Číslo poznámky: FN 0023
Publikováno:
Níže jsou stručně popsáni někteří nápadnější nebo běžně se vyskytující parazité sladkovodních ryb. Další podrobnosti o jejich životním cyklu, účincích na ryby a metodách tlumení jsou uvedeny v referencích.
Většina volně žijících ryb je nositelem některých parazitů. Ti jsou někdy zjevní, ale častěji je obtížné je odhalit jinak než pomocí specializovaných technik a obvykle se zdá, že mají na hostitelské ryby jen malý vliv.
V době stresu se však odolnost ryb často snižuje a někteří parazité se mohou výrazně rozmnožit a ovlivnit zdraví ryb. V takové situaci ryby často ztrácejí kondici, čímž se stávají náchylnějšími k predaci, nebo mohou na následky působení parazitů dokonce uhynout.
Ryba, která je nějakým způsobem zraněná, například po útoku predátora, si může nést zranění, které je následně infikováno parazitem.
Houbové infekce
Houbové infekce se vyznačují bílými výrůstky, podobnými vatě, na těle a ploutvích infikovaných ryb.
Houby obvykle infikují pouze ryby, které utrpěly nějaké zranění nebo poškození nebo jsou oslabené či vystresované nějakým jiným onemocněním. Houba se často označuje jako Saprolegnia, ale ryby může infikovat i několik dalších druhů hub.
Protozoární (jednobuněční živočišní) parazité, jako jsou Costia, Chilodonella, Triochodena a Ichthyophthirius, mohou infikovat ryby zejména v akvarijních nebo intenzivních chovech.
Protozoa obvykle nelze identifikovat jinak než pod mikroskopem, ale příznaky onemocnění, jako je šedý zákal kůže a ploutví, namáhavé dýchání, vyhublost a neobvyklé chování při plavání, mohou poskytnout určité vodítko k určení původce.
Ichthyophthirius infekce jsou běžně známé jako „bílá skvrna“, protože parazit způsobuje tvorbu malých bílých cyst na kůži a ploutvích infikovaných ryb.
Tapeworms and Flukes
Několik cestodů (tasemnic) a trematodů (motolic) je parazitem sladkovodních ryb.
Jednou z takových tasemnic je Ligula, jejíž životní cyklus se skládá z několika stadií, která střídavě parazitují na korýších, rybách a ptácích.
Ryba nakažená Ligulou vykazuje hrubě nafouklé břicho. Obsažení červi jsou bílí, článkovaní a mohou být až 200 mm dlouzí, často delší než infikovaná ryba.
Silně infikované ryby jsou slabé a pomalu se pohybují, což z nich činí snadný cíl pro predátory. Ligulami jsou často infikovány galaktické ryby, zejména galaktické ryby obecné.
Některé larvální trematody infikující ryby způsobují tzv. černou skvrnu, protože se na nich objevují charakteristické malé (asi 2 mm v průměru) tmavě hnědé nebo černé skvrny ve svalovině a na těle, ploutvích, žábrách a očích infikovaných ryb.
Když parazit infikuje rybu, vytvoří v tkáni hostitele cystu. Cysta je pak obklopena pigmentovými buňkami, které jí dávají charakteristické tmavé zbarvení. K infekci „černou skvrnou“ dochází u několika druhů sladkovodních ryb, ale zdá se, že obzvláště náchylné k infekci jsou galaxie, přičemž některé ryby mají na těle a ploutvích stovky cyst.
Organismus způsobující „černou skvrnu“ byl dříve identifikován jako Neascus, ale existuje několik druhů trematod, jejichž larvální stádia způsobují černou skvrnu; tyto druhy dosud nebyly identifikovány. Dospělý trematod se obvykle vyskytuje u ptáků živících se rybami.
Eustrongyloides je hlístice, jejíž larvální forma se obvykle vyskytuje ve svalovině a vnitřních orgánech pstruhů, okounů a některých domácích ryb.
