Skidmore je malé a skromné město v Missouri, ležící přibližně 80 mil severozápadně od Kansas City. Toto farmářské městečko, čítající asi 440 obyvatel a řadu malých rodinných podniků, se točilo kolem pracovní morálky.
To bylo něco, proti čemu se „městský tyran“ Ken Rex McElroy tvrdě bouřil. 1
McElroy nebyl nikdy oblíbený. McElroy, který vážil přibližně 270 kilogramů a měl husté černé licousy, držel pod palcem celé město Skidmore. Vždy ozbrojený pistolí si McElroy bral, co chtěl a kdy chtěl, a nikdo se ho neodvážil na nic ptát.
Narodil se v roce 1934 jako patnácté ze šestnácti dětí chudým pachtýřům Tonymu a Mabel McElroyovým. Byl negramotný, protože odešel ze školy už po páté třídě, a zdálo se, že McElroye provázejí problémy všude, kam přijde. Když byl McElroy malý chlapec, spadl na rodinné farmě z vozu se senem a následkem toho mu byla do hlavy implantována ocelová destička. Mnozí se ptají, zda to byl katalyzátor, který způsobil, že se z něj stala odporná postava, v niž se nakonec proměnil. 2
Jeho zločinecká kariéra začínala drobnými zločiny, jako byly krádeže dobytka, ale brzy se vystupňovala, převážně v násilí. V průběhu let byl McElroy, který byl zuřivým alkoholikem a notorickým sukničkářem, několikrát ženatý. Zplodil celkem patnáct dětí s hromadou různých žen, z nichž mnohé byly teprve teenagery.
Nedbal na zákony (a zcela zjevně ani na morálku) a se svou nejmladší a poslední ženou, Trenou, se seznámil v roce 1971, když jí bylo pouhých 12 let. O pouhé dva roky později otěhotněla. Není překvapením, že McElroy Trenu týral a ta se nakonec pokusila uniknout z jeho zlých spárů útěkem k rodičům i s novorozeným synem. McElroy ji nechtěl nechat tak snadno utéct; sledoval Trenu do domu jejích rodičů a jakmile tam byl, zastřelil jejich psa a zapálil jejich dům, načež Trenu přivedl zpět domů, kde ji fyzicky týral za její zjevně špatné chování.
Trena odhalila žhářství a týrání místnímu lékaři, který následně zavolal sociální úřad a umístil ji do pěstounské rodiny. McElroy čelil obvinění z obtěžování kvůli nízkému věku Treny, když s ní začal sexuální vztah, a zjistil, že pokud by si Trenu vzal, pak by byla zproštěna povinnosti vypovídat. Moc dobře věděl, že Trenino svědectví proti němu je velmi usvědčující. McElroy dostal svolení vzít si Trenu od jejích rodičů, kteří propadli panice, poté, co jim pohrozil, že pokud svolení nedají, vypálí jejich nový domov do základů. 3
Neochotně mu vyhověli a nepravděpodobný pár se vzal.
Během McElroyova bouřlivého života byl obviněn z řady trestných činů včetně obtěžování dětí, znásilnění, pokusu o vraždu a vloupání. Občané Skidmoru však byli natolik zděšeni jeho brutalitou a pomstou, kterou by na nich mohl potenciálně vykonat, že proti němu všichni odmítali svědčit. Celé město vědělo, jak je násilnický a nepředvídatelný. Jeho právník Richard McFadin později řekl, že McElroye obhajoval nejméně ve třech nebo čtyřech trestných činech ročně.
Téměř se zdálo, že je vyňat ze zákona… alespoň do onoho osudného dne, kdy jeho hrůzovláda náhle skončila, když se vlády ujala mstivá spravedlnost. McElroyův definitivní pád začal v roce 1980, kdy bylo jedno z jeho dětí – dcera, kterou měl s Trenou – přistiženo při krádeži tyčinky v místním obchodě s potravinami. Tento obchod s potravinami vlastnil sedmdesátiletý Bo Bowenkamp a jeho starší manželka Lois Bowenkampová. List Kansas City Star napsal, že Lois označila krádež za „nedorozumění“ a snažila se s McElroyovými usmířit.
McElroy však byl vznětlivý agresor, jakým byl, a odmítl to nechat plavat a rozpoutal na starší pár teror.
Nejprve McElroy nabídl starší Lois peníze v hotovosti, aby se pustila do pěstního souboje s jeho mnohem mladší a silnější ženou, a pak přešel k zastrašovací taktice, kterou tak dobře znal. McElroy začal sedět před bydlištěm Bowenkampových ve svém nákladním autě a každou chvíli vystřelil z pistole do vzduchu jako varovné znamení.
