Obyvatelé vesnice v provincii Kan-su věří, že by mohli být potomky starověké římské legie, která se mohla usadit ve vesnici Liqian z doby dynastie Chan.
Obyvatelé vesnice Liqian v severozápadní čínské provincii Kan-su jsou zvyklí na rozhovory s médii. Zahraniční i místní média, vědci a historici je přijímají od doby, kdy se v 80. letech 20. století poprvé rozšířila teorie, že vesnice sloužila jako osada pro válečné zajatce za dynastie Západní Chan a spojovala některé vesničany se ztracenou římskou legií.
Vesničané s vlnitými žlutými vlasy, hákovitými nosy a modrýma nebo zelenýma očima si za rozhovor účtují 50 jüanů (25 RM). Právě jejich kavkazské rysy vedou některé historiky k přesvědčení, že tato teorie je pravdivá.
„Obvykle můžeme přijímat pouze rozhovory schválené nebo vyžádané naším vesnickým výborem a úřadem pro cestovní ruch,“ řekl Luo Ying, který tentokrát souhlasil s rozhovorem bez poplatku.
„Mám mnoho rysů, které se liší od ostatních. Mám husté obočí a vysoký nosní můstek.“
Pětatřicetiletý muž, který pracuje na nedaleké stavbě, uvedl, že v dětství míval modré oči, což mu ve třídě vyneslo přezdívku „modrooký chlapec“. Od té doby se však jeho oči změnily na oříškové.
Mnozí členové jeho rodiny, zejména muži, mají bělošské rysy. Jeho dědeček měl modré oči a jeho vousy byly žluté. Stejně tak jeho otec, který měl dlouhý nos a modré oči, dodal Luo.
Wang Xushou z nedaleké vesnice Xingshuzhuang má oříškové oči, hluboké oční důlky, žluté vlasy a velký nos. Řekl, že jeho dcera je mu velmi podobná, a podobné rysy má i několik dalších lidí, mezi nimi i jeho synovec.
„Když jsem vyrůstal, vesničané mi odmítali říkat jménem. Říkali mi ‚wai guo ren‘ (cizinec),“ řekl Wang, který je farmářem.
Wang i Luo se domnívali, že by mohli být potomky římské armády, která skončila v této části Číny, jak naznačovalo několik historiků v letech 1950-1990.
V roce 53 př. n. l. byla římská armáda pod velením generála Marka Licinia Crassa poražena v bitvě u Carrhae proti Parthii v Turecku.
Crassus byl zabit a asi 6 000 římských vojáků po bitvě zmizelo.
V roce 1957 publikoval zesnulý americký sinolog Homer Dubs, který se od 40. let 20. století zabýval výzkumem možných vojenských kontaktů mezi Římany a Číňany před přibližně 2 000 lety, knihu A Roman City in Ancient China (Římské město ve starověké Číně), která je do značné míry uznávána jako původce této teorie.
Dubs předpokládal, že poražení vojáci byli zajati Parthy a proměněni v žoldnéře, kteří později bojovali za Huny v bitvě u Čiži v Kazachstánu proti Číňanům za dynastie Západní Chan.
Říše Západní Han byla bojovými schopnostmi Římanů natolik ohromena, že je začlenila do své armády, aby střežili předsunutou základnu, a usadila je v Li-ťienu.
V 80. letech 20. století navštívil vesnici australský učenec David Harris a několik čínských badatelů včetně profesora univerzity v Lanzhou Chen Zhengyi a potvrdili, že se jedná o starověký Liqian, jak je zaznamenán v čínských klasických knihách, jako jsou Dějiny pozdějších Chanů a Dějiny dynastie Jin.
V roce 2006 se Luo vydal do Pekingu na test DNA, který uspořádal Archeologický ústav při Čínské akademii sociálních věd. Zjištění, že je geneticky ze 46 % Kavkazan, ho utvrzuje v přesvědčení o jeho římském původu.
Přibližně 30 vesničanů z Liqianu, Xingshuzhuangu a dalších dvou okolních vesnic má cizokrajný vzhled a předpokládá se, že jsou potomky starověkého Liqianu.
Předseda Asociace pro výzkum kultury Liqian Song Guorong, který strávil roky studiem všech historických záznamů o Liqianu, uvedl, že o existenci starověkého Liqianu není pochyb, ale teorie o rodových vazbách mezi vesničany a římskou armádou zůstává nepotvrzená.
V roce 2007 bylo na základě testů DNA 93 vesničanů provedených univerzitou v Lanzhou zjištěno, že 77 % z nich je úzce spřízněno s čínskými etniky, většinou s Číňany Han. Song však dodal, že výsledky testů DNA neznamenají, že by teorie nebyla pravdivá.
„Kromě Dějin pozdějšího Chanu, které se zmiňují o Liqianu, pozdější učenci z dynastie Čchin ve svých historických záznamech také uváděli, že ‚Liqian byl postaven za účelem přesídlení liqianského lidu z bitvy u Čiži‘ a že ‚liqianští lidé byli vojáci, kteří se vzdali‘,“ poznamenal.
„V roce 1920 vyšla kniha Historie dopravy mezi Čínou a okolním světem, která naznačuje, že Liqian bylo starověké římské město.
„Výsledky DNA ukázaly, že někteří z vesničanů mají evropské, středoasijské a mongolské rysy. Římská říše zahrnovala mnoho ras a mnoho vojáků v legii byli žoldnéři.“
V rozhovoru pro některá místní média Čchen loni řekl, že by měl existovat důvod, proč se na území dynastie Chan náhle objevila vesnice jako osada pro válečné zajatce.
„Proč se vesnice jmenovala Liqian, což zní jako ‚legie‘? Nelze to vysvětlit jako pouhou náhodu,“ dodal.
Historici však připouštějí, že této teorii chybí archeologické důkazy, jako jsou římské mince nebo zbraně.
Nedávným objevem, který poskytl fyzický důkaz, však byla lidská kostra v této oblasti, o níž se předpokládalo, že patří Evropanovi, protože měla 1,8 m vysoký rám.
