FamiliesEdit
Falwell silně prosazoval názory a praktiky ovlivněné jeho verzí biblického učení. Falwell tvrdil, že církev je základním kamenem úspěšné rodiny. Byl nejen místem duchovního učení a vedení, ale také místem setkávání pro společenství a společenský život s podobně smýšlejícími jedinci. Často rozhovory, které vedl s farníky po bohoslužbě, zakomponovával do cílených projevů nebo organizovaných cílů, které pak prezentoval širšímu publiku prostřednictvím různých médií.
Válka ve VietnamuEdit
Falwell považoval válku ve Vietnamu za problematickou, protože se podle něj vedla s „omezenými politickými cíli“, zatímco měla být totální válkou proti Severu. Obecně Falwell zastával názor, že prezident „jako služebník Boží“ má právo použít zbraně, aby „přivedl hněv na ty, kdo chtějí páchat zlo“.
Občanská právaEdit
V polovině 60. let Falwell ve svém evangelizačním pořadu The Old-Time Gospel Hour pravidelně vystupoval se segregačními politiky, jako byli Lester Maddox a George Wallace. O Martinu Lutheru Kingovi řekl: „Kdyby předseda Nejvyššího soudu Warren a jeho spolupracovníci znali Boží slovo a chtěli plnit Boží vůli, jsem si naprosto jistý, že rozhodnutí z roku 1954 by nikdy nepadlo.“
Když mluvil o rozhodnutí ve věci Brown v. Board of Education, řekl v roce 1958:
Kdyby předseda Nejvyššího soudu Warren a jeho spolupracovníci znali Boží slovo a chtěli plnit Boží vůli, jsem si naprosto jistý, že rozhodnutí z roku 1954 by nikdy nepadlo. Zařízení by měla být oddělena. Když Bůh vytyčil rozlišovací čáru, neměli bychom se pokoušet ji překročit.
V roce 1977 Falwell podpořil kampaň Anity Bryantové, kterou její zastánci nazvali „Zachraňte naše děti“, za zrušení vyhlášky v okrese Dade na Floridě zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace, a podpořil podobné hnutí v Kalifornii.
O dvacet osm let později, během vystoupení v televizi MSNBC v roce 2005, Falwell prohlásil, že ho neznepokojují zprávy o tom, že kandidát na předsedu Nejvyššího soudu Spojených států John G. Roberts (jehož jmenování potvrdil Senát USA) vykonával dobrovolnou právní práci pro aktivisty za práva homosexuálů v případu Romer v. Evans. Falwell řekl Tuckerovi Carlsonovi z MSNBC, že kdyby byl právníkem, také by se zasazoval o občanská práva LGBT osob. „Možná nesouhlasím s jejich životním stylem, ale to nemá nic společného s občanskými právy této části našich voličů,“ řekl Falwell. Když Carlson oponoval, že konzervativci „vždy argumentují proti ‚zvláštním právům‘ pro homosexuály“, Falwell řekl, že rovný přístup k bydlení a zaměstnání jsou základní práva, nikoli zvláštní práva. „Občanská práva pro všechny Američany, černé, bílé, červené, žluté, bohaté, chudé, mladé, staré, homosexuály, heterosexuály a tak dále, nejsou liberální ani konzervativní hodnotou. Je to americká hodnota, na které se, řekl bych, v podstatě všichni shodneme.“
Izrael a ŽidéEdit
Falwellův pevný proizraelský postoj, někdy označovaný jako „křesťanský sionismus“, získal silnou podporu Ligy proti hanobení a jejího vůdce Abrahama Foxmana. Ti však odsoudili to, co ve Falwellových veřejných prohlášeních vnímali jako netoleranci vůči muslimům. Kritizovali ho také za poznámku, že „Židé mohou náhodou vydělat více peněz než vy záměrně“. Ve své knize Poslouchej, Ameriko! Falwell označil židovský národ za „duchovně slepý a zoufale potřebující svého Mesiáše a Spasitele“.
