Mysl a těloČlánky a další

Filozofové, vědci, duchovní vůdci – ti všichni diskutovali o tom, proč stojí za to žít. Je to život naplněný štěstím, nebo život naplněný účelem a smyslem? Je mezi nimi vůbec nějaký rozdíl?“
Přemýšlejte o aktivistce za lidská práva, která bojuje proti útlaku, ale skončí ve vězení – je šťastná? Nebo společenské zvíře, které tráví noci (a některé dny) poskakováním z večírku na večírek – je to dobrý život?“

Tyto otázky nejsou jen akademické. Mohou nám pomoci určit, kam máme investovat svou energii, abychom vedli život, jaký chceme.

Někteří vědci se v poslední době těmito otázkami zabývali do hloubky a snažili se rozklíčovat rozdíly mezi smysluplným a šťastným životem. Jejich výzkumy naznačují, že v životě jde o víc než jen o štěstí – a dokonce zpochybňují některé předchozí poznatky z oblasti pozitivní psychologie, čímž si vysloužily poměrně velkou pozornost tisku i kritiku.

Kontroverze kolem něj vyvolává velké otázky o tom, co vlastně štěstí znamená: Přestože v životě může být víc než jen štěstí, může být i „štěstí“ víc než jen potěšení.

Pět rozdílů mezi šťastným a smysluplným životem

„Šťastný život a smysluplný život mají určité rozdíly,“ říká Roy Baumeister, profesor psychologie Francis Eppes na Floridské státní univerzitě. Toto tvrzení opírá o článek, který loni publikoval v časopise Journal of Positive Psychology a jehož je spoluautorem spolu s vědci z Minnesotské a Stanfordské univerzity.

Baumeister a jeho kolegové zkoumali 397 dospělých osob a hledali korelace mezi úrovní jejich štěstí, smysluplností a různými dalšími aspekty jejich života: chováním, náladami, vztahy, zdravím, úrovní stresu, pracovním životem, tvůrčími aktivitami a dalšími.

Zjistili, že smysluplný a šťastný život jdou často ruku v ruce – ale ne vždy. A zajímalo je, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Jejich statistická analýza se snažila oddělit, co přináší do života člověka smysl, ale ne štěstí, a co přináší štěstí, ale ne smysl.

Jejich zjištění naznačují, že smysl (oddělený od štěstí) nesouvisí s tím, zda je člověk zdravý, má dostatek peněz nebo se v životě cítí dobře, zatímco štěstí (oddělené od smyslu) ano. Konkrétně výzkumníci identifikovali pět hlavních rozdílů mezi šťastným a smysluplným životem.

• Šťastní lidé uspokojují svá přání a potřeby, ale to se zdá být pro smysluplný život do značné míry irelevantní. Zdraví, bohatství a snadnost života tedy souvisely se štěstím, ale ne se smysluplností.
• Štěstí zahrnuje soustředění se na přítomnost, zatímco smysluplnost zahrnuje větší přemýšlení o minulosti, přítomnosti a budoucnosti – a o vztazích mezi nimi. Kromě toho bylo štěstí vnímáno jako pomíjivé, zatímco smysluplnost zřejmě trvá déle.
• Smysluplnost je odvozena od toho, co dáváte druhým lidem; štěstí pochází z toho, co oni dávají vám. Ačkoli sociální vazby byly spojeny jak se štěstím, tak se smysluplností, štěstí bylo spojeno spíše s výhodami, které člověk získává ze sociálních vztahů, zejména z přátelství, zatímco smysluplnost souvisela s tím, co člověk dává druhým – například s péčí o děti. V souladu s tím byli šťastnější ti, kteří sami sebe označovali za „beroucí“, než ti, kteří sami sebe označovali za „dávající“, a trávení času s přáteli souviselo více se štěstím než se smyslem, zatímco trávení více času s blízkými souviselo se smyslem, ale ne se štěstím.
• Smysluplný život zahrnuje stres a výzvy. Vyšší míra starostí, stresu a úzkosti byla spojena s vyšší smysluplností, ale nižším štěstím, což naznačuje, že zapojení do náročných nebo obtížných situací, které přesahují sebe sama nebo vlastní potěšení, podporuje smysluplnost, ale ne štěstí.
• Sebevyjádření je důležité pro smysluplnost, ale ne pro štěstí. Dělání věcí pro sebevyjádření a péče o osobní a kulturní identitu byly spojeny se smysluplným životem, ale ne se štěstím. Například považování sebe sama za moudrého nebo kreativního bylo spojeno se smysluplností, ale ne se štěstím.

