„Co Lola chce, to Lola dostane. A malý mužíček Lola chce tebe.“ ~ Adler Richard / Ross Jerry
Jako zkušený terapeut v New Yorku, který se specializuje na léčbu osob, které přežily komplexní trauma a podskupinu vztahového traumatu známou jako syndrom narcistického zneužívání, se setkávám s muži a ženami, kteří vstupují do léčby zmateni škodami způsobenými narcistkou. Díky tomu, že jsem certifikován v pětistupňovém modelu zotavení Dr. Karyl McBrideové pro léčbu dospělých dětí narcistů, často zjistím, že mnohé z těchto obětí, které hledají léčbu, se staly obětí narcistky z matčiny strany.
Někdy jsou v manželství nebo v romantickém vztahu s narcistickou ženou, nebo se jich mohla dopustit narcistická sestra či se setkali s narcistkou na pracovišti. V důsledku toho jsou stiženi Stockholmským syndromem a vykazují posttraumatickou stresovou poruchu, disociativní rysy a projevují se nebezpečně nízkým sebevědomím a sebeodsuzováním. Vykazují vysokou toleranci vůči krutosti a zneužívání, pochybují o svém vnímání a mohou si idealizovat a bát se svého násilníka.
Všichni jsme měli tu smůlu, že jsme se s ní setkali. Je to zlá holka, femme fatale, dáma předstírající nevinnost, pohlcující destruktivní matka, nenasytná zlatokopka. Ať už má jakoukoli podobu, je pro každého jedovatá. Žena narcistka, obvykle diagnostikovaná jako hraniční nebo histriónská se základními osobnostními rysy narcismu, je stejně nebezpečná a zhoubná jako její mužský protějšek.
Na rozdíl od spektra introverze a extroverze, v němž vidíme škálu protikladných způsobů bytí, mezi nimiž se prolínají rysy angažovanosti a neangažovanosti, spektrum narcismu rozlišuje adaptivní až zhoubné stavy. V souladu s tím, zatímco introverze-extraverze pouze konotuje rozdíly, spektrum narcismu vymezuje to, co je zdravé, od toho, co je nejen psychicky nemocné, ale i nebezpečné. To, nakolik je narcista benigní nebo destruktivní, závisí na tom, kde se ve spektru nachází.
Není divu, že jakkoli je obtížné přesvědčit ostatní o surrealistických machinacích narcisty, je to obzvlášť náročné, pokud je narcistou žena. Identifikace ženského narcisty může být složitější než rozpoznání mužského narcisty, a to především proto, že genderová polarizace a kulturní stereotypy mohou zastírat, kam žena na spektru spadá.
Narcistka chápe, že stereotypní žena je charakterizována jako skromná, pečující a empatická. Je vnímána jako ctnostná a nenásilná. Existuje jen malá variabilita nebo gradace.
Ve světě polarizace „dobra“ a „zla“ jsou ženy, které se odchylují od jednorozměrné konceptualizace jemné, milé a nesobecké, odsuzovány jako mrchy, šmejdi, čarodějnice a čarodějnice. Jsou to „padlé“ ženy. Neexistuje žádný „mezistupeň“. Narcistka je zasvěcená do toho, jak toto kolektivní popírání ženské komplexnosti brání rozlišování zdravých projevů agrese u žen od vyhroceného amorálního chování. Této skutečnosti využívá tím, že ví, za koho se musí vydávat, aby získala to, co chce. A hlavně chápe to, co mnohým uniká; zlo je vždy maskováno ctností.
Narcistka si tedy vytváří personu, která zakrývá její machiavelistické záměry a zhoubné rysy. Její pravé já se skrývá za svůdným, klišovitým ženským vystupováním.
.
