Kessler říká, že vědci si stále nejsou jisti, zda jsou duševní nemoci v USA mnohem častější, nebo zda o nich lidé jednoduše pohodlněji hovoří s tazateli. Diskuse o duševních chorobách jsou v mnoha částech světa mnohem méně běžné než v USA, kde farmaceutické společnosti často propagují léky určené k léčbě poruch.
„Jsou to takové zdravotní problémy, o kterých lidé nevyskočí a neřeknou, že je mají,“ říká novinářům.
Kessler poukazuje na 5,3% hlášený výskyt úzkostných poruch v Japonsku – tento údaj označuje za „nepravděpodobně nízký“. V Japonsku se také spotřebuje nejvíce benzodiazepinů — léků používaných ke snížení úzkosti. To je podle něj více než v jakémkoli jiném státě na osobu.
Studie také ukazuje, že USA a další průmyslově vyspělé země odvádějí špatnou práci při šíření léčby k pacientům, kteří ji nejvíce potřebují. Téměř polovina všech lidí se závažným duševním onemocněním v USA nedostala v posledním roce žádnou léčbu. Zároveň se péče dostalo 23 % lidí s „mírnými“ duševními poruchami a dokonce 8 % lidí s duševními problémy, které zcela nesplňují oficiální kritéria duševní nemoci – tzv. podprahové problémy.
„Skutečnost, že mnoho lidí s podprahovou poruchou je léčeno, zatímco mnoho lidí se závažnými poruchami léčeno není, ukazuje, že neuspokojená potřeba léčby u závažných případů není pouze záležitostí omezených léčebných zdrojů, ale že se jedná také o nesprávné přidělování léčebných zdrojů,“ uzavírají výzkumníci.
