Kreón 2

Kreon 2 byl regentem Théb po smrti Oidipova otce Laia 1 a poté znovu po smrti Oidipova syna Eteokla 1. Kréon 2 se stal regentem Théb. Během své vlády musel čelit několika pohromám, mezi nimiž byla i ta se Sfingou. Po válce SEDMI PROTI TÉBĚ uvrhl zemi do konfliktu tím, že svým nepřátelům odepřel pohřeb.

Zabitý had

Téby v průběhu času postihlo mnoho pohrom a důvodem mohlo být to, že thébští vládci několikrát urazili bohy. Už zakladateli města Kadmovi se totiž podařilo vyvolat Áreův hněv tím, že zabil bohův miláček, had, který střežil pramen v Dirce, nedaleko místa, kde byly Théby založeny. Za tento čin byl Kadmus nucen sloužit Áreovi po dobu, které se říkalo věčný rok, a musel koexistovat s mocným klanem SPARŤANŮ, kteří se zrodili z vyceněných zubů zabitého hada; na konci svého života byl navíc on i jeho žena proměněni v hady, přesně jak řekla Athéna:

Hlavní město nevole

Po Kadmovi přišel Pentheus 1, arogantní vládce, který se svými bizarními představami o zákonech a pořádku postavil proti Dionýsovi 2, což ho přivedlo do záhuby. A jak už to tak bývá, když státům vládnou hlupáci, v Thébách se chopili moci cizinci. Protože však tito nebyli nikterak moudřejší a příliš snadno nacházeli dobré důvody k válčení a páchání jiných krutostí, zůstaly Théby hlavním městem špatné vlády.

Bohové potrestali město

Král Labdakus 1 (Oidipův dědeček) nebyl lepší než Pentheus 1, a proto byl také zabit MAENÁDY, Dionýsovými průvodci 2. Všichni byli zabiti. Když však přišel Amfión 1, muž, kterého miloval Apollón, zavládl na nějaký čas blahobyt. Avšak, a jak už to bývá, po prosperitě následovala arogance, zvláštní odnož idiocie, která mohla postihnout některé vládce i jejich okolí, a tak jeho žena pod dojmem, že se mocí svého rodu vyrovná nesmrtelným, urazila Léta. V důsledku toho sestoupily z nebe milé děti této bohyně, Apollón a Artemis, a tím, že vystřelily své šípy proti NIOBIDŮM, zanechaly královský dům zpustošený morem. Tak skončila dynastie Amfióna 1.

Láska k vínu

Lajus 1 (Oidipův otec) se od svého vlastního otce Labdaka 1 a také od Penthea 1 lišil tím, že miloval víno. Není známo, zda se ptal „Jak dobré víno?“; je však jasné, že neuvažoval „Kolik vína?“. Byla to totiž jeho nadměrná konzumace tohoto božského nápoje, která ho přiměla nedbat delfských rad. A právě proto se Laiovi 1, který se měl vyhnout zplození syna, jeden narodil a ten ho, jak věštba předpověděla, zabil.

První regent Kreón 2

V té době nikdo nevěděl, kdo zabil thébského krále na jakési úzké cestě, dokonce ani sám vrah. Tehdy se vládcem v Thébách stal Kreón 2, který usedl na uvolněný trůn. Během jeho regentství přijel Amfitryón se svou snoubenkou Alkmenou a jejím nevlastním bratrem Licymniem z Mykén, kde hledal vyhnanství a očištění za smrt svého budoucího tchána Elektryóna 1, kterého omylem zabil. Kreón 2 ho očistil a všechny tři přijal jako vyhnance v Thébách. Tehdy dal Amfitryón svou sestru Perimédu 2 za manželku Licymniovi. Tito dva měli tři syny, z nichž dva po letech padli v boji s Héraklem 1 proti králi Eurytovi 4 z Oechalie, města s pochybnou polohou. Sám Licymnius, který byl nemanželským synem mykénského krále Elektryóna 1 a jako jediný z bratrů nezemřel rukou synů krále Pterelaa z Tafu, byl mnohem později nešťastnou náhodou zabit Héraklovým synem Tlepolem 1, když ten bil sluhu a Licymnius mezi ně vběhl.

