Po stovky let se původní obyvatelé Ameriky, Aljašky a Havaje pod vlivem evangelia rozhodli stát učedníky Ježíše Krista. Tím jsme spolu s hlasy svatých potvrdili, že vše, co je nezbytné pro spásu, vztah s Bohem a našimi bratry a sestrami, je obsaženo v evangeliu Ježíše Krista. Svou vírou vydáváme svědectví o Božím milosrdenství a pokračujeme v učednictví a službě.
Vládní a náboženské instituce záměrně zničily mnoho našich tradičních kultur a systémů víry. Aby byly naše národy asimilovány do běžných kultur, byli mnozí z našich předků jako děti násilně odvezeni do internátních škol, často provozovaných náboženskými institucemi, včetně historického metodismu. Historicky se původní obyvatelé stávali cílem těch, kteří usilovali o půdu a další přírodní zdroje. Genocida se stala nástrojem chamtivosti a reakcí na strach. Při snaze vymazat původní obyvatele z existence se obětí genocidy staly i tradiční kultury.
Jako původní křesťané potvrzujeme za církev i sami za sebe, že mnohé prvky našich tradic a kultur jsou v souladu s evangeliem Ježíše Krista a učením církve. Potvrzujeme, že Duch svatý nás věrně vede ke svatému životu v rámci našich kultur i širší kultury. Uznáváme, že stejně jako v širší kultuře nejsou všechny projevy tradičních kultur vhodné pro všechny věřící; Bůh je věrný v tom, že nás jako kmenový lid vede k přijatelnému uctívání a trvalému růstu v milosti. Dále potvrzujeme, že naše identita jako domorodých nebo kmenových lidí je příjemná našemu Stvořiteli a životně důležitá pro Kristovo tělo.
Vzájemně potvrzujeme, že naše jazyky, kultury, identity a mnohé tradice jsou příjemné Bohu a mají potenciál osvěžit církev a nabídnout naději světu. Být méně znamená být jiný, než Bůh žádá, abychom byli v naší době.
Dále věříme, že mnohé z našich domorodých tradic potvrzují Boží přítomnost, naši potřebu správného vztahu s naším Stvořitelem a světem kolem nás a výzvu ke svatému životu. Prostřednictvím firemního i osobního přesvědčení je náš lid individuálně i kmenově veden Božím Duchem k většímu uvědomění si Boha. Tradiční přesvědčení, které je v souladu s evangeliem a historickým svědectvím církve, by nemělo být chápáno jako rozporné s naším přesvědčením domorodých křesťanů. Svědectví historických i současných domorodých křesťanů by navíc mělo být započítáno do historického svědectví církve.
Pokud věříme, že Boží stvořitelská přítomnost k nám promlouvá skrze naše jazyky a kultury a že takové svědectví má zásadní význam pro pokračující práci církve mezi našimi lidmi, a
Pokud byly mnohé tradice původních obyvatel mylně obávány, místo aby byly chápány jako prostředek Boží milosti, a;
Pokud takové obavy vedly k pronásledování tradičních původních obyvatel a původních křesťanů; a
Protože mnohé tradice byly nesprávně vykládány jako hřích, spíše než jako různé kulturní projevy vedoucí k hlubšímu porozumění našemu Stvořiteli;
Proto se usnesla, že Generální konference Sjednocené metodistické církve potvrzuje posvátnost původních obyvatel, jejich jazyků, jejich kultur a jejich darů pro církev a svět.
Budiž dále rozhodnuto, že věříme ve věrné vedení Ducha svatého, který nám jako jednotlivcům a společenstvím pomáhá při zachování těchto kultur a pokračování jejich víry; že stejně jako existuje mnoho částí Kristova těla, existuje mnoho domorodých tradic, jazyků, zvyků a projevů víry; že v nejlepším zájmu domorodých tradic, církve a ducha ekumenismu umožňujeme působení Ducha Božího mezi našimi společenstvími a kmeny bez předsudků.
Proto buďte dále rozhodnuti, že ospravedlněni vírou budeme ctít jako posvátné ty praktiky, které: nás znovu vyzývají k posvátnosti původních obyvatel; potvrzují jako krásnou jejich identitu mezi národy světa; vedou nás ke správnému vztahu s naším Stvořitelem, stvořením a lidmi kolem nás; a vyzývají nás ke svatému životu. Vyzýváme svět, církev, Sjednocenou metodistickou církev a lid Sjednocené metodistické církve, aby přijímali dary původních obyvatel jako Boží lid.
Přijato v roce 2004
Přijato v roce 2012
Rezoluce č. 3334, 2012 Kniha rezolucí
Rezoluce č. 3331, 2008 Kniha rezolucí
Rezoluce č. 147, 2004 Kniha rezolucí
Viz Sociální zásady, ¶ 162A.
Pro zakoupení Knihy rezolucí klikněte zde.
