodů, proč se u jedince vyvine heterosexuální, bisexuální, gay nebo lesbická orientace. Přestože se mnoho výzkumů zabývalo možnými genetickými, hormonálními, vývojovými, sociálními a kulturními vlivy na sexuální orientaci, neobjevily se žádné poznatky, které by vědcům umožnily učinit závěr, že sexuální orientace je podmíněna nějakým konkrétním faktorem nebo faktory.“
Možná existuje určitý omezený genetický vliv na rozvoj přitažlivosti ke stejnému pohlaví – je však podstatný rozdíl mezi znakem geneticky ovlivněným a geneticky podmíněným. Studie jednovaječných dvojčat ukazují, že pokud je jedno dvojče homosexuální, druhé (geneticky identické) dvojče obvykle homosexuální není. To vyvrací představu homosexuality jako pevného, geneticky podmíněného rysu.
Někteří vědci navrhli negenetické biologické teorie vzniku přitažlivosti ke stejnému pohlaví, například hormonální vlivy nebo nitroděložní zkušenosti. Uvádí se například, že muži, kteří mají více starších bratrů, jsou častěji homosexuální, a spekuluje se, že by to mohlo souviset s biologickým vlivem v děloze matky. Žádný takový efekt však nebyl nikdy prokázán a kritici tvrdili, že psychologickým vysvětlením lze tyto údaje vysvětlit stejně dobře jako biologickým.
Většina badatelů před 70. lety 20. století věřila, stejně jako mnozí dodnes, že homosexuální přitažlivost je především vývojovým důsledkem zkušeností z dětství. V životní historii osob s přitažlivostí ke stejnému pohlaví se často objevují určité vzorce. Patří k nim špatná vazba s rodiči nebo vrstevníky stejného pohlaví nebo to, že se stali obětí sexuálního zneužívání v dětství.
I někteří lidé, kteří se sami identifikují jako homosexuálové, odmítají myšlenku, že se „tak narodili“ – a obranný implicitní argument „jsem takový jen proto, že si nemohu pomoci“. Sociolog Shamus Khan z Kolumbijské univerzity si stěžuje, že „biologové, sociální aktivisté a vědci nejen tolerují fikci, ale v mnoha případech ji propagují“ – a dávají tak za pravdu „falešné modle špatné vědy“.
Teorie „narozených homosexuálů“ postrádá vědeckou důvěryhodnost a měla by být opuštěna – stejně jako politiky, které z ní vycházejí, jako je zákon o rovnosti.