Alkméniny podmínky

Když do Théb dorazila žlučovitá Alkména, prohlásila, že si Amfitryóna nevezme, dokud nepomstí její bratry, kteří zahynuli během války mezi Mykénami a Tafem, jedním z ostrovů u pobřeží Akarnánie na západním pobřeží Hellady. Amfitryón si ji tedy chtěl vzít, ale neměl na tažení dostatek prostředků, a tak požádal Kreóna 2, aby mu pomohl.

Potíže s liškou

Nyní se špatné časy střídají s dobrými jen pomalu a s obtížemi (i když dobré časy se mohou urychleně změnit ve zlé). A tak vláda Kreóna 2 v souladu s thébskou osnovou začala soužením. Jakmile se totiž dostal k moci, dopadl na město Dionýsův 2 hněv v podobě lišky, které bylo souzeno, aby nikdy nebyla chycena. Této lišce (někdy známé jako liška kadmská) vystavovali Thébané každý měsíc jedno dítě ve snaze zabránit tomu, aby jich šelma odnesla mnoho.

Kreón 2 pomáhá Amfitryónovi proti Tafům

Když tedy Amfitryón požádal Kreóna 2 o pomoc, odpověděl mu, že se připojí k výpravě proti Tafům, pokud Amfitryón zbaví zemi moru, který ji pustoší. Amfitryon si pak nevěděl rady s nedostižnou liškou, a tak získal od Kéfala 1 psa, kterého jeho žena Prokris 2 dostala od Mínosa 2 a který byl předurčen k tomu, aby chytil vše, co pronásleduje. A i když dilema, které vzniklo, když se obě zvířata postavila proti sobě, bylo takové povahy, že si vyžádalo Diův zásah, problém byl přesto vyřešen, když bůh proměnil obě zvířata v kámen; a tak Kreón 2 pomohl Amfitryonovi, a když válka skončila, Alkména se provdala za svého snoubence.

Kreón 2 dal své dcery za ženu

Po nějaké době Alkména porodila Hérakla 1, dítě Diovo, nikoli Amfitryonovo, a když tento syn dospěl, vedl Thébany proti Erginovi 1, králi Mínojců, který si vymohl daň poté, co jeho otce zabil Perieres 2, vozataj Kreónova otce 2. V roce 1912 se Alkména 2 stala králem Thébanů. Tehdy se Kreón 2 odměnil Héraklovi 1 tím, že mu dal za ženu svou vlastní dceru Megaru. Tito dva měli děti: Všechny je však jejich otec hodil do ohně, když se v záchvatu šílenství oddal domácímu násilí. Někteří tvrdí, že také Megara zemřela rukou svého manžela, jiní však tvrdí, že ji Hérakles 1 dal za ženu svému vlastnímu synovci a vozatajovi Iolaovi 1. Říká se také, že Kreón 2 dal jinou a mladší dceru Amfitryonovu synovi Ifiklovi, který byl již otcem Iolaa 1 s Automedúzou, dcerou Alkatóna 3, syna Pelopa 1.

Sfinga

Nejvážnější zkouškou, které musely Théby čelit za první vlády Kreóna 2, však byla pohroma Sfingy, která se objevila a zpustošila thébská pole a prohlásila, že neodejde, pokud nikdo nevyluští jistou hádanku, kterou předložila. Aby mohl Kreón 2 čelit této nepřízni osudu, vydal po celé Helladě prohlášení, v němž slíbil, že dá thébské království a svou sestru Jokastu za ženu tomu, kdo vyřeší hádanku Sfingy. A protože když jde o získání moci, majetku a žen, vždy se najde mnoho lidí, kteří jsou ochotni riskovat cokoli, co považují za nutné, a podstoupit jakákoli zvěrstva, mnoho jich přišlo a mnoho jich bylo zničeno Sfingou, která je jednoho po druhém pohltila, protože se ukázalo, že neznají její hádanku. To byla totiž cena za pokus v případě neúspěchu.

