Když Nicole Greeneové v roce 2001 kamarádka vytrhla klíště z hlavy a spláchla ho, už na to nemyslela, dokud jí o šest let později lékař neřekl, že má boreliózu, a nezeptal se jí, jestli ji kouslo klíště.
„O borelióze jsem nikdy neslyšela. Jediné, co mě napadlo, bylo: ‚Ne, nejsem venkovní člověk, není možné, abych to měla,'“ napsala Greeneová tento týden na svém blogu pro americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb, kde je zástupkyní ředitele Úřadu pro zdraví žen.
Když jela domů z lékařské prohlídky, vzpomněla si na zdánlivě drobnou příhodu před lety.
„Můj starší syn jezdil na tábor s přespáním a byly tam rodičovské víkendy. Jela jsem na rodičovský víkend a v té době jsem měla dlouhé kudrnaté vlasy a předpokládám, že právě tehdy se na mě klíště přisálo,“ uvedla Greeneová pro CBS News.
O nějaký čas později byla na návštěvě u kamarádky. „Asi jsem něco ucítila na hlavě a řekla si: ‚Co to je? Zavolala mamince, která byla zdravotní sestra, a ta jí řekla, ať si vezme pinzetu, vytáhne to a vypláchne. Byly to asi dvě minuty,“ řekl Greene.
„Ani jsem to neviděl. Nevěděla jsem o klíšťatech a rozhodně jsem nevěděla o borelióze.“
V následujících měsících a letech se začaly objevovat záhadné zdravotní problémy, které byly postupem času stále vážnější. Objevily se u ní bolesti kloubů, mlhavé myšlení, deprese a třes rukou, abychom jmenovali alespoň některé z nich. Přestože se snažila určit diagnózu, příčina příznaků se vyjasnila až po chřipkovém onemocnění v roce 2007, které ji na několik týdnů upoutalo na lůžko. Její lékař ji testoval na řadu onemocnění – lupus, srpkovitou chorobu, fibromyalgii, chronický únavový syndrom a boreliózu. Test na boreliózu byl pozitivní.
Greeneová je jednou z mnoha lidí, kteří si nevšimli časných příznaků boreliózy, příznaky smetli ze stolu nebo jejichž lékaři příznaky, mezi něž často patří horečka, bolest hlavy, únava a kožní vyrážka ve tvaru býčího oka zvaná erythema migrans, považovaná za charakteristický znak nemoci, přehlédli. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí se objevuje asi u 70 až 80 procent nakažených lidí, i když někteří lékaři se domnívají, že mnohem více případů tento zjevný příznak postrádá.
Pokud je borelióza zachycena včas, lze ji léčit antibiotiky. Pokud se však neléčí, může se infekce rozšířit do kloubů, srdce a nervového systému, což vysvětluje některé Greeneovy příznaky. Pacienti mohou trpět silnými bolestmi hlavy a krku, bušením srdce, obrnou obličeje a artritidou se silnými bolestmi kloubů.
Lymskou boreliózu na člověka přenáší drobné klíště, velké asi jako stopa po fixu – konkrétně bakterie zvaná Borrelia burgdorferi.
„Klíště je tak nepatrné, že si většina lidí nepamatuje, že je kouslo,“ řekl Dr. Neil Spector pro CBS News. Spector, výzkumník v oblasti rakoviny na Duke Medicine, sám v 90. letech minulého století čtyři roky boreliózu nediagnostikoval.
Klíšťata ji přenášejí od jiných teplokrevných zvířat, jako jsou jeleni, myši a lišky, vysvětlil dr. Bruce Farber, primář infekčního oddělení North Shore University Hospital a Long Island Jewish Medical Center v New Hyde Parku ve státě New York.
Podle odhadů CDC se v USA ročně nakazí asi 300 000 lidí boreliózou, ale potvrzeno a nahlášeno je jen asi 30 000 případů.
Největšímu riziku jsou vystaveni obyvatelé Nové Anglie, středoatlantických států a horní části Středozápadu.
„Endemicky se vyskytuje na Long Islandu, Cape Cod, Block Islandu, Shelter Islandu a v některých částech Colorada,“ uvedl Farber pro CBS News a upozornil na oblasti, kde se klíšťata zdržují v lesích a travnatých plochách.
Herec a skladatel Kris Kristofferson patří mezi ty, kteří trpěli příznaky boreliózy několik let poté, co jim byla nesprávně stanovena diagnóza. Jeho manželka řekla časopisu Rolling Stone, že se domnívá, že se nakazil od klíštěte v lese ve Vermontu při natáčení filmu „Zmizení“ v roce 2005. Jeho neurologické problémy a problémy s pamětí byly podle ní mylně přičítány Alzheimerově chorobě.
Psychická a fyzická daň
Spector napsal knihu o své vlastní lékařské odysee, kdy se snažil najít odpovědi na svou konstelaci ochromujících příznaků. V té době se přestěhoval z Bostonu do Miami, kde byli lékaři s boreliózou méně obeznámeni.
„Myslím, že problém je jednak v tom, že existuje dogma, že každý má dokonale soustřednou vyrážku, která vypadá jako logo Targetu, nebo že by si lidé měli pamatovat, že je kouslo klíště. Že existuje velmi algoritmický soubor příznaků a symptomů, a to je ve skutečnosti daleko od pravdy. Podle toho, které teorii věříte, až 40 až 50 procent lidí tu dokonalou vyrážku nemá.“
Vyrážka může být skrytá ve vlasové pokožce, což se mohlo stát v případě Greeneové. Někteří mohou mít něco jako kontaktní dermatitidu nebo kopřivku, řekl Spector, a „lidé s tmavou pletí nemusí vidět vůbec nic. Pokud hledáte pouze vyrážku, u spousty lidí se míjíte účinkem.“
Nediagnostikovaný a neléčený Spector se z maratonského běhu stal sotva schopným projít chodbou v práci. Trpěl bolestmi kloubů, bušením srdce a tím, co nazýval „mozkovou mlhou“. Šel na pohotovost, kde mu byly provedeny testy, které však vyšly normálně.