„Ach, on byl zastrašující,“ řekla Lois Bowenkampová. „Nemůžete vědět, jak strašný to bylo. Se sousedkou jsme se v noci střídaly ve spánku.“ 4
Pronásledování a obtěžování rodiny Bowenkampových nabralo tragický spád jedné příjemné letní noci v červenci roku 1980. Bo Bowenkamp stál venku na nakládací rampě svého obchodu s potravinami a čekal na opraváře klimatizace. McElroy přijel k obchodu, vytáhl brokovnici a střelil staršího muže do krku.
Bo jako zázrakem zranění přežil, ale tento nesmyslný pokus o vraždu byl kapkou, která zlomila vaz. Tentokrát mu městečko Skidmore tento bezhlavý útok na bezbranného a oblíbeného člověka neodpustilo ani nezapomnělo.
McElroy byl za útok brzy odsouzen. K velkému šoku celé obce byl však propuštěn na kauci a čekal na odvolání. Během několika hodin byl McElroy připraven pomstít se Bo Bowenkampovi a svědkům, kteří svědčili proti němu. Město se sjednotilo a napsalo řadu dopisů missourským úřadům, guvernérovi, generálnímu prokurátorovi a státním zákonodárcům, v nichž vyjadřovali, že žijí ve strachu z McElroye a chtějí se konečně dočkat spravedlnosti, ale bohužel jejich prosby byly ignorovány.
V taverně D&G, svém místním útočišti, byl brzy spatřen rozzuřený McElroy, jak se ohání puškou M-1 s bajonetem připevněným k ústí hlavně. Tím samozřejmě porušil podmínky svého propuštění na kauci. Richardu McFadinovi, McElroyovu právníkovi, se k velkému zděšení obyvatel města nějakým způsobem podařilo odložit jeho odvolací jednání ne jednou, ale hned dvakrát.
V pichlavě horkém odpoledni 10. července 1981 se město sešlo v sále Legie, aby zvážilo, co s McElroyem po druhém odkladu udělat.
Celé město bylo s přívalem zastrašování a obtěžování, kterému bylo vystaveno, v koncích. Byli také krajně obezřetní, co by proti nim mohl McElroy chystat jako pomstu.
Současně McElroy a Trena seděli v taverně D&G, popíjeli pár piv a hýřili naprosto nevšímavě k povstání města. Není přesně známo, o čem se v Síni legií bavili – někteří si myslí, že diskutovali o tom, jak zajistit bezpečnost svědků, zatímco jiní si myslí, že plánovali McElroyovu smrt. Ať už se v sále odehrávalo cokoli, po skončení schůzky se měšťané vydali do hospody D & G, kde narazili na McElroye a Trenu, jak nastupují do jeho Chevroletu Silverado.
McElroy byl ozbrojen svou oblíbenou puškou a šestákem piva.
O chvíli později se ozvaly výstřely a městský zastrašovatel seděl mrtvý ve svém autě, jeho zkrvavené tělo bylo poseto kulkami a na předním sedadle spolujezdce křičela jeho žena. Ironií je, že byl zabit stejným druhem násilí, v jakém si léta liboval.
Svědky zastřelení McElroye bylo nejméně 40 lidí a všichni do jednoho odmítli přiznat, kdo osudné výstřely vypálil.
Nikdo nic neviděl.
Nikdo nezavolal záchranku, když McElroy ležel vykrvácený a obklopený široce rozevřenýma očima města, které kdysi držel ve strachu.
Jak řekl poštmistr Jim Hartman: „Nedokážu si představit, že by se někdo, kdo to (střelbu) viděl, cítil jinak než lidé, kteří vynalezli penicilin. Nikdo se je nepokusil pověsit za to, že našli způsob, jak zabít bacil.“ 5
Když policie nakonec dorazila na místo, objevila nábojnice jak z pistole Magnum ráže 22, tak z mauseru ráže 8 mm. Vyšetřování odhalilo, že McElroye zastřelili dva různí lidé. Jeden, který byl umístěn za nákladním vozem, zatímco druhý byl umístěn půl bloku před vozem. Bez ohledu na množství svědků vraždy, k níž došlo za bílého dne, nebyl nikdo obviněn a porota dospěla k závěru, že McElroye zabila „neznámá osoba nebo osoby“. 6
Trena tvrdila, že ví, kdo byl jedním ze střelců, ale protože její tvrzení neměl kdo potvrdit, nemohl být obviněn.
Město od té doby mlčí: mají pocit, že muži, který je desítky let vandalsky terorizoval, nic nedluží. Je to skutečný příběh o odplatě, které se dalo snadno předejít, kdyby zákon a soud McElroye v případě potřeby potlačily. „Vím, proč nemluvili – všichni byli rádi, že je mrtvý. Tomu městu prošla vražda,“ řekl později jeho advokát. 7
Doporučená četba:
Poznámky:
- Observer-Reporter – 10. července 1982
- Herald-Journal – 1. srpna 1981
- Lawrence Journal-World – 2. srpna 1981
- The Courier – 2. srpna, 1981
- Observer-Reporter – 10. července 1982
- Observer-Reporter – 10. července 1982
- NY Times