Kreon 2 odměnil Oidipa

A protože i pohromy musí jednou skončit, Sfingu nakonec porazil Oidipus, který po vyslechnutí Kreonova 2 provolání přišel do Théb a vyřešením hádanky způsobil, že se netvor sám zničil. A protože Kreón 2 svůj slib splnil, získal Oidipus jak trůn vlastního otce, kterého zavraždil pro maličkost na cestě, aniž by věděl, o koho jde, tak Kreónovu sestru Jokastu za manželku, aniž by věděl, že tato žena je jeho vlastní matkou. Jedná se o bizarní dary, jimiž Kreón 2 odměnil Oidipa za to, že zničil Sfingu.

Konec první vlády

Tímto způsobem skončila první vláda Kreóna 2. A zatímco někteří by mohli říci, že jeho rozhodnutí v této důležité věci bylo špatné, jiní by ho zprostili viny a tvrdili by, že Kreón 2 ignoroval, kdo je Oidipus. Proto by řekli, že Kreón 2 nemůže být obviňován, protože nemůže být obviňován ani Oidipus, který nevěděl, kým sám je. A protože tyto dva názory nelze smířit, může se objevit třetí, který v rozporu se vším rozumem obviňuje bohy, Osud, Štěstěnu nebo jakoukoli jinou sílu shora či zdola. A ještě jiní by mohli tvrdit, že Oidipus se v každém případě provinil vraždou, neboť nezabil jednoho člověka, ale dva, a to kvůli banální věci; a Kreón 2 by mohl být považován za pomateného, když nabídl trůn i královnu naprosto neznámému člověku kvůli jedné jediné zásluze. Mohli tedy dodat, že oba se provinili ani ne tak těmi přečiny, které je proslavily, ale jinými chybami; a protože jeden byl zločinec a druhý neschopný, byli oba potrestáni a následovaly další pohromy.

Oidipova vláda

Nyní, zatímco jedni diskutují o těchto nekonečných otázkách, jiní se dozvídají, za prvé: že Oidipus zdědil thébský trůn a oženil se s vlastní matkou poté, co nevědomky zavraždil vlastního otce; za druhé: že jeho těžký osud se časem ukázal; a za třetí: že musel odstoupit z trůnu, který si svou chytrostí zasloužil.

Kreón 2 do Delf

Za Oidipovy vlády padla na Théby neplodnost lůna a úrody, a protože se mezi thébským obyvatelstvem šířil neklid, poslal Oidipús Kreóna 2 do Delf, aby se dozvěděl, jakými činy by se daly potíže odvrátit. Po návratu Kreón 2 sdělil, že věštírna připisuje všechna neštěstí krevní mstě související se smrtí Láia 1 a že příkazem boha je najít neznámého vraha Láia 1 a postavit ho před soud. Oidipus nechal zahájit vyšetřování, ale jen proto, aby prostřednictvím věštce Tiresia zjistil, že hledaným mužem a vrahem bývalého krále je on sám. A protože Tiresias jako věštec byl Apollónovým služebníkem a právě z chrámu tohoto boha přinesl Kreón 2 radu, kterou nyní král jejím uskutečněním viděl obrátit proti sobě, dospěl Oidipus k přesvědčení, že Kreón 2 a Tiresias proti němu intrikují.

Kreón 2 popírá mocenské ambice

V očích Kreóna 2 to bylo jen pomlouvačné obvinění, neboť věděl, že to, co řekl, neřekl na jeho popud, ale na popud Tiresiův. Přesto ho Oidipus před thébskými staršími označil za nepoctivce, intrikána, chytráka a lháře. Tehdy Kreón 2 popřel, jako by chtěl uklidnit královo podezření, jakoukoli mocenskou ctižádost:

„… vyměnil by někdo klidný život se zajištěnou královskou hodností za nesnadný trůn? Být králem jen podle jména nikdy nepatřilo k mým ambicím.“ (Kreón 2 k Oidipovi. Sofoklés, Král Oidipus 586).