Silně infikované ryby mohou být silně vyhublé a mít četné boule pod kůží, přičemž každá dutina obsahuje tenkého, svinutého, červeného červa o délce asi 20-30 mm. Filety z nakažených ryb mohou mít v sobě několik červů, ale pokud je maso správně tepelně upraveno, červi se snadno odstraní a maso je zcela bezpečné ke konzumaci.
Eustrongyloides se neustále šíří viktoriánskými vodami, zejména jezery, a to v důsledku přirozeného cyklu, kdy ptáci, kteří se živí rybami, konzumují nakažené ryby a přenášejí buď živé červy, nebo vajíčka červů do jiných vod. Neexistují žádné dostupné prostředky proti tomuto háďátku a v několika vodách v jihozápadní části státu Victoria se nyní vyskytují populace ryb, které jsou tímto háďátkem silně zamořeny.
Pijavice
Pijavice parazitují také na sladkovodních rybách. Svým sosákem se přisávají na kůži a živí se krví hostitele. Zanechávají charakteristické jizvy ve tvaru písmene Y, které mohou být náchylné k infekci jinými parazity.
Sladkovodní mlži
Larvy (glochidie) sladkovodních mlžů parazitují na rybách. Dospělí mlži je vypouštějí do vody, a když ryba propluje dostatečně blízko, aby je vyrušila, glochidie se pomocí ostnatých chlopní přichytí na kůži nebo žábry ryby. Podrážděná tkáň hostitele pak roste a vytváří cystu nad každým glochidiem.
Vývoj od glochidia k malé mušli trvá asi
10 týdnů, kdy mušle provrtá cystu, opustí svého hostitele a usadí se na substrátu.
Přítomnost napadení glochidiemi se pozná podle četných bílých nebo šedavých „měchýřků“ na žábrách, kůži a ploutvích ryby. Ryby mohou být přichycením velkého množství glochidií silně stresovány, zejména pokud napadení zasáhne žábry a může výrazně zhoršit dýchání.
Glochidie jsou schopny napadnout většinu původních druhů, ale není známo, že by napadaly introdukované druhy.
Krustokožci
Někteří korýši parazitují na rybách. Lernaea, ačkoli se běžně nazývá kotvicový červ, je ve skutečnosti korýš. Po přichycení na rybě se hlava zaryje do masa a způsobí zanícenou, červenou ránu. Obnaženo je pouze červovité tělo a dvojice vaječných vaků.
Přítomnost velkého množství těchto parazitů může hostitelskou rybu silně stresovat a vzniklé velké a hluboké rány jsou pak často infikovány bakteriemi nebo houbami.
Mnoho původních ryb, jako je treska murrayská, okoun zlatý a okoun Macquarie, je náchylných k napadení lernaeou, stejně jako introdukované lososovité ryby (pstruh potoční, pstruh duhový a losos chinook) a kaprovité ryby (kapr, zlatá rybka, lín, plotice).
Argulus, veš rybí, je plochý, oválný, krabovitý organismus s osmi plovacími nohami a malým, zploštělým ocasem.
Plave volně ve vodě, dokud nenajde hostitele, pak se pomocí dvou velkých přísavek přichytí a vtlačí svá ostrá chobotovitá ústa do ryby, aby se živil její krví.
Velké množství Argulus může oslabit hostitelské ryby kvůli množství krve, kterou odebírá. Malá, červená místa přichycení jsou také náchylná k houbovým infekcím.
Argulus běžně infikuje kaprovité ryby, zejména pokud jsou chovány v akvarijních podmínkách.
Další literatura
Ashburner, L. D. 1970. Některé aspekty nemocí ryb. Australian Society for Limnology, Bulletin 2: 21-23.
Ashburner, L. D. 1973. Presumptive Columnaris disease at Snobs Creek Hatchery 1968 (Předpokládaná nemoc Columnaris v líhni Snobs Creek 1968). Australian Society for Limnology, Bulletin 5: 5-6.
