Kmen, v antropologii pomyslná forma lidské společenské organizace založená na souboru menších skupin (tzv. tlup), které mají dočasnou nebo trvalou politickou integraci a jsou definovány tradicemi společného původu, jazyka, kultury a ideologie.
Termín pochází ze starověkého Říma, kde slovo tribus označovalo rozdělení uvnitř státu. Později se začal používat jako označení kultur, s nimiž se setkali Evropané při svých průzkumech. V polovině 19. století mnoho antropologů a dalších vědců používalo tento termín, stejně jako termíny skupina, náčelnictvo a stát, k označení jednotlivých fází unilineární kulturní evoluce.
Ačkoli unilineární kulturní evoluce již není věrohodnou teorií, tyto termíny se nadále používají jako jakási technická zkratka ve vysokoškolských kurzech, dokumentárních filmech a populárních příručkách. V těchto souvislostech se obvykle říká, že členové kmene sdílejí vlastní jméno a přilehlé území, spolupracují při společných činnostech, jako je obchod, zemědělství, stavba domů, válčení a obřadní činnosti, a skládají se z řady menších místních společenství, jako jsou tlupy nebo vesnice. Kromě toho se mohou sdružovat do uskupení vyššího řádu, jako jsou národy.
Jako antropologický termín vyšlo slovo kmen v druhé polovině 20. století z obliby. Někteří antropologové odmítali samotný termín s odůvodněním, že jej nelze přesně definovat. Jiní namítali proti negativním konotacím, které slovo získalo v koloniálním kontextu. Zejména vědci zabývající se Afrikou se domnívali, že je pejorativní a také nepřesné. Mnozí antropologové jej proto nahradili označením etnická skupina, obvykle definovaným jako skupina lidí se společným původem a jazykem, společnou kulturní a historickou tradicí a identifikovatelným územím. Etnická skupina je obzvláště vhodný termín v rámci diskuse o modernizujících se zemích, kde identita člověka a jeho nároky na vlastnictví půdy mohou záviset méně na rozšířených příbuzenských vazbách než na rodné vesnici nebo regionu původu.