Oidipa to však nepřesvědčilo a považoval ho za spiklence, a tak by dal Kreónovi 2 na vybranou smrt nebo vyhnanství, kdyby nezasáhli Starší a Jokasta, kteří žádali o milost na základě Kreónovy 2 přísahy neviny.

Oidipova abdikace a prokletí

Brzy vyšla najevo pravda a Oidipus musel odstoupit. Jeho abdikace však nevedla k míru a prosperitě v Thébách. Jeho synové, kteří jím kvůli jeho ubohému postavení opovrhovali, si totiž museli v odpověď na své opovržení vyslechnout strašlivou kletbu, kterou proti nim jejich otec pronesl, když řekl, že si dědictví rozdělí mečem a že jejich údělem bude:

„… rukou příbuzného zemřít a zabít“. (Oidipus Polyneikovi. Sofoklés, Oidipus v Kolónu 1385).

Bratři nesouhlasí

I zde by někdo mohl namítnout, že kletby nemohou nikoho nutit. Avšak přestože se Eteoklés 1 a Polyneikés (neboť tito dva jsou Oidipovi synové od jeho vlastní matky Jokasty) pokusili uniknout zkáze tím, že se dohodli, že budou vládnout střídavě, rok po roce, ukázalo se, že nejsou schopni rozdělit si království podle rady Rovnosti; a místo toho naslouchají Ctižádosti se stejnou horlivostí, s jakou předtím naslouchali Pohrdání, způsobili bratři občanskou válku i zahraniční intervenci, což je bláznovství, které se připomíná jako válka SEDMI PROTI TEBE.

Cizí vojsko u bran

Koalice SEVEN vedená Polyneikem a šesti argijskými náčelníky byla silnější a početnější než vojsko vedené Eteoklem 1, který tehdy seděl na thébském trůně. Měla proto město dobýt. Válečné zákony však nejsou tak jednoduché, a když se nepřítel chystal k útoku, Eteoklés 1 přikázal Kreónovi 2, aby se zeptal věštce Tiresia na nejlepší způsob, jak válku vyhrát.

Tiresiův lék na záchranu města

Věštci často předepisují podivné prostředky a Tiresias, který nebyl výjimkou, prohlásil, že město bude zachráněno obětováním Menoeka 2, syna Kreónova 2. Všichni věštci se snažili zachránit město. Když uslyšel tuto bolestnou absurditu, řekl Kreón 2:

„Ó velké zlo, řečené tak stručně!“

… a následoval následující dialog:

Tiresias:
Kreon 2: „Neslyšel jsem, nikdy jsem neposlouchal, svého města se zříkám!“
Tiresias: „Zlo pro tebe, ale pro tvou zemi velká spása:
Kreon 2: Jdi v pokoji, tvé proroctví nepotřebuji.
Tiresias: Je pravda mrtvá, protože jsi nešťastný? (Eurípidés, Fénické ženy 917 a násl.).

To byla pro Kreóna 2 těžká rána a těžko pochopitelná skutečnost; smrtelníci totiž usilují o moc v domnění, že z ní přirozeně plyne sláva a blahobyt. Zeptal se tedy věštce, jak na něj a jeho syna přišla tato kletba, a Tiresias mu pak vysvětlil, proč musí být Menókes 2 obětován takto:

