Abstrakt a úvod
Abstrakt
U některých pacientů s infekcí virem lidské imunodeficience (HIV)-1 dochází k virologickému selhání neboli neschopnosti udržet nebo dosáhnout virové suprese pod detekovatelnou hranicí (<50 kopií/ml), přestože užívají účinný antiretrovirový (ARV) režim. Současné pokyny uvádějí, že cílem léčby je dosažení a udržení HIV-1 RNA pod detekovatelnou hladinou, přičemž doporučení změnit režim při virologickém selhání vychází z nepříznivých důsledků vyšších stupňů viremie. Se zavedením účinných novějších látek roste pravděpodobnost dosažení tohoto cíle u pacientů se zkušeností s léčbou. Ne u všech pacientů, u nichž dojde k virologickému selhání během léčby, dochází k okamžitému virologickému a imunologickému poklesu; u některých pacientů přetrvávají nízké, ale detekovatelné hladiny HIV-1 RNA v rozmezí 50-1000 kopií/ml. Hranice, při níž se nízká viremie (LLV) stává prediktivní pro progresi onemocnění, se v jednotlivých studiích liší, ačkoli důkazy ukazují, že neúplná virová suprese vede k akumulaci mutací rezistence se současným nárůstem virové replikace, snížením počtu CD4 buněk, zvýšeným rizikem virologické progrese a klinickým zhoršením. S rostoucí rezistencí jsou navíc ohroženy budoucí možnosti léčby. Přestože existují klinické důsledky, když je pacient udržován na selhávajícím režimu, může být vhodnější odložit změnu léčby, pokud je šance na resupresi nízká. Se zavedením nových antiretrovirových léků v rámci stávajících tříd, které prokázaly významnou aktivitu proti rezistentnímu viru, a také se zavedením dvou nových tříd antiretrovirových látek vstoupila léčba HIV do nové éry. Rozšířily se možnosti sestavování režimů účinných proti multirezistentnímu viru.
Úvod
Viremie viru lidské imunodeficience (HIV)-1 je považována za významný prognostický ukazatel progrese onemocnění u pacientů infikovaných virem HIV-1. Viremie viru lidské imunodeficience (HIV)-1 je důležitým ukazatelem progrese onemocnění. Virová nálož (VL) působí také jako náhradní marker odpovědi na léčbu1 a silně předpovídá progresi do AIDS a smrt. Vysoce aktivní antiretrovirová léčba (HAART) snižuje viremii HIV-1 a vede k podstatnému snížení morbidity a mortality související s HIV.
Současné pokyny uvádějí, že cílem HAART je potlačení a udržení VL pod detekovatelnou hladinou (<50 kopií/ml). Přestože jsou pacienti léčeni silným antiretrovirovým (ARV) režimem, u některých pacientů přetrvává detekovatelná viremie nad mezí detekce testu, což lze považovat za indikátor virologického selhání.
Studie hodnotily vliv nízké viremie (LLV), často definované jako trvale nízká, ale detekovatelná VL (<1000 kopií/ml), na progresi HIV-1 infekce. Podle současných pokynů pro léčbu se mezi touto definicí LLV a virologickým selháním příliš nerozlišuje (což zpochybňuje, zda je rozlišování mezi LLV a virologickým selháním ve skutečnosti klinicky relevantní), a to i u pacientů se zkušeností s léčbou.
Klinický výzkum naznačuje negativní důsledky neúplné virologické suprese. Důsledky neúplné virové suprese na klinický vývoj a dopad intervence HAART jsou zde přezkoumány ve světle nejnovějších klinických údajů.
.
