Při přibližování komety ke Slunci dochází k jejímu zahřívání a uvolňování plynu a prachu do dočasné atmosféry (nazývané koma) kolem jádra komety. Právě interakce fotonů slunečního světla a slunečního větru s touto komou vytváří dlouhé kometární ohony, které si obvykle spojujeme s tímto typem nebeských objektů.
Komety obvykle vykazují 2 hlavní ohony. Plynný ohon se skládá z nabitých částic unášených magnetickými poli zakotvenými ve slunečním větru. Prachový ohon je tvořen, nikoliv překvapivě, prachovými částicemi, uvolněnými z jádra unikajícími plyny a tlakem záření vytlačenými do zakřiveného ohonu. Příležitostně je detekován i třetí ohon. Tento neutrální ohon se skládá z neutrálních atomů sodíku, o nichž se předpokládá, že jsou uvolňovány prachovými částicemi jak v komě, tak v prachovém ohonu.
Všechny tři ohony směřují od Slunce, což znamená, že po periheliu vlastně „vedou“ kometu na její dráze.
.
