Corvetta, která byla představena 17. ledna na výstavě Autorama v New Yorku před neuvěřitelnými 67 lety, se z nedostatečně výkonné odpovědi na evropské velmoci ve výrobě sportovních vozů stala jedním z nejslavnějších automobilů, jaké kdy byly ve Spojených státech vyrobeny. Často je označován jako „americký sportovní vůz“ a nyní s uvedením osmé generace pronikl do oblasti supersportovních vozů. Je tedy vhodná chvíle ohlédnout se za nejlepšími Corvettami, které kdy byly vyrobeny, včetně nejlepšího okamžiku společnosti Callaway.
Corvette je v automobilovém průmyslu natolik známé jméno, že jen málokdo si při vyslovení slova „Corvette“ představí plavidlo, které propůjčilo své jméno prvnímu průniku značky Chevrolet do světa sportovních vozů. Corvette, která byla pouze dílčí značkou, si vybudovala svou pověst jak na silnici, jako přívětivý grand tourer zkonstruovaný tak, aby zvládal útrapy každodenního ježdění, tak na závodní dráze, kde závodila s Evropany a porážela všechny ostatní. Jistě, na této cestě se objevilo i několik špatných vozů, včetně, řekněme, původní Corvetty C1 s tím nezajímavým řadovým šestiválcem, ale bylo také mnoho skvělých vozů a zde je našich 10 nejlepších v žádném konkrétním pořadí.
1955 Corvette V8
Corvette se zrodila z touhy GM utkat se s vozy jako Jaguar, MG nebo Porsche v době, kdy se americké automobilky zaměřovaly na výrobu stále větších sedanů. Jako první postavil něco, co se blížilo sportovnímu vozu, Nash v roce 1951 s modelem Nash-Healey, který navrhl Donald Healey, jenž později našel úspěch u Austinu.
Corvette z roku 1953 vypadala zvenčí spíše jako skutečný sportovní vůz a použití laminátu na karoserii jí dodalo na falešnosti, protože původní C1 postrádala rodokmen skutečného sportovního vozu. Corvetta poháněná řadovým šestiválcem „Blue Flame“ o objemu 3,9 litru spojeným s dvoustupňovou automatickou převodovkou Powerglide (protože žádný manuál v arzenálu GM si v té době nedokázal poradit s výkonem vyšším než 150 koní) byla krotká. Aby toho nebylo málo, do vozu také zatékalo a dveře bez oken občas odmítaly zůstat zavřené.
Potřebu rychlosti zákazníků ukojila až v roce 1955 představením 4,3litrového osmiválce, který se do Corvetty začal okamžitě montovat. Kromě toho bylo možné Corvettu ’55 poprvé pořídit také s manuální převodovkou. Kombinace osmiválce a třístupňové manuální převodovky umožňovala mnohem svižnější jízdu a čas z 0 na 100 km/h klesl z 11,5 sekundy na pouhých 8,5 sekundy. V roce 1957 zrychloval model ‚Vette s dvojitým čtyřválcem z nuly na 60 km/h téměř o dvě sekundy rychleji.
1963 Corvette Grand Sport
Belgický Američan Zora-Arkus Duntov, s oblibou označovaný jako „otec Corvetty“, měl slabost pro závodění a pravděpodobně by Corvetta byla úplně jiným zvířetem, kdyby nebyl tolik poblázněn motoristickým sportem. Ve skutečnosti chtěl Corvettu dostat na závodní dráhu tak moc, že postavil několik závodních Corvett pod nosem vědeckých pracovníků GM, čímž ignoroval zákaz koncernu týkající se motoristického sportu vydaný v roce 1963.
Pět let předtím však měli nejvyšší představitelé v Michiganu lepší náladu a Harley Earl nechal ve výzkumném studiu postavit sportovní vůz Jaguar D-Type, který se podobal sériovému modelu C1. Výsledkem byl „Super Sport“, ojedinělý stroj, který se postavil na start jediného oficiálně schváleného závodu, 12 hodin Sebringu 1957. Po SS následoval Stingray Racer Billa Mitchella, stroj, jehož závodní výjezdy platil sám Mitchell a který zásadně ovlivnil model C2.
V roce 1962 byla většina nejlepších amerických silničních závodníků v táboře Corvette. Všechny šokoval příchod zmenšeného sportovního vozu AC Cobra Roadster, který byl téměř v každé oblasti lepší než Corvette. Výzkumné studio, zmatené tím, jak se karta obrátila, se snažilo najít odpověď.
