Ježíš se narodil, zemřel a vstal z mrtvých, než vstoupil na nebesa. Tyto pravdy jsou základem naší křesťanské víry. Známe známé příběhy o triumfálním vjezdu, poslední večeři a ukřižování, ale co se stalo mezi vzkříšením a nanebevstoupením?
Vyprávění o umučení je dobře známé a často zohledňované v umění i v církvi, ale podrobnosti o 40 dnech mezi Ježíšovým zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením jsou mnohem méně známé.
Ačkoli Matoušovo a Markovo vyprávění o době po zmrtvýchvstání je relativně kratší než Lukášovo a Janovo, všechna čtyři evangelia sdílejí podrobnosti, které nám osvětlují Ježíšův život po smrti.
Evangelium hovoří o deseti zjeveních zmrtvýchvstalého Ježíše, z nichž k pěti dochází v den jeho zmrtvýchvstání a k dalším pěti před jeho nanebevstoupením. Ze Skutků apoštolů 1 víme, že byl na zemi 40 dní a že tyto dny strávil se svými učedníky:
„Po svém utrpení se jim (Ježíš) představil a podal mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že je naživu. Zjevoval se jim po dobu čtyřiceti dnů a mluvil o Božím království.“ (Sk 1,3)
OK, tak co vlastně udělal?“
Zjevil se ženám
Ježíš se zjevil Marii Magdaléně dříve než komukoli jinému. Právě viděla Ježíšův prázdný hrob a zůstala v zahradě plakat, když se jí Ježíš zjevil. Spletla si ho se zahradníkem, ale když ji oslovil jménem, Marie poznala jeho hlas.
Myšlenka, že by žena byla platným svědkem, se může zdát věrohodná v západní společnosti 21. století, ale v Palestině 1. století to bylo neslýchané. Svědectví ženy nemělo stejnou váhu jako svědectví muže, a to ani osobně, ani u soudu. To, že se Ježíš rozhodl zjevit se nejprve Marii, bylo revoluční. Pak ji poslal, aby „šla a řekla to“ ostatním učedníkům. Důvěřoval jí, že svým následovníkům řekne o jeho návratu.
Jeho druhé zjevení bylo skupině žen, které byly s Marií na hřbitově. Cestou od toho, co viděly apoštoly, se jim Ježíš zjevil a „ony přistoupily, chytily se jeho nohou a klaněly se mu“. (Mt 28,9)
Zjevil se učedníkům
Později toho dne, na cestě do Emauz, se Ježíš zjevil dvěma učedníkům – jeden z nich se jmenoval Kleofáš -, ale ti si pomalu uvědomovali, že muž vedle nich je vzkříšený Mesiáš. Teprve když s nimi lámal chléb, poté co mu vylíčili události umučení, „otevřely se jim oči a poznali ho“ (Lk 24,31).
Teprve když ho poznali, Ježíš odešel. Neopustil učedníky, když nepoznali, že je to on, ale zůstal s nimi, dokud si neuvědomili, že jejich srdce „hořela v nás, když s námi mluvil“.
Podobně ani při svém dalším zjevení krátce poté se Ježíš nenechal vyvést z míry tím, že si ho učedníci spletli s duchem. Místo toho je uklidňoval: „Podívejte se na mé ruce a nohy. Jsem to já sám! Dotkněte se mě a uvidíte; duch nemá tělo a kosti, jako je mám já.“ (Lk 24,39)
Jeho život po vzkříšení nebyl výsledkem zlověstného duchovna, ale biblického proroctví. Odvedl své učedníky od nadpřirozených spekulací k biblickým základům svého vzkříšeného těla:
„Toto jsem vám řekl, když jsem byl ještě s vámi: Všecko, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a v žalmech, se musí naplnit“ (Lk 24,44).
Zjevil se Tomášovi
Všichni známe vyprávění o „pochybujícím Tomášovi“. Nebyl s učedníky, když se Ježíš zjevil, a nevěřil svědectví učedníků, když říkal: „Dokud neuvidím stopy po hřebech na jeho rukou a nevložím svůj prst do míst, kde byly hřeby, a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím“. (Jan 20,25)
V tomto setkání vidíme soucit i výzvu, kterou Ježíš přináší. Místo aby nechal Tomáše bez víry, Ježíš „přišel a postavil se mezi ně“ – nabízí mu pokoj, aby uvěřil, a říká: „Uvěřte! „Přestaň pochybovat a věř.“ (Jan 20,27)
Vykoupený a znovuzrozený Petr
Janovo evangelium pak vypráví o Ježíšově posledním zaznamenaném zázraku, kdy zahltil rybářské sítě svých učedníků obrovským úlovkem ryb. Poté hovoří s Petrem v soukromí. Stejně jako Petr Ježíše třikrát zapřel, Ježíš se ho třikrát ptá: „Miluješ mě?“ Právě zde je Petr, který zapřel svého mistra v nouzi, obnoven a je vyzván, aby „pásl mé ovce“ a „následoval mě“. (Jan 21, 17.19)
Ježíšova věrnost je větší než naše. Ježíš viděl Petrovu slabost, ale viděl také jeho lásku k němu a rozhodl se stát při něm. I když viděl Petrova omezení, nedefinoval ho podle nich.
Velké poslání
Matouš i Marek končí „velkým posláním“ – Ježíšovým pokynem učedníkům, aby šli do světa a šířili dobrou zprávu o spasení.
„Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte a získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je poslouchat všechno, co jsem vám přikázal. A já jsem jistě s vámi po všechny dny až do konce světa.“ (Mt 28,18-20)
Po tomto příkazu, na němž je založena velká část křesťanského důrazu na sdílení evangelia, je Ježíš „vzat do nebe“.
Ježíšova služba neskončila jeho smrtí, ale pokračovala jeho vzkříšením a ve dnech před jeho nanebevstoupením. V této době zjevil a potvrdil zásadní prvky svého charakteru i svého poslání
.