V knize Jerry Falwell a Židé z roku 1984 je Falwell citován, jak říká: „Židovský národ je duchovně slepý: „Mám pocit, že osud státu Izrael je bezpochyby nejzásadnější mezinárodní záležitostí, které dnešní svět čelí. Věřím, že lid Izraele má nejen teologické, ale také historické a právní právo na tuto zemi . Osobně jsem sionista, který tento pohled získal na základě své víry ve starozákonní Písmo. Izrael jsem také mnohokrát navštívil. Dospěl jsem k závěru, že pokud Spojené státy nezachovají neochvějnou oddanost státu Izrael, je ohroženo samotné přežití tohoto národa … Každý Američan, který souhlasí s tím, že Izrael má právo na tuto zemi, musí být ochoten vyvinout veškerý možný tlak na mocnosti, aby zaručily americkou podporu Státu Izrael v této době.“
VzděláváníEdit
Falwell opakovaně odsuzoval některé výuky ve veřejných školách a sekulární vzdělávání obecně a označoval je za líheň ateismu, sekularismu a humanismu, které jsou podle něj v rozporu s křesťanskou morálkou. Zasazoval se o to, aby Spojené státy změnily systém veřejného školství zavedením systému školních poukázek, který by umožnil rodičům posílat své děti buď do veřejných, nebo soukromých škol. Ve své knize Amerika může být zachráněna napsal: „Doufám, že se dožiji dne, kdy stejně jako v počátcích naší země nebudeme mít žádné veřejné školy. Znovu je převezmou církve a budou je řídit křesťané.“
Falwell podpořil iniciativu prezidenta George W. Bushe založenou na víře, ale měl velké výhrady k tomu, kam budou směřovat finanční prostředky, a k omezením kladeným na církve. „Můj problém je, kam by to mohlo jít za jeho nástupců. … Nechtěl bych žádné z ministerstev Jerryho Falwella postavit do pozice, kdy bychom mohli být podřízeni budoucímu Billu Clintonovi, nedej bože. … Znepokojuje mě také, že jakmile se naplní vepřový sud, najednou se o peníze začne ucházet scientologická církev, svědkové Jehovovi , různé a mnohé denominace a náboženské skupiny – a tato slova neříkám v pejorativním smyslu – a nechápu, jak může být některá z nich odmítnuta kvůli svým radikálním a nepopulárním názorům. Nevím, kam by nás to dovedlo.“
ApartheidEdit
V 80. letech Falwell prohlásil, že sankce proti režimu apartheidu v Jihoafrické republice by podle jeho názoru vedly k horší situaci, například k revoluci podporované Sovětským svazem. Vyzýval také své stoupence, aby skupovali zlaté Krugerrandy a prosazovali americké „reinvestice“ v Jihoafrické republice. V roce 1985 vyvolal hněv mnoha lidí, když označil nositele Nobelovy ceny míru a anglikánského arcibiskupa Desmonda Tutua za falešného, „pokud jde o zastupování černého lidu Jihoafrické republiky“.
Clinton ChroniclesEdit
Náklady na výrobu filmu částečně hradila organizace „Občané za poctivou vládu“, které Falwell v letech 1994 a 1995 zaplatil 200 000 dolarů. V roce 1995 vedli „Občané za čestnou vládu“ rozhovory s příslušníky arkansaské státní policie Rogerem Perrym a Larrym Pattersonem ohledně vražedného spiknutí o Vincentu Fosterovi. Perry a Patterson rovněž poskytli informace týkající se obvinění v aféře Pauly Jonesové.
Informační spot k 80minutové videokazetě obsahoval záběry, na nichž Falwell vede rozhovor s novinářem v siluetě, který tvrdí, že se bojí o svůj život. Novinář obvinil Clintona, že zorganizoval smrt několika reportérů a osobních důvěrníků, kteří se dostali příliš blízko k jeho údajným nezákonným aktivitám. Následně se ukázalo, že novinář se siluetou je Patrick Matrisciana, producent videa a prezident organizace Občané za poctivou vládu. „Samozřejmě nejsem investigativní novinář,“ přiznal Matrisciana investigativnímu novináři Murraymu Waasovi. Později se zdálo, že Falwell od osobní důvěry ve video ustoupil. V rozhovoru pro dokumentární film Lov na prezidenta z roku 2005 Falwell přiznal: „Dodnes nevím, nakolik jsou tvrzení v Clintonově kronice přesná.“
Názory na homosexualituEdit