„V komnatě, kde drak zrozený ze země hlídal prameny Dirké, musí být obětován a prolita jeho krev na zem, úlitba Kadmova, kvůli dávnému hněvu Área, který nyní mstí porážku svého hada zrozeného ze země. Pokud to uděláš, získáš Área jako spojence. Dostane-li země ovoce za ovoce a lidskou krev za krev, nalezneš opět její laskavost k tobě, jež kdysi k nám vyslala úrodu zasutých mužů se zlatými přilbami; neboť jeden z těch, kdo se zrodili z dračích zubů, musí zemřít. Nyní jsi náš jediný přeživší z rodu Sownů, čistokrevný z matčiny i otcovy strany, ty i tvoji synové. Haemonův sňatek ho drží zpátky od porážky, protože už není svobodný; i když svůj sňatek neuzavřel, přesto je zasnoubený. Ale tento něžný mladík, zasvěcený svému městu, by mohl smrtí zachránit svou zemi; a hořce se postará o návrat Adrasta a jeho Argivů (…) Vyber si jeden z těchto dvou osudů: buď zachráníš město, nebo svého syna.“ (Tiresias Kreónovi 2. Eurípidés, Fénické ženy 930 a dále).

Syn Kreóna 2 se obětuje

To bylo příliš i na Kreóna 2 a pravděpodobně by zemřel místo svého syna, kdyby se dal osud obejít. Chtěl poslat Menoeka 2 na bezpečnější místo, neboť Tiresias řekl, že řekne Thébanům, jak se věc má. Ale mladík, který také slyšel věštcova slova, nechtěl podlehnout zbabělosti a připravit tak město o jedinou šanci; a protože věřil, jak to často dělá Mládí, že budoucnost a prosperita států může záviset na ochotě každého občana darovat svému městu vlastní život, vydal se sám na nejvyšší hradby, vrazil si meč do krku a padl nad místem, které popsal Tiresias.

Aby vzdali čest mrtvým

Tímto způsobem si Menoeceus 2 získal obdiv; kdyby si však zachoval život, nikdo z Thébanů by mu neodpustil a většina občanů by ho označila za zrádce, zbabělce a podlého s argumentem, že jiní, které žádná věštírna nepovolala, přesto stojí bok po boku na bojišti a vzdorují smrti, aby bránili své město. Pokud jde o Kreóna 2, ten nevěděl, zda se má radovat jménem města a jménem svého syna, nebo truchlit kvůli ztrátě svého dítěte. Cítil se před smrtí zbožný, uctivý a bohabojný, a tak se vydal za svou sestrou Jokastou, aby ji nechal vykoupat mrtvolu svého syna, neboť se domníval, že:

„… ti, kdo nejsou mrtví, musí uctívat boha dole tím, že vzdávají čest mrtvým“. (Kreón 2. Eurípidés, Fénické ženy 1320).

… posvátný zákon, který krátce nato zanedbal, když odepřel pohřeb svým nepřátelům a tvrdil:

„… je neplodnou prací uctívat mrtvé“. (Kreón 2. Sofoklés, Antigona 780).

Druhé pravidlo Kreóna 2

Tímto podivným způsobem bylo město zachráněno a obránci v čele s Eteoklem 1 vyhráli válku. Bratři se však, naplňujíce kletbu svého otce, navzájem zabili. Teprve po jejich smrti Kreón 2strýc obou, ale spojenec Eteokla 1zjistil, že trůn je opět volný, a začal svou druhou vládu (jako regent a ochránce korunního prince Laodose 2, syna Eteokla 1), protože byl nejen vítězný, ale i živýnejsladší kombinace pojmů.

Zhojit rány

No, neštěstí, která může způsobit neschopná správa, jakkoli zvrácená, v době míru, bohatě předčí útrapy, jež jsou následkem války. Vždyť kromě běžných útrap provázejí válku spolu s hořkostí zlovolné zášti také stíny zhoubného podezírání, které otravují mysl nakaženými boláky, jež způsobily mrzutosti a krutosti otevřeného násilí. A to může trvat celou generaci, dvě nebo i více, a často zasévá semínka, z nichž vyrůstají noví ozbrojenci připravení bojovat, jako by byli SPARTI. S vědomím toho si velký vítěz pospíší s milosrdenstvím a pohotově se změní v léčitele ran, jako to udělal Kýros Starší, když porazil Krésa, ku prospěchu obou.

