Leonid Brežněv, jeden z nejdůvěrnějších chráněnců sovětského vůdce Nikity Chruščova, je zvolen předsedou prezidia Nejvyššího sovětu – sovětské obdoby prezidenta. To byl další důležitý krok v Brežněvově vzestupu k moci v Rusku, který později završil převzetím kontroly nad Sovětským svazem v roce 1964.
Brežněv byl důvěrným Chruščovovým spolupracovníkem již od 40. let. Jak Chruščov stoupal v hierarchii, stoupal i jeho chráněnec. Po Stalinově smrti v roce 1953 Chruščov rychle upevnil svou moc a podařilo se mu stát se prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu. Tato funkce byla vždy skutečným sídlem moci v Sovětském svazu – první tajemník mohl kontrolovat rozsáhlý aparát komunistické strany v celém Sovětském svazu. Funkce prezidenta (nebo formálněji předsedy prezidia Nejvyššího sovětu) byla do značné míry symbolická. Prezident často vítal zahraniční návštěvy a vyřizoval běžnější vládní záležitosti, ale tvorba politiky vždy spočívala na prvním tajemníkovi.
V květnu 1960 Chruščov jmenoval Brežněva do funkce prezidenta. Tato funkce sice znamenala jen málo skutečné moci, ale umožnila Brežněvovi přijít do styku s mnoha zahraničními hodnostáři a návštěvami a cestovat po světě jako představitel sovětské vlády. Těchto příležitostí maximálně využil a brzy byl vnímán jako výkonný a efektivní úředník sám o sobě, nikoli pouze jako Chruščovova loutka.
V roce 1964 byl Chruščov odstaven od moci a Brežněv byl jmenován novým prvním tajemníkem. Brežněv tuto funkci zastával 18 let až do své smrti v roce 1982. Jeho éra se vyznačovala určitou nevýrazností vládnutí, tolik potřebnou stabilitou v sovětských vládnoucích kruzích, někdy tvrdými represemi vůči sovětskému lidu a tvrdým postojem ke vztahům se Spojenými státy.
VÍCE: Sovětský svaz: Stalin, studená válka & Kolaps