Falwell odsoudil homosexualitu jako zakázanou Biblí. Skupiny hájící práva homosexuálů označily Falwella za „agenta netolerance“ a „zakladatele protihomosexuálního průmyslu“ kvůli jeho výrokům a kampani proti sociálním hnutím LGBT. Falwell v roce 1977 podporoval kampaň Anity Bryantové „Zachraňte naše děti“, jejímž cílem bylo zrušit floridské nařízení zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace, a podobné hnutí v Kalifornii. Při naléhání na zrušení vyhlášky Falwell jednomu davu řekl: „Homosexuálové by vás stejně tak rádi zabili, jako by se na vás dívali“. Když byla Metropolitní komunitní církev přátelská k LGBT téměř přijata do Světové rady církví, Falwell je nazval „brutálními bestiemi“ a prohlásil: „Tento odporný a satanský systém bude jednoho dne zcela zničen a v nebi se bude slavit.“ Později svá slova popřel. Falwell také pravidelně spojoval pandemii AIDS s problematikou LGBT a prohlásil: „AIDS není jen Boží trest pro homosexuály, je to Boží trest pro společnost, která homosexuály toleruje.“
Poté, co se komička a herečka Ellen DeGeneres přiznala k lesbické orientaci, Falwell ji v kázání označil za „Ellen DeGenerate“. DeGeneresová reagovala: „Opravdu mě tak nazval? Ellen DeGenerate? To mi říkají už od čtvrté třídy. Myslím, že jsem ráda, že jsem mu mohla dát práci.“
Falwellův odkaz týkající se homosexuality komplikuje jeho podpora občanských práv LGBT (viz oddíl „občanská práva“ výše), stejně jako jeho pokusy o smíření s LGBT komunitou v pozdějších letech. V říjnu 1999 Falwell uspořádal v baptistickém kostele Thomas Road setkání 200 evangelikálů s 200 homosexuály na „Fóru proti násilí“, během něhož uznal, že výroky některých amerických evangelikálů o homosexualitě se dostávají do oblasti nenávistných projevů, které mohou podněcovat násilí. Falwell na fóru přítomným homosexuálům řekl: „Nesouhlasím s vaším životním stylem, nikdy s ním nebudu souhlasit, ale mám vás rád“ a dodal: „Vše, co zanechává dojem, že nenávidíme hříšníka, chceme změnit.“ Později se vyjádřil pro sloupkaře deníku New York Times Franka Riche, že „je třeba přiznat, že evangelikálové neprojevili schopnost navázat přátelské pouto s komunitou gayů a lesbiček. Řekli jsme, jděte jinam, nepotřebujeme vás tady, v našich církvích.“
TeletubbiesEdit
V únoru 1999 vyšel v National Liberty Journal – propagační publikaci jím založené univerzity – nepodepsaný článek, který média přisuzovala Falwellovi, a který tvrdil, že fialový Teletubbies jménem Tinky Winky byl zamýšlen jako vzor pro gaye. Článek zveřejněný v roce 1998 na internetových stránkách Salon upozorňoval na status Tinkyho Winkyho jako ikony homosexuálů. Steve Rice, mluvčí společnosti Itsy Bitsy Entertainment, která poskytuje licenci na Teletubbies ve Spojených státech, v reakci uvedl: „Opravdu mi to připadá absurdní a trochu urážlivé.“ Britský pořad je určen dětem předškolního věku, ale v článku se uvádí, že „je fialový – barva gay pride; a jeho tykadlo má tvar trojúhelníku – symbol gay pride“. Kromě těchto vlastností nosí Tinky Winky také kouzelnou tašku, která je podle článků v NLJ a Salonu kabelkou. Falwell dodal, že „modelování homosexuálního životního stylu škodí morálnímu životu dětí“.
Útoky z 11. záříEdit
Po útocích z 11. září 2001 Falwell v pořadu Pata Robertsona The 700 Club řekl: „Opravdu věřím, že pohané, zastánci potratů, feministky, gayové a lesby, kteří se aktivně snaží udělat z tohoto alternativního životního stylu ACLU, People For the American Way, ti všichni, kteří se snažili sekularizovat Ameriku. Ukazuji jim prstem do tváře a říkám: ‚Pomohli jste tomu, aby se to stalo‘.“ Podle jeho názoru LGBT organizace rozhněvaly Boha, čímž částečně způsobily, že Bůh dopustil, aby k útokům došlo. Falwell se domníval, že útoky byly „pravděpodobně zasloužené“, což Christopher Hitchens označil za zradu. Po ostré kritice Falwell prohlásil, že nikdo jiný než teroristé za to nemůže, a prohlásil: „Pokud jsem zanechal takový dojem u gayů, lesbiček nebo kohokoli jiného, omlouvám se“. Falwell se následně stal terčem rozhořčení některých svých vlastních stoupenců za to, že odvolal své výroky o božím soudu nad Amerikou a jejími příčinami, protože v jeho kázáních po mnoho let slýchali stejná témata, že Amerika musí činit pokání ze své nedostatečné oddanosti Bohu, nemorálního života a nesmělé podpory Izraele, pokud chce získat boží ochranu a požehnání.