Jedním z překvapivějších zjištění studie bylo, že dávání druhým souviselo spíše se smysluplností než se štěstím, zatímco braní od druhých souviselo se štěstím, nikoliv se smysluplností. Ačkoli mnoho výzkumníků zjistilo souvislost mezi dáváním a štěstím, Baumeister tvrdí, že tato souvislost je způsobena tím, jak člověk přisuzuje význam aktu dávání.

„Pokud se podíváme pouze na pomoc druhým, zjistíme jednoduchý efekt: lidé, kteří pomáhají druhým, jsou šťastnější,“ říká Baumeister. Když však vyloučíme vliv smysluplnosti na štěstí a naopak, říká, „pak pomáhání činí lidi méně šťastnými, takže veškerý účinek pomáhání na štěstí přichází cestou zvyšování smysluplnosti.“

Baumeisterova studie vyvolává některé provokativní otázky ohledně výzkumu v pozitivní psychologii, který spojuje laskavou, pomáhající – nebo „prosociální“ – činnost se štěstím a pohodou. Jeho výzkum však také vyvolal debatu o tom, co psychologové – a my ostatní – skutečně myslíme, když mluvíme o štěstí.

Co je to vlastně štěstí?

Výzkumníci se stejně jako ostatní lidé neshodli na definici „štěstí“ a na tom, jak ho měřit.

Někteří přirovnávali štěstí k přechodným emočním stavům nebo dokonce k výkyvům aktivity v mozkových centrech slasti, zatímco jiní žádali lidi, aby posoudili své celkové štěstí nebo životní spokojenost. Někteří výzkumníci, jako například Ed Diener z Illinoiské univerzity, průkopník v oblasti pozitivní psychologie, se pokusili tyto aspekty štěstí seskupit pod pojem „subjektivní pohoda“, který zahrnuje hodnocení pozitivních a negativních emocí i celkové životní spokojenosti. Tyto rozdíly v definicích štěstí někdy vedly k matoucím – nebo dokonce protichůdným – zjištěním.

Například v Baumeisterově studii byly rodinné vztahy – podobně jako rodičovství – spíše spojeny se smyslem než se štěstím. Podporu pro toto zjištění poskytují výzkumníci jako Robin Simon z Wake Forest University, kteří zkoumali úroveň štěstí u 1 400 dospělých a zjistili, že rodiče obecně uváděli méně pozitivních emocí a více negativních emocí než lidé bez dětí. Došla k závěru, že ačkoli rodiče mohou uvádět více cílů a smyslu než lidé bez dětí, jsou obecně méně šťastní než jejich bezdětní vrstevníci.

Tento závěr dráždí výzkumnici štěstí Sonju Lyubormirsky z Kalifornské univerzity v Riverside, která nesouhlasí se studiemi, které se „příliš snaží vyloučit ze své analýzy vše, co souvisí se štěstím“, ale přesto vyvozují závěry o štěstí.

„Představte si všechno, co si myslíte, že by bylo skvělé na rodičovství nebo na tom být rodičem,“ říká Lyubomirsky. „Pokud to budete kontrolovat – pokud to z rovnice vyjmete – pak samozřejmě budou rodiče vypadat mnohem méně šťastně.“

V nedávné studii spolu se svými kolegy měřila úroveň a význam štěstí u rodičů, a to jak „globálním“ způsobem – nechala je hodnotit jejich celkové štěstí a životní spokojenost – tak při jejich každodenních činnostech. Výsledky ukázaly, že rodiče byli obecně šťastnější a spokojenější se svým životem než nerodiče a že rodiče nacházeli potěšení i smysl v činnostech péče o děti, a to i ve chvílích, kdy se těmto činnostem věnovali.