Pojmenovaný „Grand Sport“ byl menší než silniční C2, výrazně lehčí a s osmiválcem o objemu 6,2 litru pod kapotou nesmírně výkonný – přes 500 koní. GM projekt v roce 1963 ukončila, ale v té době už bylo postaveno pět podvozků a zprávu vyslyšel i samotný Shelby, který se naopak vrhl na vývoj modelu Cobra 427.
1963 Sting Ray „Split-Window“
Ačkoli Grand Sport na bázi C2 nedokázal zastavit Fordem financovanou Cobru, je nepochybné, že dva momenty lze v historii Corvette považovat za klíčové. Ten druhý souvisí s tolik oplakávaným přechodem na uspořádání motoru vzadu uprostřed u nového modelu C8, ale ten první je stejně důležitý. Je to přechod z první na druhou generaci Corvette, nádherný Sting Ray Billa Mitchella s neméně ikonickým designem Split Window, který zmizel již ve druhém modelovém roce.
Říkáme, že představení modelu C2 bylo přelomovým okamžikem, protože C2 byl shora dolů zcela nový vůz: jeho základem byl nový podvozek s plně nezávislým zavěšením s příčnými listovými pery a bylo možné jej mít s řadou rychlých prvků, jako je čtyřstupňová manuální převodovka Muncie, tužší pružiny a větší brzdy – to vše bylo součástí paketu Z06.
Osmiválec L84 o objemu 5,35 litru, který byl v Corvette ’63 k dispozici, měl výkon 360 koní, a to s karburátory, volitelné vstřikování paliva, které bylo pro Corvetty k dispozici od roku 1957, přidávalo ještě více síly. Vzhledem k tomu, že v roce 63 se prodalo něco málo přes 21 000 vozů Corvette, budou tyto věci s přibývajícími lety jen dražší a dražší.
1967-1969 Corvette L88
Období 67-69 je mnohými považováno za jedno z nejlepších let výroby vozů Corvette. Právě v tomto období nasbíraly Corvetty úctyhodné množství národních vítězství a titulů a také zdravé množství mezinárodních vítězství. Když se sportovní vůz značky Chevrolet po pětileté přestávce vrátil do Le Mans, kupé C2 přihlášené společností Dana Chevrolet bylo poháněno motorem L88, a přestože byla Corvette téměř kompletně sériová (dokonce i chromované nárazníky musely být před závodem přelepeny), byla zdaleka nejrychlejším vozem GT v závodním poli, a to z dobrého důvodu.
Chevrolet naskočil na big block bandwagon dva roky po Fordu uvedením motoru L36 V-8 pro modelový rok 1966. Jeho výkon 390 koní byl následně překonán motory L68 a L72, které dosahovaly úctyhodného výkonu 425 koní. Poté následovaly 7,0litrové mlýny L71 a L89 s výkonem 435 koní, ale v nabídce byl až do roku 1969 také třetí 7,0litrový motor s výkonem 435 koní, i když si ho koupilo jen 216 lidí.
To proto, že málokdo věděl, že pořídit si L88 ‚Vette se rovná pořízení továrně upraveného závodního vozu, který je shodou okolností legální na silnici. Duntov v dalším ze svých mazaných pokusů obejít zákaz motorsportu L88 hrubě podcenil, aby se zdála mnohem méně hrozivá, než byla. Ti, kteří to vědí, tvrdí, že skutečný výkon se blížil 550 koním. Je tedy snadné pochopit, jak se Dicku Guldstrandovi podařilo dosáhnout rychlosti 171,5 km/h na pět mil dlouhé rovince Mulsanne.
Přečtěte si celou recenzi na Corvette L88 z let 1967-1969
1969 Corvette ZL1
V polovině druhého roku životnosti modelu Corvette C3 uznal Chevrolet za vhodné umožnit zákazníkům objednat si osmiválec ZL1, motor, který překonával i mohutnou L88. ZL1 byl zkrátka motor L88 s hliníkovým blokem, pevnějšími ojnicemi a hlavami s otevřenou komorou. Hmotnostně se ZL1 vyrovnal malému motoru L46 a údajně dosahoval výkonu 435 koní. Ale nedosahoval. Ale ne, to rozhodně ne. I když není jasné, kolik výkonu skutečně dosahoval, byl výkonnější než L88, přičemž někteří uvádějí jako přesný údaj 585 koní.
S takovým výkonem na kohoutku je přirozené si myslet, že takové auto nemá na silnici co dělat, a skutečně, v síti dealerství GM se prodaly pouze dvě Corvetty ZL1. S cenou přes 10 000 dolarů v roce 1969 (dnes hodně přes 72 000 dolarů) byl více než dvakrát dražší než standardní Corvette Coupe, což z něj pravděpodobně nedělalo nejlepší Corvette za dané peníze, a to i s ohledem na šílené hodnoty výkonu. Bohatí závodníci si dovolili zaplatit cenovku 5 267,15 USD za paket ZL1, a proto bylo vyrobeno 94 motorů ZL1, ale není známo, kolik jich přežilo zkoušky a útrapy života na závodních tratích.