Ashburner, L. D. 1974. Coccidiosis in an Australian fish, the Macquarie perch Maquaria australasica Cuvier, 1830 [Kokcidióza u australské ryby, okouna Macquarieho, Maquaria australasica Cuvier, 1830]. Australian Society for Limnology, Bulletin 6: 33- 34.
Ashburner, L. D. 1976. Choroby ryb a potenciální choroby ryb v Austrálii. Animal Quarantine 5(1): 1-7.
Ashburner, L. D. 1977. Mycobacteriosis in hatchery- confined chinook salmon (Oncorhynchus tshawytscha Walbaum) in Australia [Mykobakterióza lososa obecného (Oncorhynchus tshawytscha Walbaum) v Austrálii]. Journal of Fish Biology 10: 523-528.
Ashburner, L. D. 1978. Management of diseases of hatchery fish (Řízení nemocí ryb z líhní). The Post-Graduate Committee in Veterinary Science, University of Sydney. Proceedings of the Fauna Course for Veterinarians, Extract No. 36: 387-449.
Ashburner, L. D. and Ehl, A. S. 1973. Chilodonella cyprini (Moroff), parazit sladkovodních ryb a jeho léčba. Australian Society for Limnology, Bulletin 5: 3-4.
Beumer, J. P., Ashburner, L. D., Burbury, M. E., Jette, E. a Latham, D. 1982. A checklist of the parasites of fishes from Australian and its adjacent Antarctic territories [Kontrolní seznam parazitů ryb z Austrálie a přilehlých antarktických území]. Commonwealth Agricultural Beaureax, Institute of Parasitology Technical Communication No. 48. 99 pp.
Butcher, A. D. 1941. Outbreaks of white spot or Ichthyophthiriasis (Ichthyophthirius multifiliis Fouquet, 1876) at the hatcheries of the Ballarat Fish Acclimatisation Society with notes on laboratory experiments. Proceedings of the Royal Society of Victoria 53: 124-144.
Cadwallader, P. L. 1978. First record of Richardsonianus australis (Bosisto, 1859) (Hirudinea:Richardsonianidae) taking a blood meal from a fish. Proceedings of the Royal Society of Victoria 90: 283-286.
Canon, L. R. G. 1975. Nemoci – představují problém v rybářském průmyslu? Australian Fisheries 34(9): 32-33.
Dogiel, V. A., Petrushevski, G. K. and Polyanski, Yu I. 1970. Parasitology of Fishes [Parazitologie ryb]. Tropical Fish Hobbyist Publications, Surrey, Anglie. 384 pp.
Fryer, G. 1969. A new freshwater species of the genus Dolops (Crustacea:Branchiura) parasitic on a galaxiid fish of Tasmania – with comments on disjunct distribution patterns in the Southern Hemisphere. Australian Journal of Zoology 17: 49-64.
Pollard, D. A. 1974. The biology of a landlocked form of the normally catadromous salmoniform fish Galaxias maculatus (Jenyns) VI. Vliv parazitů z řad cestodů a hlístic. Australian Journal of Marine and Freshwater Research 25: 105-120.
Robinson, S. E. 1982. The ecology of golden perch (Macquaria ambigua) in Lake Burley Griffin and Lake Ginninderra. Department of the Capital Territory, A.C.T. Conservation Service, Conservation Memorandum č. 11. 27 s.
Poděkování
Tuto informační poznámku původně vypracoval Charles Barnham PSM a dříve byla publikována v březnu 2008.
Tuto informační poznámku recenzoval Duncan Hill.
Tato informační poznámka je mírně upravenou verzí knihy Parasites of Freshwater Fish in Victoria, z knihy A Guide to Freshwater Fish of Victoria, P L Cadwallader & G N Backhouse, 1983.
.
