Všichni známe streptokoka: bakterie, které způsobují zánět v krku a obvykle vedou k mírné horečce a léčbě antibiotiky, ale mohou vést i k závažným komplikacím, které mohou poškodit srdce. Co brání tomu, aby se bakterii v těle dařilo a způsobila vážné poškození? Nápověda – nejsou to jen antibiotika.
V našem těle se nacházejí biliony bílých krvinek, jejichž jediným úkolem je vyhledávat a likvidovat mikroskopické faktory, které představují pro tělo hrozbu. Následující video představuje jednu část důmyslného ochranného systému těla. Můžeme zde sledovat, jak se aktivují B-buňky vylučující protilátky a jak jsou vhodné buňky vybrány a vyslány k boji proti hrozbě
Video natočil Drew Berry v rámci projektu WEHI-TV. Drew Berrymu za jeho pomoc děkujeme. Pro další informace o aktivaci imunitní odpovědi můžete shlédnout následující videa: Aktivace imunitní odpovědi pomocí receptorů TLR, dendritických buněk a aktivace vrozeného imunitního systému
Model „klonální selekce“, který objevil sir Frank Macfarlane a který mu také vynesl Nobelovu cenu za medicínu, je principem adaptivní imunitní odpovědi. Samotný princip je poměrně jednoduchý: existuje široká škála buněk, z nichž každá rozpoznává jednu specifickou strukturu. Když do těla vnikne cizí vetřelec a jedna z těchto buněk na něm rozpozná nějakou strukturu, tato buňka se aktivuje.
Po této aktivaci se buňka rozdělí na mnoho kopií – klonů – a diferencuje se na plazmatické buňky, což jsou aktivní buňky, které vylučují protilátky, a také na paměťové buňky, což jsou „záložní“ buňky uchovávající imunologickou paměť
Po několika dnech již existuje obrovská armáda buněk B, které jsou připraveny bojovat s bakterií, a to vylučováním protilátek. Protilátky jsou bílkovinné struktury, které jsou schopny rozpoznat strukturu objevenou buňkou B, která je vylučovala. Jakmile protilátka s takovou strukturou interaguje, okamžitě se na ni naváže, čímž signalizuje fagocytům a komplementovému systému, aby vetřelce zlikvidovaly.
Model klonální selekce se neomezuje pouze na B buňky, ale funguje také u T buněk, které jsou zodpovědné za napomáhání činnosti imunitního systému a zabíjení infikovaných buněk těla. Ke klonální selekci dochází i v procesu vývoje B a T buněk, protože buňky umí rozpoznat receptory, které vyžadují reakci, a nerozpoznávají jiné struktury, které se v našem těle přirozeně vyskytují (tj. aby nenapadaly zdravé buňky). Jedná se vlastně o formu evoluce různorodé populace, kdy jeden jedinec prosperuje více než ostatní díky environmentálně příznivému znaku (tj. rozpoznávání nebo nerozpoznávání určitých struktur).
.
