Kniha Moudrosti byla napsána asi padesát let před příchodem Krista. Její autor, jehož jméno nám není známo, byl pravděpodobně členem židovské obce v Alexandrii v Egyptě. Psal řecky, stylem po vzoru hebrejských veršů. Občas hovoří v osobě Šalamouna a vkládá své učení do úst moudrého krále hebrejské tradice, aby zdůraznil jeho hodnotu. Jeho hluboká znalost starších starozákonních spisů se odráží téměř v každém řádku knihy a označuje ho, podobně jako Ben Síru, za vynikajícího představitele náboženské zbožnosti a vzdělanosti mezi mudrci poexilního židovstva.
Primárním cílem autora bylo poučení jeho souvěrců v době, kdy zažívali utrpení a útlak, přinejmenším zčásti ze strany odpadlých židovských souvěrců. K předání svého poselství využil nejoblíbenější náboženská témata své doby, totiž nádheru a hodnotu Boží moudrosti (6,22-11,1), slavné události exodu (11,2-16; 12,23-27; 15,18-19,22), Boží milosrdenství (11,17-12,22), pošetilost modloslužby (13,1-15,17) a způsob, jakým působí Boží spravedlnost při odměňování nebo trestání jednotlivce (1,1-6,21). Zejména prvních deset kapitol poskytuje podklady pro Ježíšovo učení a pro některé novozákonní teologie o Ježíši. Mnohé pasáže z této části knihy, zejména 3,1-8, používá církev v liturgii.
Hlavní oddíly Knihy moudrosti jsou:
- Odměna spravedlnosti (1,1-6,21).
- Chvála Moudrosti od Šalomouna (6,22-11,1).
- Zvláštní Boží prozřetelnost během exodu (11,2-16; 12,23-27; 15,18-19,22) s odbočkami o Božím milosrdenství (11,17-12,22) a o pošetilosti a hanebnosti modloslužby (13,1-15,17).
