Je to odvěký stereotyp, že Číňané (nebo Asiaté obecně) špatně řídí. Stalo se to terčem vtipů komiků, a dokonce i kreslený sitcom Family Guy na toto téma natočil celovečerní epizodu – a rozhodně to není poprvé, kdy si z Asiatů někdo dělá legraci kvůli jejich etnickému původu.
Je však na tomto stereotypu něco pravdy? Stručná odpověď: ne. Skutečnost, že stereotyp existuje, vede k potvrzovacímu zkreslení; vzpomenete si pokaždé, když Číňan řídil špatně, ale ignorujete všechny případy, kdy Číňané řídili dobře.
Data shromážděná CDC o smrtelných nehodách způsobených motorovými vozidly neukazují žádný významný rozdíl mezi rasou nebo etnickou příslušností při srovnání černochů, bělochů, Asiatů a Hispánců v USA. Ve studii provedené australskou univerzitou měli Asiaté a Australané o polovinu nižší pravděpodobnost, že se stanou účastníky dopravní nehody, než rodilí Australané.
A co rodilí Číňané, kteří řídí ve své zemi? Jak je to s nimi?
Řízení v Číně: Někdo mi kdysi řekl, že jízda po čínských ulicích je jako jízda na place filmu Mad-Max. Pro lidi, kteří v Číně na silnici nikdy nejeli, to může být děsivý zážitek.
Přestože dopravní zákony a předpisy existují, nejsou důsledně dodržovány.
Oficiálně chodci nemají přednost v jízdě. V Číně je běžný pohled na auto, které se postupně protlačuje přes přechod pro chodce. Stejně tak je nesmírně běžná chůze po přechodu pro chodce.
Běží vtip, že čáry na zemi jsou na ozdobu. Nezáleží na tom, kolik je tam pruhů, důležité je, kolik aut se na ten kus dálnice fyzicky vejde.
V USA se klakson používá jen v případě nouze, k upozornění na někoho, kdo se do vás chystá narazit, nebo jako reakce na hrubé chování jiného řidiče. V Číně je klakson vaším hlasem. Troubíte na všechno – „Hej, nedělej to!“ nebo „Pozor!“ nebo „Stůj!“ nebo „Jsem tady“ nebo „Promiňte, měním jízdní pruh“ atd.
Nakonec bylo v mnoha blozích a článcích poznamenáno, že někteří Číňané mají sklon k „agresivnímu“ chování, pokud jde o davovou kulturu, zejména v pevninské Číně. To zahrnuje strkání a přerušování fronty při čekání ve frontě na metro a v obchodech s potravinami a promítá se to i do chování řidičů. (Původ tohoto chování může souviset s vysokou hustotou lidí, kteří soupeří o málo zdrojů, a s představou, že pokud se neprotlačíte dopředu, nikam se nedostanete). Většina čínských řidičů při změně jízdního pruhu nikdy nedává znamení, protože člověk v pruhu vedle vás v takovém případě zrychlí. Klíčovou strategií, kterou používá mnoho řidičů, je fyzicky se vklínit svým vozem na požadované místo nebo do požadovaného pruhu bez ohledu na to, jaký provoz blokujete.
Kultura automobilů
V USA existuje ve většině městských a příměstských oblastí výrazná kultura automobilů. Mnoho amerických rodin má jedno auto na každého člena rodiny. (To samozřejmě neplatí ve velkých metropolitních oblastech, jako je New York, kde je preferována veřejná doprava). Teenageři se učí řídit přibližně v 15 letech a hned poté získávají juniorský řidičský průkaz. V mnoha filmech se objevuje scéna, kdy si teenager pořizuje své první auto, jako nevyslovený rituál dospívání.
