Medvěd hnědý, (Ursus arctos), medvěd huňatý (čeleď Ursidae), původem z Evropy, Asie a severozápadu Severní Ameriky. Bylo popsáno více než 80 forem medvěda hnědého; jsou považovány za několik poddruhů Ursus arctos. Severoameričtí medvědi hnědí se tradičně nazývají grizzlyové (viz medvěd grizzly).
Medvědi hnědí jsou všežraví a živí se bobulemi, kořeny a výhonky rostlin, drobnými savci, rybami, mláďaty mnoha kopytníků a mršinami. Potravu si často schovávají v mělkých norách a při hledání hlodavců ochotně a čile hrabou. S výjimkou některých jižních oblastí se medvědi v zimě stahují do brlohů; během pozdního léta a podzimu se jim hromadí velké množství tuku. Mláďata, obvykle dvojčata, se rodí v zimě po přibližně šesti až osmi měsících březosti. Při narození váží mládě méně než jeden kilogram.
Eurasijští medvědi hnědí jsou většinou samotářská zvířata, která jsou schopna dobře běhat a plavat. Obvykle měří 120-210 cm (asi 48-83 palců) a váží 135-250 kg (300-550 liber); výjimečně velký sibiřský medvěd hnědý (Ursus arctos beringianus), který váží až 360 kg (800 liber), se velikostí blíží severoamerickému grizzlymu. Zbarvení srsti je velmi variabilní, od šedobílé přes modravé a hnědavé odstíny až po téměř černou. Euroasijští medvědi hnědí jsou běžně k vidění v zoologických zahradách; dříve byli často cvičeni k rytmickému pohybu podle hudby – tzv. tančící medvědi evropských karnevalů a festivalů. Kdysi se pohybovali na většině území Evropy a Asie; jižní areál výskytu tohoto zvířete se však výrazně zmenšil.
Medvědi hnědí mají mimořádně rozsáhlé geografické rozšíření a jejich celosvětová populace čítá více než 200 000 jedinců. Z těchto důvodů Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) zařadil medvěda hnědého do Červeného seznamu ohrožených druhů jako druh nejméně dotčený. Medvědi hnědí žijící v těsné blízkosti člověka jsou často považováni za škůdce, protože tato zvířata přitahuje lidská potrava. Jejich velká velikost a poměrně agresivní povaha může zneklidňovat lidi, kteří s nimi přijdou do styku, a medvědi hnědí, kteří často navštěvují lidská sídla, jsou někdy zabíjeni majiteli pozemků a státními úředníky. Mezi další zdroje úhynu medvědů hnědých patří srážky s vlaky a automobily, pytláctví a sportovní lov. Kromě toho se žlučník a žluč některých medvědů hnědých sbírají k výrobě tradičních léčiv, která údajně zmírňují zažívací potíže a záněty a čistí krev. Při mnoha odlovech se také odebírají a prodávají tlapky zvířat, které jsou v některých částech Asie považovány za pochoutku. Japonští Ainové uctívají medvěda hnědého jako boha hor a někteří Ainové žijící v horách považují medvěda za svého předka.