OdboryEdit
Falwell také řekl: „Odbory by měly studovat a číst Bibli, místo aby žádaly více peněz. Když se lidé srovnají s Bohem, jsou lepšími pracovníky.“
Vztah k americkému fundamentalismuEdit
Falwell zahájil svou křesťanskou službu jako fundamentalista, který navštěvoval konzervativní biblickou školu a dodržoval přísné normy církevního a osobního separatismu; byl proto známý a uznávaný v kruzích nezávislých fundamentálních baptistů a byl chválen v křesťanských fundamentalistických publikacích, jako je například The Sword of the Lord. Ačkoli nikdy oficiálně neprohlásil, že toto hnutí odmítá, svědectví o jeho životě od konce 70. let naznačují, že se přiklonil ke konzervativnímu evangelikálnímu postoji napravo od mainline protestantismu nebo „otevřeného“ evangelikalismu, ale nalevo od tradičního, separatistického fundamentalismu. Uvádí se, že na počátku svého života se odmítal účastnit večírků, na nichž se podával alkohol, ale tuto přísnost zmírnil, když byl díky kontaktům, které navázal v konzervativní politice a náboženství, stále častěji zván na významné akce.
Zdá se, že katalyzátorem této změny byl jeho vstup do celostátní politiky; když založil Morální většinu, která spojila „biblické křesťany“ (nezávislé a konzervativní jižanské baptisty) v politické alianci s charismatiky, římskými katolíky, židy, mormony a dalšími a odmítla úroveň odloučení, kterou hlásala většina fundamentalistických hnutí. Univerzita Boba Jonese prohlásila, že organizace Morální většina „je satanistická“, a zastávala názor, že je krokem k odpadlické jednosvětové církvi a vládnímu orgánu, protože by překračovala hranici od politického spojenectví k náboženskému spojenectví mezi pravými a nepravými křesťany, což jejich výklad Bible zakazuje. Literatura Davida Clouda Way of Life také kritizovala Falwella za jeho spojení s katolíky, letničními a liberálními křesťany a vysledovala jeho údajné „odpadlictví“ v souvislosti s jeho působením v politické straně Náboženská pravice.
Ačkoli nikdy neochaboval ve své víře v neomylnost Bible (s výjimkou zmírnění jejího údajného pohledu na rasové rozdíly, význam křtu a další pojmy související s jeho teologií) a doktríny, které konzervativní křesťané obecně považují za zásadní pro spasení, jeho rétorika se od 80. let 20. století obecně zmírnila, stala se méně militantní a relativně více inkluzivní. Kulturní antropoložka Susan Friend Hardingová ve své rozsáhlé etnografické studii o Falwellovi poznamenala, že s rostoucí slávou přizpůsoboval svá kázání tak, aby si získal širší, méně extremistické publikum. To se projevilo několika způsoby: Například již neodsuzoval „světský“ životní styl, jako je tanec, pití vína a návštěva kina; zmírnil svou rétoriku, která předpovídala apokalypsu a Boží pomstychtivý hněv; a přešel od víry v naprostý biblický patriarchát ke komplementárnímu pohledu na vhodné genderové role. Dále se zařadil do hlavního proudu tím, že namísto rasistické, antisemitské a protikatolické rétoriky, která byla běžná mezi jižanskými fundamentalistickými kazateli, ale konsensem americké společnosti byla stále častěji odsuzována jako nenávistné projevy, mířil svou nejostřejší kritiku na „sekulární humanisty“, pohany nebo různé liberály.
IslámEdit
Jerry Falwell starší vystupoval proti islámu. Podle panarabských novin Asharq Al-Awsat označil Falwell islám za „satanský“. V televizním rozhovoru pro pořad 60 Minutes Falwell označil Mohameda za „teroristu“, k čemuž dodal: „Na základě četby muslimských i nemuslimských autorů jsem dospěl k závěru, že Mohamed byl násilník, muž války.“ V rozhovoru pro pořad 60 Minutes Falwell uvedl, že Mohamed je „terorista“. Falwell se později muslimům za svá slova o Mohamedovi omluvil a potvrdil, že neměl nutně v úmyslu urazit „čestné a mírumilovné“ muslimy. Protože však odmítl své výroky o islámu ze svých internetových stránek odstranit, byla upřímnost jeho omluvy zpochybněna. Egyptští křesťanští intelektuálové v reakci na to podepsali prohlášení, ve kterém odsoudili a odmítli Falwellova slova o tom, že Mohamed je terorista.
.