„Být rodičem vede ke všem těmto dobrým věcem: Dává vám to smysl života, dává vám to cíle, o které můžete usilovat, může vám to dát pocit většího propojení ve vašich vztazích,“ říká Lyubomirsky. „Nemůžete skutečně mluvit o štěstí, aniž byste do toho všeho zahrnuli.“

Lyubomirsky se domnívá, že výzkumníci, kteří se snaží oddělit smysl a štěstí, jsou možná na špatné cestě, protože smysl a štěstí jsou neoddělitelně propojeny.

„Když se cítíte šťastní a odstraníte smysluplnou část štěstí, není to skutečné štěstí,“ říká.

Ale v podstatě takto Baumeister a jeho kolegové definovali štěstí pro účely své studie. Ačkoli se tedy studie odvolávala na „štěstí“, říká Lyubomirsky, možná ve skutečnosti sledovala spíše něco jako „hedonické potěšení“ – tu část štěstí, která zahrnuje dobrý pocit, bez té části, která zahrnuje hlubší životní uspokojení.

Existuje štěstí bez potěšení?“

Je však vůbec užitečné oddělovat smysl od potěšení?

Někteří vědci se k tomu uchýlili tak, že se zabývají tím, co nazývají „eudaimonickým štěstím“ neboli štěstím, které pramení ze smysluplných snah, a „hedonickým štěstím“ – štěstím, které pramení z potěšení nebo naplnění cílů.

Nedávná studie Stevena Colea z UCLA School of Medicine a Barbary Fredricksonové z University of North Carolina, Chapel Hill, zjistila, že lidé, kteří uváděli více eudaimonického štěstí, měli silnější funkci imunitního systému než ti, kteří uváděli více hedonického štěstí, což naznačuje, že život plný smyslu může být pro naše zdraví lepší než život vyhledávající potěšení.

Podobně článek publikovaný v časopise Journal of Happiness Studies v roce 2008 zjistil několik pozitivních zdravotních účinků spojených s eudaimonickým štěstím, včetně menší reaktivity na stres, menší inzulinové rezistence (což znamená menší pravděpodobnost vzniku cukrovky), vyšší hladiny HDL („dobrého“) cholesterolu, lepšího spánku a vzorců mozkové aktivity, které byly spojeny se sníženou úrovní deprese.

Ale výzkumnice štěstí Elizabeth Dunnová si myslí, že rozdíl mezi eudaimonickým a hedonickým štěstím je nejasný.

„Myslím, že je to rozlišení, které intuitivně dává velký smysl, ale ve skutečnosti neobstojí pod zorným úhlem vědy,“ říká Dunnová, docentka psychologie na Univerzitě Britské Kolumbie.

Dunnová je autorkou mnoha studií, které ukazují, že dávání druhým zvyšuje štěstí jak v daném okamžiku, měřeno pouze pozitivními emocemi, tak z hlediska celkové životní spokojenosti. V nedávno publikované práci spolu se svými kolegy zkoumala údaje z několika zemí a našla pro tuto souvislost podpůrné důkazy, včetně zjištění, která ukázala, že subjekty náhodně určené k nákupu předmětů pro charitu vykazovaly vyšší úroveň pozitivních emocí – měřítko hedonického štěstí – než účastníci určení k nákupu stejných předmětů pro sebe, a to i v případě, že výdaje nevytvářely nebo neposilovaly sociální vazby.

„Myslím, že moje vlastní práce skutečně podporuje myšlenku, že eudaimonická a hedonická pohoda jsou si překvapivě podobné a nejsou tak rozdílné, jak by se dalo očekávat,“ říká Dunn. „Tvrdit, že existuje jedna cesta ke smyslu a že je jiná než cesta k potěšení, je falešné.“

Stejně jako Lyubomirsky trvá na tom, že smysl a štěstí jdou ruku v ruce. Poukazuje na práci vědců, kteří zjistili, že pozitivní emoce mohou pomoci navázat hlubší sociální vazby – což je podle mnohých nejsmysluplnější část života – a na výzkum psycholožky Laury Kingové z University of Missouri, která zjistila, že pocit pozitivních emocí pomáhá lidem vidět „celkový obraz“ a všímat si vzorců, což může člověku pomoci zaměřit se na smysluplnější činnosti a interpretovat své zkušenosti jako smysluplné.