1988 Corvette Callaway Sledgehammer
Věděli jste, že více než dvě desetiletí držela Corvette titul nejrychlejšího silničního vozu na světě? Nebyla to, pozor, standardní Corvette, ale stejně jako všechny ostatní upravené ‚Vette postavené společností Reevese Callawaye se dala koupit prostřednictvím dealera Chevroletu a také u něj servisovat. Vůz, příznačně pojmenovaný ‚Sledgehammer‘, rozdrtil nové Ferrari F40, dosavadního krále rychlosti.
Oficiálně bylo F40 se svým dvakrát přeplňovaným osmiválcem o výkonu 473 koní schopno bez námahy dosáhnout rychlosti 201 km/h, čímž se stalo prvním sériově vyráběným vozem, který překonal hranici 200 mil za hodinu. Ve stejném roce představil tuner Porsche Alois Ruf upravený model Porsche 911 CTR, který údajně zrychlil z nuly na 100 km/h za pouhých 3,65 s, tedy mnohem rychleji než F40. S prázdným úsekem německé dálnice před sebou byl CTR údajně schopen dosáhnout rychlosti 213 mph, tedy o 2 mph více než Porsche 918 Spyder.
Ruf byl legální na silnici, alespoň v rodném Německu, kde byl a je Ruf registrován jako nezávislý výrobce, a skupinový test Road &Tracku z roku 1987 prokázal, že dokáže překročit rychlost 210 mph. Ale Sledgehammer dokázal rozdrtit i Ruf. V říjnu 1988 byla Callaway Corvette Sledgehammer naměřena rychlost 254,7 km/h.
Při použití zakázkového balíčku Callaway Aerobody, který přidal přítlak, vylepšené odpružení, větší ráfky a extra přilnavé gumy Goodyear, se Sledgehammer téměř udržel v jednom kuse, když se uvolnil výkon 898 koní a točivý moment 772 N.m z dvojitě přeplňovaného motoru ve specifikaci Nascar.
1990-1995 Corvette ZR-1
V roce 1970 Chevrolet poprvé představil Corvette LT-1, nejmasovější ze všech maloblokových C3. S výkonem kolem 400 koní zvládl čtvrtmíli za pouhých 14,2 sekundy, což bylo vzhledem k příchodu přísnějších emisních zákonů působivé. Po 20 letech se Corvette C4 konečně dočkala. Stačilo, aby GM koupil Lotus a s pomocí jeho inženýrů vyvinul osmiválec LT5, který nakonec poháněl vysoce výkonnou verzi ZR1.
Motor s hliníkovým blokem, 32 ventily a čtyřmi vačkovými hřídeli nad hlavou měl zpočátku výkon 375 koní, ale v roce 93 se tato hodnota zvýšila o 30 koní a točivý moment byl udáván na 385 Nm. Zrychlení z nuly na 100 km/h za pouhých 4,4 sekundy a dosažení maximální rychlosti 180 km/h znamenalo, že ZR1 byl jen o 5 km/h rychlejší než Ferrari Testarossa a stejně rychlý jako 911 Turbo. Dokázal také jet rychle po dlouhou dobu, jak dokazuje řada rychlostních rekordů na dlouhých tratích – během 24 hodin nepřetržité jízdy na uzavřené trati dosáhl průměrné rychlosti 175,8 km/h. Pokud toužíte po ojeté Corvette C4, měla by to být vaše verze, i když to není nejlepší ojetá Corvette za dané peníze, protože za poměrně dobrý kus zaplatíte asi 30 000 dolarů.
2000-2004 Corvette Z06
Pátá generace Corvette výrazně vylepšila své plemeno, přičemž zůstala věrná receptuře Corvette, jakou měla od poloviny 60. let. Byla to první Corvette s hliníkovým podvozkem, transaxle pro lepší rozložení hmotnosti a také první Corvette poháněná dnes již běžným motorem LS, konkrétně osmiválcem LS1 s hliníkovým blokem o výkonu 345 koní. Byl to první nový motor s malým blokem, který GM dalo k dispozici po více než 40 letech, a evoluce této konstrukce s tlačnou tyčí pohání ‚Vette dodnes.