Kreon 2 ztrácí perspektivu

Velkých vítězů je však málo a Kreon 2 k nim nepatřil. A protože mu chyběla velkorysost nebo snad zahořkl nad ztrátou syna, stal se kořistí strachu nebo hněvu a nechal se porazit vlastním vítězstvím. Pro začátek se zdálo, že se bojí mrtvých, nebo jeho hněv vůči nepřátelům neznal míru, anebo chtěl jako varování ostatním ukázat, jaké dalekosáhlé následky čekají ty, kdo se postaví jeho vládě.

Vyhláška o pohřbívání nepřátel

Z jednoho z těchto důvodů, nebo ze všech, nebo z jiných, obtížněji představitelných, vydal Kreón 2 vládní vyhlášku zakazující pohřbívat mrtvé nepřátelské vojáky – Thébany i Argivesty, kteří leželi na polích za městem. Taková byla míra jeho nenávisti vůči nim, a aby se postaral o splnění tohoto pobuřujícího rozkazu, postavil stráže, které se k této věci vyjádřily velmi jasně:

„Celému Kadmovu rodu budiž vyhlášeno toto: „Kdo bude přistižen, jak zdobí mrtvolu věnci nebo ji pohřbívá, bude odměněn smrtí.““ (Provolání Kreóna 2. Eurípidés, Fénické ženy 1630).

Odpor Antigony 2

Jedním z nepohřbených byl Oidipův syn Polyneikés, počítaný mezi SEDM PROTI THÉBÁM, a muž, který se po vyhnání z Théb svým bratrem Eteoklem 1 oženil s argoskou princeznou a přemluvil jejího otce, aby mu pomohl získat zpět království tím, že spolu s ostatními argijskými králi shromáždí vojsko. Vydávat zákony nad bezmocnými mrtvolami se zdálo Polyneikově sestře Antigoně 2 absurdní, a tak se nového vládce zeptala, s jakou autoritou to vyhlásil:

Kreon 2: To byl Eteoklův záměr, ne můj.
Antigona 2: To byl Eteoklův záměr: Je to nesmyslné a ty jsi blázen, když ho posloucháš!
Kreon 2: Jak to? Copak není správné plnit jeho příkazy?
Antigona 2: Ne, když jsou špatné a nerozumné. (Eurípidés, Fénické ženy 1645).

Všechna úcta odepřena

Milující sestra prosila, aby jí bylo dovoleno vykoupat Polyneikovo tělo a obvázat mu rány. Protože by to však znamenalo vzdát poctu mrtvole, což město zakázalo, Kreón 2 povolení neudělil. Domníval se totiž, že Dobro by mělo pronásledovat Zlo i po smrti, odměnit věrného služebníka vlasti, ať už živého, nebo mrtvého, a navždy potrestat ty, kdo se mu postavili. Proto odepřel Polyneikovi hrob a rozhodl, že bude ponechán nepohřben, aby ho sežrali psi a supi, kteří pozvedli ruku proti vlasti.

Kreon 2 a jeho syn Hémón 1

Protože však v srdci Antigony 2 nebylo místo pro strach, šla sama a přikryla Polyneikovo tělo hlínou, jinak ho odvlekla na pohřební hranici. V každém případě (neboť svědectví je mnoho) se Antigona 2 vzepřela autoritě Kreóna 2. Aby toho nebylo málo, byla tato dívka nevěstou Kreónova syna Haemona 1. Někteří otcové by se možná dvakrát zamysleli, než by si vzali dívku z náruče vlastního syna. Ne však Kreón 2; ten byl totiž toho názoru, že otcova vůle by měla být v synově srdci vždy na prvním místě. A tak na sebe Kreón 2 vzal nevděčný úkol přesvědčit svého syna o nutnosti poslat jeho mladou nevěstu na onen svět za zločin pohřbení jejího bratra.

