V naší stárnoucí populaci se stále častěji vyskytuje demence, a proto je naléhavě nutné vyvinout léčebné postupy a aktivity, které by mohly zmírnit příznaky demence. Hromadící se důkazy ukazují, že osoby s demencí mají rády hudbu a jejich schopnost reagovat na hudbu je potenciálně zachována i v pozdních nebo těžkých stadiích demence, kdy může dojít k zániku verbální komunikace. Zájem médií o toto téma přispěl k tomu, že veřejnost vnímá hudební schopnosti jako „ostrůvek zachování“ u jinak kognitivně narušených osob s demencí. V této kapitole podáváme přehled současné literatury o hudební kognici u demence a ukazujeme, že důkladného vědeckého zkoumání této problematiky je velmi málo a že existují různé typy hudební paměti, které jsou u různých typů demence různě narušeny. Dále se zabýváme nedávným vývojem hudebních aktivit jako nefarmakologické léčby demence a upozorňujeme na metodologická omezení současné literatury na toto téma. Ačkoli se uvádí, že hudební aktivity mohou zlepšit chování, (zejména agitovanost), náladu a kognici u osob s demencí, nedávné rozsáhlé randomizované kontrolní studie zpochybnily specifičnost účinku hudby a zjistily, že není přínosnější než jiné příjemné aktivity. Nicméně hudba je jedinečná svou silnou schopností vyvolávat vzpomínky i emoce. Může tak poskytovat důležité spojení s minulostí jedince a prostředek neverbální komunikace s pečovateli, což z ní činí ideální podnět pro osoby s demencí.