V Číně tomu tak není. Až do nedávných let bylo v Číně vlastnictví automobilu výsadou vyhrazenou bohatým. S tím, jak se země rozvíjí, jsou automobily stále populárnější. Ve skutečnosti je Čína automobilovým trhem číslo 1 na světě, jen v roce 2015 se zde prodalo více než 21,1 milionu automobilů. Tato čísla také znamenají, že v Číně jezdí odhadem více než 172 milionů automobilů. S ohledem na to však existují i další důvody, proč čínské rodiny mají tendenci mít málo aut – prostor a dostupnost veřejné dopravy.
Nemovitostí je ve většině čínských měst málo a lidé často nemají luxus rozsáhlých příjezdových cest a širokých ulic pro parkování. Když se k tomu přidá doprava v klidu, většina lidí se rozhodne hledat alternativní způsoby dopravy. Ve velkých městech, jako je Peking a Šanghaj, je metro nejrychlejším, nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem cestování. Čínská vláda dokonce pro zimní olympijské hry v roce 2022 staví vysokorychlostní železnici až z Pekingu do Čang-ťia-ku.
Minimální věková hranice pro získání řidičského průkazu v Číně je 18 let, což je více než v mnoha jiných vyspělých zemích. Čínští teenageři se tedy učí řídit později než jejich američtí kolegové a následně jsou kvůli tomu méně zkušení.
Ačkoli zkouška na čínský řidičský průkaz je ve skutečnosti šíleně těžká. Studenti musí složit 4 různé zkoušky, které jsou následující: dopravní předpisy, zkouška z jízdy za volantem na překážkové dráze, zkouška z jízdy za volantem na skutečné silnici a nakonec zkouška ze souvisejících znalostí bezpečnosti provozu a nouzových situací. Překážková zkouška za volantem má jednu část, která skutečně testuje schopnost zatáčet a proplétat se mezi sloupy, možná proto, že to je v Číně praktická znalost řízení.
Přelidnění
Čína má na svém území více než pětinu světové populace. Velká čínská města, jako je Šanghaj, mají 14 milionů obyvatel. Z těchto lidí je mnoho řidičů vozidel, ale mnohem více je chodců, cyklistů a majitelů motorových vozidel.
S rostoucím trhem s automobily v Číně exponenciálně roste i poptávka po automobilech. Mít „dobré“ auto se stalo symbolem statusu mezi střední a vyšší třídou v Číně. Na druhou stranu stav silnic v Číně nebyl rekonstruován tak, aby odpovídal prudkému nárůstu poptávky a počtu automobilů v ulicích.
V důsledku toho mohou dopravní zácpy v době dopravní špičky způsobovat bolesti hlavy. V srpnu 2010 se na Čínské národní dálnici vytvořila obrovská dopravní zácpa, která trvala více než 10 dní.
Řízení v Číně tedy nemusí být nutně horší než řízení jinde, je jen jiné. Řidiči v Číně se musí vypořádat s běžnými překážkami řízení, jako je počasí, stav vozovky a provoz, a zároveň projíždět desetkrát větším množstvím aut a lidí. Pokud něco, pak to svědčí o jejich dovednostech za volantem.
Dovednost Číňanů v řízení mohou ukázat i jiné události. V některých čínských městech, například v těch, která hraničí s Hongkongem a Macaem, se řidiči také musí naučit plynule přecházet z jízdy po levé straně vozovky na jízdu po pravé straně vozovky.
V roce 2012 překonal čínský kaskadér Han Yue Guinnessův světový rekord v nejtěsnějším paralelním parkování.
A pro čínské přistěhovalce, kteří „špatně“ řídí v jiných zemích? Problémem nejsou čínští (nebo asijští) řidiči, problémem jsou noví řidiči. Imigranti, kteří nedávno přišli do zemí, jako jsou USA, ještě plně nepochopili kulturu řízení a dopravní předpisy. A vzhledem k velkému množství přistěhovalců přicházejících z asijských zemí se prostě stává, že mnoho z těchto přistěhovalců jsou Asiaté.
Platí stejná pravidla. Kdyby měl člověk ze Západu poprvé řídit na přeplněné pekingské ulici bez předchozích zkušeností a znalostí tamní kultury, byl by pravděpodobně tím nejhorším řidičem.