V roce 2000 byla představena rychlejší verze Z06, která využívala některé poznatky, jež Chevy získal při závodech C5 v Le Mans a v American Le Mans Series. S 385 koníky od samého počátku byl LS6 rychlým vozem a toto tvrzení se ještě více potvrdilo v roce 2002, kdy bylo z motoru LS6 získáno dalších 20 koní. Točivý moment byl udáván na 400 N.m.
Ačkoli mnozí shledávají chyby v kabině a poloze sedadel i ve skutečnosti, že se dodával pouze jako kupé s pevnou střechou, je Z06 pravděpodobně nejlepší ojetou Corvette za dané peníze. Pokud se vám podaří sehnat takový vůz, který nebyl rozmlácený na závodní dráze, kupujete nejlepší Corvette Z06 za dané peníze, skutečnou výkonnostní nabídku. Dobrý exemplář vás vyjde zhruba na 25 000 dolarů, ale pokud jste připraveni pustit se do opravy, existují exempláře za pouhých 11 000 dolarů.
Přečtěte si naši kompletní recenzi na Corvette Z06 z let 2000-2004
Corvette ZR1 z let 2009-2013
Corvette ZR1 se vrátila po 14leté přestávce v roce 2009, čtyři roky po uvedení modelu Corvette C6. Fanoušci vozů Corvette, kteří věděli, jak rychlý býval model C4 ZR1 z 90. let, byli více než pravděpodobně zklamáni rozhodnutím Chevroletu nenabízet verzi ZR1 během životnosti modelu C5, ale automobilka si to u svých zákazníků toužících po výkonu vynahradila, protože modely C6 Z06 a C6 ZR1 byly řádnými zbraněmi na okruzích a drag stripu.
C6 byla první Corvette, která se zbavila vyskakovacích světlometů, a mnozí označují model šesté generace za ten, který se trefil do černého, možná nejlepší Corvette, která spojila nejlepší triky staré a nové školy. Jestliže Z06 s výkonem 505 koní stačila na to, aby vám při běžné denní jízdě po městě pěkně rozproudila krev v žilách, pak ZR1 stačila na to, aby řidiči Lamba vedle vás rozproudila krev v srdci ještě rychleji.
S výkonem 638 koní, což je o 133 koní více než u Z06, měl ZR1 za úkol „šokovat a vzbuzovat hrůzu“, a to až do stylistických detailů, jako je malé okénko v kapotě umožňující nahlédnout na přeplňovaný 6,2litrový osmiválec LS9. S časem 0-60 km/h za 3,4 sekundy a maximální rychlostí 205 km/h se jednalo o nejrychlejší Corvette všech dob a na okruhu posunula výkonnostní laťku ještě dál, když na Zeleném pekle zajela rychlejší čas než mnoho jejích kolegů včetně robotického GT-R R35, který se dostal pod hranici 7:26 min – šílené, když si uvědomíte, že C5 Z06 se před necelými deseti lety sotva dostala pod hranici 8 minut. Vzhledem k doporučené ceně 60 000 dolarů za Corvette C8 to pravděpodobně není nejlepší Corvette za dané peníze, ale přesto je to vzrušující bestie.
Přečtěte si celou recenzi modelu Corvette ZR1 z let 2009-2013
2019 Corvette ZR1
Corvette C7 znamenala konec jedné éry, konec Corvett s motorem vpředu, a tak lze říci, že Corvette C7 ZR1 z roku 2019 je nejlepší Corvette, přinejmenším nejlepší v rychlé jízdě na okruhu, protože byla roky a roky zdokonalována. Jen si vzpomeňte, že když byl modelový rok 2019 C7 ZR1 k dispozici, Corvette Racing si už dvě desetiletí dělal jméno na nejslavnějších tratích světa a je to na něm vidět.
Jeho aerodynamický paket je dosud nejagresivnější u modelu ‚Vette s motorem vpředu s velkým křídlem vzadu a ultra nízkým splitterem pro lepší proudění vzduchu a větší přítlak. Přeplňovaný osmiválec o objemu 6,2 litru dosahuje v této iteraci výkonu 755 koní a točivého momentu 715 Nm. Pro představu, Porsche 911 Turbo S 2019 se muselo spokojit s výkonem pouhých 641 koní, zatímco Ferrari 488 Pista poskytlo jen 710 koní. S takovým výkonem by C7 ZR1 mohla snadno zrychlit na čtvrt míle za 10,5 sekundy, přičemž s některými úpravami je možné dosáhnout času pod 10 sekund. Čas 0-60 mph 3,1 sekundy byl také nižší, než jaký dokázalo dosáhnout Porsche.
Přečtěte si naši kompletní recenzi modelu Corvette ZR1 2019
.