Kromě toho tvrdí, že měření používaná k rozlišení eudaimonického a hedonického štěstí jsou příliš silně korelovaná na to, aby se takto oddělovala – ze statistického hlediska to může způsobit, že vaše výsledky nebudou spolehlivé.

Jak napsal psycholog Pensylvánské univerzity James Coyne – podle Dunna statistický „tvrďák“ – ve svém blogovém příspěvku z roku 2013, při pokusu rozlišit eudaimonickou pohodu kontrolou hedonické pohody a dalších faktorů vám vyjde něco, co ve skutečnosti eudaimonií vůbec není. Přirovnává to k tomu, jako kdybychom vyfotili sourozence, kteří si jsou podobní, odstranili z nich vše, co je činí navzájem podobnými, a přesto fotografie označili za reprezentativní.

„Kdybychom mluvili o lidech, pravděpodobně bychom mezi nimi nedokázali rozpoznat ani rodinnou podobnost,“ píše.

Jinými slovy, to, že je možné statisticky odstranit vliv jedné proměnné na druhou, ještě neznamená, že to, co vám nakonec vyjde, je něco významově odlišného.

„Pokud oddělíte význam od štěstí, faktor štěstí může zmizet,“ říká Dunn. „Ale pokud jde o každodenní zkušenost lidí, je to skutečně tak, že lidé čelí skutečným kompromisům mezi štěstím a smyslem? Myslím, že ne.“

Můžete mít všechno?“

Baumeister je však zjevně přesvědčen, že je užitečné rozlišovat mezi smyslem a štěstím – částečně proto, aby povzbudil více lidí k hledání smysluplných činností v životě bez ohledu na to, zda se díky tomu cítí šťastní. Přesto uznává, že tyto dvě věci spolu úzce souvisejí.

• Více o smyslu & Štěstí

  Zapište se do nového online kurzu GGSC „Věda o štěstí“.

  Objevte pět způsobů, jak je pro vás dávání dobré.

  Přečtěte si článek Meredith Maran o tom, jak aktivismus a dobrovolnictví zlepšují zdraví a odolnost.

  Prozkoumejte, jak najít smysluplnější práci.

  Jak moc jste altruističtí? Udělejte si náš kvíz!

  Udělejte si náš kvíz a změřte, nakolik se ztotožňujete se svým okolím, národem a lidstvem.

„Mít smysluplný život přispívá k tomu, abyste byli šťastní, a být šťastný může také přispět k tomu, abyste našli smysluplnější život,“ říká. „Myslím, že pro obojí existují důkazy.“

Ale jedno varování: Pokud se zaměřujete výhradně na život plný hédonického potěšení, možná jste na špatné cestě k nalezení štěstí. „Tradiční moudrost po staletí říká, že pouhé hledání potěšení pro něj samotné vás z dlouhodobého hlediska šťastnými neudělá.“

Ve skutečnosti by hledání štěstí bez smyslu bylo pravděpodobně stresující, zatěžující a otravné, tvrdí Baumeister.

Při usilování o dobře prožitý život by naopak mohlo mít větší smysl hledat věci, které považujete za smysluplné – například hluboké vztahy, altruismus a účelné sebevyjádření – než hledat jen potěšení… i když potěšení zvyšuje pocit smysluplnosti, jak navrhuje King.

„Pracujte na dlouhodobých cílech; dělejte věci, kterých si společnost váží – z důvodu úspěchu nebo morálních důvodů,“ říká. „Smysl čerpáte z širšího kontextu, takže se musíte dívat dál než na sebe, abyste našli smysl toho, co děláte.“

Je pravděpodobné, že na této cestě najdete také potěšení – a štěstí.