Ahoj všem a komukoli, kdo to potřebuje.
Byla jsem dost vyděšená ze své první kolonoskopie, dokud jsem nenarazila na tyto stránky a neviděla Anniin příspěvek, a pak jsem byla o něco méně vyděšená, protože mám příšerný zvyk odkazovat se na „Dr. Google“. (Ale děkuji ti, Annie!). Moje příznaky: krvácení, hlen (omlouvám se), křeče, průjem, nafouklý žaludek, atd., se zhoršovaly, ačkoli můj praktický lékař i já jsme si mysleli, že je to IBS. ale věděla jsem, že to nakonec musím udělat, protože to vypadalo, že moje FODMAP dieta nemá velký účinek, a tak jsem se objednala na rychlou operaci, protože už jsem nevěděla, co můžu jíst, a ten výbušný průjem byl trapný.
Velmi podobná pozitivní zkušenost jako u Annie.
Přečetla jsem si něco o sedaci a slyšela jsem, že to může být pro někoho náročnější na zotavení než kolonoskopie. Proto jsem se rozhodla, že se pro ni nerozhodnu. NHS poslala Moviprep a já si o něm četla jako blázen. Ačkoli byly uváděny podobné zkušenosti, pokud jde o chuť a výsledky, odpovědi byly tak rozdílné, že záleželo na tom, jak k tomu kdo přistupoval. Nedokázala jsem pochopit, jak může být něco velmi sladké a zároveň velmi slané, ani jak to může chutnat čím dál hůř, ale je to určitě pravda. Není to tak „odporné“, jak jsem si myslela, chutná to, jako by někdo do gatorade nasypal sloupec soli a pak přidal kelímek aspartamu (který to obsahuje, btw), a je výzva vypít ten poslední litr (ze dvou). Myslím, že tělo k tomu má obecně odpor. Ale funguje to a já jsem neriskovala, protože jsem v žádném případě nechtěla dojít k tomu, že mi řeknou, že tenhle proces musím zopakovat. Rozhodně vás to pročistí, jako výplach střev. Škoda, že jsem si dřív nepřečetla takové věci, jako že mám kolem sebe želé (žádné červené nebo fialové) a nebarevné nanuky, protože večer při Moviprepu jsem měla hrozný hlad. Taky jsem měla docela křeče, ale mnoho žen by je mohlo považovat za podobné mírným menstruačním křečím. Chtěla jsem si vzít ibuprofen, ale později jsem se dočetla, že to není vhodné (žádné NSA, protože mohou způsobit podráždění a krvácení), ale paracetamol je v pořádku.
Cítila jsem se nafouklá většinou celou noc, takže jsem se moc dobře nevyspala. Po příjezdu na kliniku na mě byli připraveni. Přišla sestra, aby mi změřila životní funkce, zapsala mě a zodpověděla případné dotazy. Už jsem jí řekla, že nechci být uspána, ale řekla jsem jí, že moje křeče jsou dost bolestivé. Nabídla mi lék proti bolesti a řekla, že mi může dát plynovou masku. Přinesla malý košík, ve kterém byly krepové šortky, které se vzadu rozepínaly, župan a pár ponožek, a řekla, ať se převléknu a že si mě přijde vyzvednout lékař. To trvalo trochu déle a křeče se mi trochu zhoršily, ale chůze mi trochu pomohla. Šla jsem do vedlejší místnosti, převlékla se a čekala na doktora.
Přišel doktor W, sedl si ke mně a vysvětlil mi základy zákroku. Přemýšlela jsem, jestli si mám vzít lék proti bolesti, ale on mi to doporučil, zvlášť když jsem měla silné křeče a nedostávala jsem sedativa, ale řekl, že může začít s nižší dávkou a že se bude muset podívat na ten plyn, protože mám astma a nemyslí si, že bych ho mohla použít. Když jsem vešla na zákrokový sál, byl velmi moderní a velký a byly tam asi 4 ošetřovatelky. Řekli mi, že plyn mi dát nemůžou, ale že stačí, když dám Dr. W. vědět, kdybych cítila nějaký silný diskomfort, a on přestane.
Hned mi zavedli kanylu do víka a pak medikaci, hned jsem se cítila trochu malátná, tak jsem se zeptala, jestli je to normální, a oni řekli, že ano. Pak přišel na řadu endoskop. Rozhodně jsem to cítila, i když to nebylo vůbec bolestivé. Jen si toho člověk všiml, což dává smysl. Křeče pokračovaly ve stejném duchu, ale nikdy nebyly nezvladatelné. Vlastně jsem se dočetl, že největší bolest nebo nepříjemné pocity lidé pociťují při otáčení rohů tlustého střeva, ale on už byl za polovinou celého procesu a já to ani nevěděl. Neustále jsem se jich vyptávala, abych na nic nemyslela, a oni to zachytili a dělali totéž, což bylo skvělé rozptýlení (a taky docela příjemné), a protože doktor W nevydával žádné zvuky, které by mohly způsobit lapání po dechu, odvážila jsem se podívat na obrazovku. Ta příprava na film rozhodně fungovala a napadlo mě, že je to docela privilegium, když člověk může takhle vidět do vlastního těla.
Dr. W mě průběžně informoval o tom, v jaké fázi zákroku je, a říkal: „jsme asi ve třech čtvrtinách“, pak „začínáme vytahovat dalekohled“ až nakonec: „biopsie tady, pak ještě tři minuty a jsme hotovi“. Necítila jsem žádný vstříknutý vzduch ani plyn, ale myslím, že mohlo dojít k „výplachu“, protože jsem toto slovo slyšela. Dva dny jsem nejedla a špatně jsem spala, takže bylo těžké se soustředit. Zjistil zánět, který byl příčinou všech příznaků, a dostal jsem léky na zklidnění situace. Za dva týdny bude následovat kontrola na klinice. Ale opravdu jsem chtěla napsat hned, dokud jsou věci ještě čerstvé, protože jsem byla moc vděčná za Anniin příspěvek a musela jsem jí sekundovat. Vím, že každý bude mít jinou zkušenost, ale myslím, že velkou část mých obav tvořil strach z neznámého, a to samozřejmě dává smysl. Kdybych se potřebovala vrátit znovu, neměla bych vůbec žádné problémy, zejména se stejným doktorem a týmem, protože všichni byli skvělí a velmi efektivní. Lidé říkali, že příprava byla nejhorší část, a já bych asi souhlasila, i když to zní, jako by příprava byla hrozná, a ono to tak hrozné není. Doporučoval bych mít jen tekutiny (a nebarvené želé a consomme) a dobrý film nebo něco rozptylujícího a může to proběhnout tak hladce, jak chcete.
*Plus vám dají čaj a sušenky po skončení a je to opravdu nejchutnější čaj na světě.
Přeji všem hodně štěstí a doufám, že to trochu pomohlo zaplatit. Ella x