Haemonovo 1 napomínání

Haemon 1 se nenechal přesvědčit a místo toho se domníval, že jeho otec je na pokraji zvěrstva, když odsoudil Antigonu 2 k smrti za čin, spíše čestný, za pohřbení bratra. A protože se domníval, že tento čin pravděpodobně zneuctí jeho vlastního otce, Haemon 1 ho nabádal, aby se znovu zamyslel.

Kreón 2 odsoudil Antigonu 2

Tak jako autorita nerada přijímá pokyny od podřízených, tak i starší občané neradi přijímají poučení od mladíků. A tak Kreón 2, nedbaje ani tak na otázku dobra a zla, jako spíše na otázku věku, shledal synovy názory opovrženíhodnými a pokračoval dál:

„Vezmu ji tam, kde je cesta opuštěná, lidmi nenavštěvovaná, a zaživa ji pohřbím ve skalní hrobce …“. (Kreón 2 thébským starším. Sofoklés, Antigona 774).

Také starý Tiresias k němu přišel s výzvou:

„Uznej nárok mrtvých. Nekopej do padlých. Co je to za udatnost zabíjet mrtvé znovu a znovu? (Tiresias Kreónovi 2. Sofoklés, Antigona 1030).

Kreón 2 však přesto prosazoval právo a autoritu, a jak to viděl, i své vlastní postavení hlavy státu. Brzy se však dozvěděl, že jeho syn Haemon 1 spáchal sebevraždu a následoval svou nevěstu na smrt. A po něm si jeho žena Eurydika 12 vzala život mečem, když se dozvěděla, že její syn je mrtev. Neboť, jak se říká, bohatství a postavení jsou prázdné tam, kde není radost, jsou jako nepodstatné stíny ve srovnání se štěstím srdce. A korunou štěstí, jak říkají, je moudrost, zatímco zpupní lidé trpí, ať už na veřejnosti, nebo v soukromí, těžké rány. Neboť jakákoli pošetilost, i ta, která se nadměrně stará o dobré zásady, vede k zármutku a zmatku, a proto se Kreón 2 ocitl ve výroku:

Údajný osud Antigony 2

Jiní však tvrdí, že Antigona 2 a Haemon 1 nezemřeli při této příležitosti, ale mnohem později. Místo toho vyprávějí, že když porušila zákon, přikázal Kreón 2 Haemonovi 1, aby ji popravil, ten však neposlechl svého otce, svěřil ji pastýřům a lživě tvrdil, že ji zabil. Časem se s ní Haemon 1 oženil a měl s ní syna. Když tento syn, který mohl být Maeonem 1, dospěl a přišel na hry do Théb, Kreón 2 ho poznal podle dračího znamení na těle, které nosili všichni potomci SPARTI. Říká se, že i přímluvy Hérakla 1, který prosil Kreóna 2, aby synovi odpustil, byly marné, a když se Hémon 1 znovu stal svědkem otcovy neúprosnosti a neutuchajícího hněvu, zvolil smrt a zabil sebe i svou ženu.

Válka s Athénami

Jiní však tvrdí, že Kreón 2 se nedožil dospělého vnuka a že konflikt, který vyvolal tím, že odepřel pohřeb Argivanům, kteří urazili lidi i bohy, vyvolal ještě cizí zásah, který vedl k jeho smrti z rukou Thesea. Adrastus 1, přeživší vůdce SEDMI a argijské ženy totiž přišli do Athén ne proto, aby si stěžovali na smrt svých manželů v Thébách, protože to je, jak zdůvodňovali, zákon války, ale aby protestovali proti tomu, že Kreón 2 odepřel pohřební oheň a poslední obřady smrti. Když se o této nehoráznosti dozvěděl Théseus, poslal herolda Fégea 7 s olivovou ratolestí a prostým vzkazem:

„… že Argivané musí shořet, nebo že Théby musí bojovat.“

„. (Théseus Thébanům. Statius, Thebaid 12.598).

