Megalopolis označuje shluk hustě osídlených měst rozkládajících se na velkém území. Zesnulý geograf Jean Gottmann (1915-94) tento termín zpopularizoval na počátku 60. let 20. století pro klasifikaci regionu od Washingtonu po Boston, včetně New Yorku, Filadelfie a Baltimoru. Gottmann nabádal badatele, aby se na megalopolis dívali jako na novou městskou formu, která je vícejaderná a multifunkční. Růst populace podnítil suburbanizaci a předměstí se později stala samostatnými a autonomními regiony, které se spojily s centrálním městem a vytvořily rozsáhlý metropolitní region na východním pobřeží Spojených států. V roce 1950 měla megalopole 32 milionů obyvatel. Dnes megalopolis zahrnuje více než 44 milionů obyvatel, což představuje 16 % obyvatelstva celých USA. Čtyři z největších metropolitních statistických oblastí CMSA (Consolidated Metropolitan Statistical Areas) ve Spojených státech se s megalopolí překrývají a tvoří více než 38 milionů obyvatel megalopole. Tyto čtyři CMSAs jsou New York-Northern New Jersey-Long Island, Washington-Baltimore, Philadelphia-Wilmington-Atlantic City a Boston-Worcester-Lawrence. Důsledkem Gottmannovy studie o megalopoli bylo, že „musíme opustit představu města jako pevně osídlené a organizované jednotky, v níž jsou lidé, činnosti a bohatství soustředěny na velmi malém území jasně odděleném od mimoměstského okolí. Každé město se v této oblasti rozprostírá široko daleko kolem svého původního jádra; roste uprostřed nepravidelně koloidní směsi venkovské a příměstské krajiny; splývá na širokých frontách s dalšími směsmi, poněkud podobné, i když odlišné struktury, patřícími k příměstským čtvrtím jiných měst“ (Gottmann 1961: 5).
