18. října 2004 (Orlando) – Podle studie, která byla prezentována na 17. světové konferenci rodinných lékařů, je zvyk ležet po jídle spojen s dalšími nezdravými životními návyky a také s některými gastrointestinálními poruchami a lékaři by od něj měli odrazovat.
Zvyk ležet po jídle je znám jako rizikový faktor refluxní ezofagitidy. „Setkáváme se s pacienty s refluxní chorobou jícnu, kteří mají větší symptomy, pokud si ihned po jídle lehnou,“ uvedl pro Medscape doktor Stephen Spann, profesor na Baylor College of Medicine v texaském Houstonu. Dr. Spann se na výzkumu nepodílel.
Podle vedoucího výzkumníka Jae Ho Lee, MD, z College of Medicine na Katolické univerzitě v Koreji a jeho kolegů však dosud nebyl zjištěn vztah mezi gastrointestinálními poruchami a zvykem ležet po jídle.
S cílem prozkoumat vztah mezi tímto návykem a faktory životního stylu a mezi tímto návykem a gastrointestinálními symptomy a poruchami provedli vědci studii na 1 030 pacientech, kteří navštívili centrum všeobecného zdravotního screeningu v Koreji v období od ledna 2001 do prosince 2002.
Studovaná populace byla rozdělena do dvou skupin: skupina s častým postprandiálním poleháváním (n = 576) a skupina, která toto chování vykazovala zřídka (n = 436). Po porovnání četnosti podle věku, pohlaví, faktorů životního stylu (kouření, konzumace alkoholu, cvičení, stravovacích návyků, délky nočního spánku a frekvence probouzení, zdřímnutí a konzumace kávy) byly porovnány gastrointestinální symptomy (dyspepsie, bolest v epigastriu, pálení žáhy, bolest na hrudi a zácpa) a gastrofiberoskopické nálezy.
Analýza byla provedena pomocí chí-kvadrát testu a postupné vícenásobné logistické regrese. Faktory jako gastritida a refluxní ezofagitida byly stanoveny jako závislé proměnné, zatímco postprandiální polehávání bylo stanoveno jako nezávislá proměnná.
Výzkumníci zjistili, že subjekty s častým postprandiálním zlozvykem polehávání vykazovaly významně vyšší míru konzumace alkoholu ( P < .001), nepravidelných stravovacích návyků ( P < .001), jídla mezi jídly ( P < .001), podřimování ( P < .001) a frekvence nočního probouzení ( P < .016) ve srovnání se skupinou, která tento návyk vykazovala zřídka. Bolest na hrudi ( P = .031) a zácpa ( P = .010) se také častěji vyskytovaly ve skupině s častým uléháním po jídle.
Naproti tomu nebyly mezi oběma skupinami pozorovány žádné rozdíly ve výskytu dyspepsie ( P = .147), bolesti v nadbřišku ( P = .085) nebo pálení žáhy ( P = .700). Ve skupině vykazující časté postprandiální polehávání byl poměr šancí pro erytematózní gastritidu 1,61 ( P = .059) a atrofickou gastritidu 1,62 ( P = .073).
„V ordinaci se často setkávám se stížnostmi pacientů, které mají původ ve špatných návycích,“ řekl Dr. Lee pro Medscape. „Při edukaci pacientů musím zdůrazňovat, že chůze po jídle nebo jiné lehké cvičení je lepší než ležení.“
Výzkumníci dospěli k závěru, že k objasnění příčinných souvislostí mezi návykem na ležení po jídle a gastrointestinálními symptomy a poruchami je zapotřebí dalšího výzkumu.
Dr. Lee nezveřejnil žádný střet zájmů.
17. světová konference rodinných lékařů: Abstrakt 3212. Prezentováno 15. října 2004.
Recenzoval Gary D. Vogin, MD
.