Athénské vojsko před Thébami

Tak Théby, které právě získaly mír za vysokou cenu krve, jej opět ztratily. Neboť Théseus, který se nyní považoval za ochránce zákonů všech národů a nebeských smluv, vytáhl ihned proti Kreónovi 2 s mohutným vojskem, které bylo přesvědčeno o hodnotě a spravedlnosti podniku za ním; takže zatímco uvnitř Théb mával jeho herold olivovou ratolestí, venku defilovalo jeho vojsko.

Smrt

Na Kreóna 2 demonstrace nezapůsobila, neboť Théby právě dosáhly vítězství a zničily Argos. To by podle něj mělo být pro Athéňany varováním. Říká se, že Kreón 2 se nezapojil do boje nad těly padlých argijských vojáků; ale dodává se, že se zdržel nikoliv kvůli své zbožnosti, ale protože si přál, aby nadcházející krveprolití bylo větší na panenském poli. Právě v této bitvě přišel Kreón 2 o život; a vyprávějí, že při jeho zabití Théseus řekl:

„Teď se ti líbí dát mrtvým nepřátelům oheň, který jim náleží? Teď pohřbíte poražené? Jdi ke svému strašlivému zúčtování, a přesto si buď jist, že pohřbíš sám sebe.“ (Théseus Kreónovi 2. Statius, Thebaid 12.779).

Tak byli Thébané poraženi a ve městě, které se bálo plenění, se šířila hrůza. Protože však účel války byl jiný než dobývání, prohlásil Théseus před odchodem:

„Nepochodoval jsem z Athén, abych zničil toto město …, nýbrž abych si vyžádal pohřeb mrtvých.“ (Théseus. Eurípidés, Dodatky).

Tébané prý přesto tvrdí, že se dobrovolně vzdali mrtvých k pohřbení, a popírají, že by se kdy zapojili do boje proti Théseovi. Jiní tvrdili, že Kreón 2 se dočkal svého konce za zcela jiných okolností, když byl zavražděn Lykem 6, potomkem Lyka 5 z Dirfy na Euboii, když se, vida Théby oslabené rozkolem, chopil moci ve městě. Kreón 2 byl v té době ochráncem Héraklovy rodiny 1, zatímco ten vykonával své LABORATOŘE. Lykos 6 plánoval zavraždit Amfitryon, dceru Kreóna 2 Megaru, a také její děti od Hérakla 1 s odůvodněním:

„… Jsem si dobře vědom, že jsem zabil Kreóna, otce této ženy, a mám v držení jeho trůn. Proto si nepřeji, aby tyto děti vyrostly a byly ponechány, aby se mi mstily jako odplatu za to, co jsem spáchal.“ „Ať je to cokoli,“ řekl. (Lykos 6. Eurípidés, Héraklés 166).

Lykovi 6, Poseidonovu synovi, v tom však zabránil Héraklés 1, který ho při návratu zabil.

Theby po Kreónovi 2

Každopádně po smrti Kreóna 2 připadl thébský trůn Laodovi 2, synovi Eteoklea 1. A právě za jeho vlády vedli synové SEDMI PROTI TÉBÁM, známí jako EPIGONI, podruhé svá vojska proti Thébám, které dobyli a předali Polyneikovu synovi Thersandrovi 1.

Co zbylo o mnoho let později

Poutník Pausaniás (asi 150 n. l.) tvrdí, že viděl na hrobě Kreónova syna Menoecea 2 stále kvetoucí granátovník, který tam rostl s plody rudými jako krev uvnitř. Nedaleko od něj viděl také místo, označené sloupem s kamenným štítem, kde se navzájem zabili bratři Eteokles 1 a Polyniques. Pausaniás dodává, že celému tomu místu se říkalo „Antigonino vlečení“; právě sem totiž přivlekla mrtvolu svého bratra Polyneika k hořící hranici Eteokla 1 a hodila ho na ni.

Další se shodným jménem

Kreón 1 byl synem Hérakla 1 s jednou z mnoha Thespiových dcer. Kreón 3 je korintský král, který zasnoubil svou dceru Glauké 4 s Jásonem.