Tento článek je součástí seriálu STI Truth or Lie (Pravda nebo lež), ve kterém zakladatelka TheSTDProject.com Jenelle Marie Pierce řeší otázky a názory týkající se STI pomocí faktů.
„Pokud dostanete herpes, budete vědět, kdo ho na vás přenesl.“
Je přirozenou reakcí, když se vám stane něco ne zrovna skvělého, jako je diagnóza herpesu, že chcete vystopovat, jak k tomu došlo: Kdo mi to dal? Bylo možné se tomu vyhnout? Věděli, že to mají? Proč jsem nemohl říct, že to mají? Přisuzování viny může být způsobem, jak vybít nepříjemné emoce, jako je strach, nedůvěra, rozpaky, stud, nedůvěra, vina, a dokonce beznaděj – emoce, které často provázejí diagnózu herpesu. Existuje úžasná přednáška Brené Brownové na TEDu, která skvěle vyjadřuje naši přirozenou tendenci přisuzovat vinu. Brownová však říká, že ukazování prstem může být také způsob, jak se vyhnout zpracování svých emocí. Problém s obviňováním spočívá v tom, že vám nijak nepomůže, abyste v reakci na svou diagnózu postupovali sebevědomě a zodpovědně.
Z praktického hlediska navíc nemá příliš smysl, protože může být téměř nemožné přesně určit, kdy a od koho jste se nakazili. Jediný způsob, jak přesně zjistit, od koho jste herpes dostali, je, že vám bude diagnostikován hned poté, co jste s někým měli manuální, orální nebo penetrační sex vůbec poprvé (to znamená, že jste s nikým předtím neměli žádný druh sexu) a předtím, než jste měli jakýkoli druh sexu s někým jiným. (Mějte na paměti, že většina krevních testů na herpes hledá protilátky proti viru, nikoli virus samotný. To znamená, že pozitivní test na herpes budeš mít zpravidla až nejméně měsíc nebo dva – někdy i déle, v závislosti na testu – po expozici.“
Téměř každý další scénář je spojen s výhradou. Věděli jste například, že herpes může a často také dlouho dřímá v něčím těle, než vůbec propukne? To znamená, že nemůžeš automaticky vyvozovat, že pochází od toho, s kým jsi spala těsně před svým prvním propuknutím. Mnoho lidí také vůbec nikdy nepropukne – říká se jim asymptomatičtí nosiči, protože jsou stále schopni přenášet infekci na ostatní, ale sami nepociťují žádné příznaky. Je to tak, ne každý ví, že má infekci.
Někteří lidé s herpesem se domnívají, že pokud zrovna nepropuká infekce nebo pokud používají kondomy, nemusejí svůj status pohlavně přenosné choroby sdělovat novým partnerům. Ve skutečnosti může někdo virus přenést, i když zrovna nepropuká, i když riziko je mnohem nižší. Víme také, že i když někdo používá kondomy, může virus přenést. Opět platí, že kondomy stále výrazně snižují riziko přenosu, ale představa, že jakákoli forma sexu je stoprocentně „bezpečná“ nebo bezriziková, prostě není pravdivá; proto je přesnější mluvit o „bezpečnějším sexu“ než o „bezpečném sexu“.“
Myšlenka, že jakákoli forma sexu je stoprocentně „bezpečná“ nebo bezriziková, prostě není pravdivá
Ano, někteří lidé mohou nade vší pochybnost vědět, od koho se herpesem nakazili (pokud například někdo právě podstoupil negativní test na herpes, spojí se s někým, kdo ví, že ho má, a pak má pozitivní test na herpes). Někdy však může být i testování na herpes poněkud riskantní. (Mnoho panelů na pohlavně přenosné choroby herpes vůbec netestuje. Ve skutečnosti Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí nedoporučuje testování na herpes u lidí bez příznaků s tím, že nebylo prokázáno, že by diagnostikování herpesu u bezpříznakových nositelů změnilo jejich sexuální chování nebo snížilo přenos viru)
Pokud ti byla při testu na pohlavně přenosné choroby odebrána krev, testovali s největší pravděpodobností syfilis nebo HIV, nikoli herpes. Většina zdravotnických oddělení testy na herpes nenabízí a jiní poskytovatelé, jako je plánované rodičovství, váš rodinný lékař nebo váš gynekolog/porodník, často testy na herpes do svých panelů STI nezahrnují, pokud o ně výslovně nepožádáte. Někdy, i když jsou k dispozici, praktičtí lékaři od krevních testů na herpes odrazují, protože může dojít k falešně negativním i falešně pozitivním výsledkům.
Jako herpespozitivní zakladatelka TheSTDProject.com a mluvčí PositiveSingles.com se neustále setkávám s tím, že mi někdo říká: „Vždyť jsem byla testována na všechno, vím, že herpes nemám.“ Hned vím, že mluvím s někým, kdo stejně jako většina lidí neví dost o testování, přenosu a prevenci pohlavně přenosných chorob. Podle Světové zdravotnické organizace existuje více než 30 pohlavně přenosných infekcí a běžné panely testují pouze asi čtyři nebo pět infekcí (chlamydie, kapavku, syfilis, HIV a někdy trichomoniázu) – takže ne, nebyla jsi testována na „všechno“.
Takové mylné představy o pohlavně přenosných infekcích jsou běžné, protože přesné, komplexní a inkluzivní zdroje o sexuálním zdraví se těžko hledají. Ukazování prstem přitom může bránit tomu, abychom po stanovení diagnózy převzali kontrolu nad svým sexuálním zdravím a posunuli se dál. Ano, je nesmírně důležité informovat partnery o svém stavu pohlavně přenosných chorob, aby mohli činit informovaná rozhodnutí o svém vlastním těle. Pokud vám však bude diagnostikován herpes, vězte, že se možná nikdy s jistotou nedozvíte, kdo ho na vás přenesl – a to je v pořádku. Důležité je vyhledat potřebnou péči, převzít kontrolu nad svým sexuálním zdravím a pamatovat si, že budete v pořádku. Jsem.
Další informace o sexu:
- 9 sexuálních mýtů, kterým musíte přestat věřit
- Gonorea se léčí stále hůře, říkají zprávy
- Myšlenky o sexu: 21 žen se podělilo o to, co si skutečně myslely
.