Řekli mu, že ho pravděpodobně vyčerpalo stěhování na Floridu, které způsobilo stres. Ale on o tom nebyl přesvědčen. Jako lékař ve výcviku na začátku svého života Spector řekl: „Pracoval jsem 130 hodin týdně ve velmi intenzivním prostředí a nikdy jsem nic takového nezažil. Bylo mi 37 let. Nekouřil jsem, byl jsem vášnivý cvičenec. V rodině jsem neměl žádné srdeční onemocnění. Nebyl důvod, aby se mi něco dělo se srdcem nebo mozkem.“
Několik měsíců po přestěhování na jižní Floridu se podle něj únava prohloubila, „až do té míry, že jsem sotva ušel deset metrů, aniž bych se musel zastavit. Z běhání 10 mil denně jsem se dostal sotva na 20 metrů.“
Začal mít podezření na boreliózu, ale byl nabádán, aby zvládal stres, takže zkoušel biofeedback, více času stráveného venku a mediaci, ale příznaky přetrvávaly. „Arytmie začaly být trochu složitější,“ řekl Spector.
Brzy potřeboval kardiostimulátor/defibrilátor. První krevní test na boreliózu byl negativní, ale když Spector nabyl přesvědčení, že boreliózu má, a přečetl si o nepřesnosti některých laboratorních metod pro zjišťování boreliózy, trval na dalších testech. Nakonec byla borelióza potvrzena v roce 1997.
„Neuvěřitelně se mi ulevilo, když jsem věděl, že to není jen v mé hlavě,“ řekl. Tři měsíce dostával každý den prostřednictvím kapačky silná antibiotika, aby své tělo zbavil bakterií boreliózy, a seděl vedle pacientů s rakovinou, kteří dostávali chemoterapii.
V roce 1998 se přestěhoval do Severní Karolíny, aby pracoval na výzkumu rakoviny ve společnosti GlaxoSmithKline, ale jeho srdce už bylo vážně poškozeno a nakonec byla nutná transplantace srdce.
Odložená diagnóza se podepsala i na psychickém a fyzickém zdraví Nicole Greeneové. Přišla o některé osobní a rodinné události, musela si vzít volno v práci kvůli nesčetným lékařským prohlídkám a musela platit, když pojišťovna nehradila některé návštěvy u specialistů na boreliózu. Nyní, 15 let od doby, kdy byla pokousána, se podle jejích slov její tělo stále dává do pořádku.
„Co jí pomohlo, je kombinace tradičních a netradičních léků. A změna stravy,“ vysvětlila Greeneová. „Každé čtyři týdny si nechávám dělat krevní testy. Nezůstávám na žádném léku po dlouhou dobu. Vliv, který mají léky na vaše tělo, je obrovský.“
Podle jejích slov jí pomohla práce ve zdravotnictví.
„Práce v této konkrétní kanceláři byla požehnáním. Protože pracujeme v oblasti ženského zdraví, jsme pečovatelkami. Mám v sobě hodně péče,“ řekla Greeneová. Její rada pro ostatní pacienty zní: „Ptejte se znovu a znovu, abyste dostali odpovědi, které vás uspokojí, a „obklopte se pečovateli, ať už je to váš praktický lékař nebo vaši blízcí.“
„Nikdo nezná vaše tělo lépe než vy“
Není jasné, kolik lidí trpí tím, co CDC nazývá „chronická borelióza“, označovaná také jako „syndrom boreliózy po léčbě“. K podobným komplikacím a reakcím autoimunitního typu může dojít i po jiných infekcích, jako je streptokok a chlamydie. Podle odborníků CDC výzkum neprokázal, že by se pacientům, kteří podstupují dlouhodobou léčbu antibiotiky, dařilo dlouhodobě lépe než pacientům léčeným placebem.
„Určitě by neléčená borelióza mohla dělat neobvyklé věci. Může způsobit chronickou artritidu, encefalopatii a srdeční problémy. Ale nechci, aby si lidé mysleli, že je to běžné. Je to docela neobvyklé,“ řekl Farber, specialista na infekční choroby.
„U drtivé většiny lidí, kteří mají boreliózu, byla diagnostikována a léčena, a i když není diagnostikována, nedochází u nich k rozvoji těchto příznaků,“ zdůraznil.
Spector, nyní docent medicíny a farmakologie a biologie rakoviny na Duke Cancer Institute, se mohl opět vrátit k aktivnějšímu životnímu stylu. Jeho chronické zdravotní problémy mu sice nezabránily v práci na vývoji nové skupiny léků proti rakovině prsu a nového léku pro děti s leukémií, ale je rád, že se může vrátit k jiným aktivitám, například k běhání.
„Dnes se cítím skvěle. Už zase běhám. Loni jsem uběhl tři půlmaratony. Můj kardiolog mi při sedmiletém vyšetření řekl: ‚Doufám, že zemřete na něco jiného než na srdeční chorobu,'“ řekl.
Spector o svém příběhu napsal knihu „Zmizel v úderu srdce:
„Myslím, že lidé si musí věřit. Nikdo nezná vaše tělo lépe než vy sami. Je mi jedno, jestli mají titul z Yale nebo Harvardu. Pokud to, co slyšíte od svého lékaře, není v souladu s tím, co cítíte, musíte si najít někoho jiného – hájit se sami, jinak můžete snadno propadnout. Je to váš život,“ řekl Spector.
.
