Hlava tohoto exempláře, celá pokrytá kůží a velmi dobře zachovalá, byla poprvé objevena v roce 2002. Poté, co se o nálezu dozvěděl polárník, uskutečnil se svým týmem expedici, jejímž cílem bylo vyjmout ostatky z věčně zmrzlé půdy. Jedním z členů týmu byl francouzský polárník, „lovec mamutů“ Bernard Buigues, známý tím, že od 90. let 20. století podnikal výpravy na severní pól na Sibiři. Shromáždění a složení zkamenělin z Yukagiru si vyžádalo tři výpravy. Ačkoli pozůstatky mamutů nejsou žádnou vzácností, jen málo z nich je tak pozoruhodných jako tento exemplář.
Objev mamuta z Jukagiru je označován za jeden z největších paleontologických objevů všech dob, protože odhalil, že mamuti srstnatí měli spánkové žlázy mezi uchem a okem, a dobře zachované pozůstatky mamuta z Jukagiru, například chodidlo, ukazují, že chodidla obsahovala mnoho prasklin, které by pomohly při uchopení ledového povrchu při pohybu. Podobně jako moderní sloni byli i mamuti srstnatí Paenungulata, což znamená, že chodili po špičkách a za prsty měli velké masité polštářky. Mamut z Yukagiru mimo jiné prokázal, že tento druh trpěl spondylitidou dvou obratlů a osteomyelitidou, která je známa i z některých dalších exemplářů. Několik exemplářů má zhojené zlomeniny kostí, což ukazuje, že zvířata tato zranění přežila.
Ve věčně zmrzlém hrobě mamuta jukagirského se zachovala jeho hlava, kly, přední nohy a části žaludku a střevního traktu. Podle kostí a obrovských klů vědci, kteří na místo přispěchali (včetně odborníků na mamuty Dicka Mola a Larryho Agenbroada), odhadli, že mamut srstnatý byl starý samec, který zaživa měřil v ramenou přes devět stop a vážil čtyři až pět tun. Dále se vědcům podařilo zjistit, že hlavní složkou poslední potravy jukagira byla tráva, včetně stébel z čeledi Poaceae. Pozoruhodné je, že stejně jako mnohé rostlinné zbytky trusu si stébla zachovala svou barvu a tvar od doby, kdy je mamut srstnatý zhruba před 22 500 lety vytrhl z tundry. Na základě poslední potravy mamuta jukagirského mohli vědci zjistit fakta o předcích slona a provést rekonstrukci prostředí, která ukazuje význam hub v procesu koloběhu živin v mamutí stepi.
Na zasedání vědecké rady byly dohodnuty následující typy výzkumu:
- Geologický a pedologický průzkum lokality, jakož i výzkum procesu fosilizace;
- Výzkum vnějších struktur mamuta, jakož i vnitřních struktur pomocí nepoškozujících metod;
- Histologický, cytologický a genetický výzkum měkkých tkání mamuta;
- Paleobotanická a paleoklimatologická analýza;
- Mikrobiologický výzkum půdy a vnitřku mamuta.
