Third Eye Blind Podrobnosti
Pop, rock
Stephan Jenkins – zpěv, kytara
Arion Salazar – baskytara, zpěv
Tony Fredianelli – kytara, zpěv
Brad Hargreaves – bicí
„Tohle album je začátek,“ říká Stephan Jenkins z Third Eye Blind o Out Of The Vein, prvním novém albu sanfranciského kvarteta po více než třech letech. „Byla tam dostatečná pauza, aby to nebylo pokračování. Strávili jsme nějaký čas hledáním duše, abychom se vrátili k podstatě věci.“ Podle Stephana znamenají sezení u alba začátek tvůrčího období, které přinese několik dalších nahrávek, včetně EP, živého alba a „unplugged“ alba. „Myslím, že jsme takříkajíc otevřeli žílu a necháme ji krvácet.“
Pro kapelu, která vždy nacházela inspiraci v autenticitě a DIY etice, byl návrat na toto místo zásadní pro nahrání alba, o kterém kapela věděla, že ho dokáže natočit. Po jediném poslechu je jasné, že svého cíle dosáhli. Out Of The Vein je rozmanitou a silnou výpovědí o tom, kde se kapela právě nachází, třináct písní plných energie, napětí, rozporů a krásy – syrových, ale krásných, svěžích, ale odosobněných. Zachovává si rockové písničkářství kapely, ale také zachycuje druh jamování a improvizace, k němuž dochází, když se hudebníci na sebe navzájem intenzivně naladí.
V polovině 90. let se Third Eye Blind několik let dávali dohromady, rozpadali a zase dávali dohromady, spali na podlaze a hráli na sotva existující sanfranciské klubové scéně. Ale jakmile se jim naskytla skutečná příležitost – v podobě debutového alba u Elektry z roku 1997 – využili ji a vyrazili. S albem a jeho prvním singlem „Semi Charmed Life“ se dostali na první příčky hitparád; svůj záměr zůstat na scéně pak dali najevo dalšími čtyřmi nepopiratelnými rockovými hymnami – „Graduate“, „How’s It Going To Be“, „Losing A Whole Year“ a „Jumper“. Alba se prodalo šest milionů kopií a v žebříčku Billboard Top 200 Albums se udrželo déle než rok. Následující album Blue z roku 1999 se přiblížilo dvojnásobné platině díky singlu „Never Let You Go“ se stonesovským nádechem a vyprodanému celosvětovému turné, které trvalo celý rok.
Někdo by si mohl vykládat tři roky mezi alby jako důkaz flákání, ale nic nemůže být dále od pravdy. „Natočili bychom víc alb, kdybychom tak neradi hráli naživo,“ prohlašuje Brad Hargreaves; Jenkins dodává: „Svým způsobem závidím hiphopovým producentům jako Missy Elliott, kteří mohou zůstat doma a natočit víc desek. Ale přicházejí o intenzitu výměny názorů s živým publikem, které bych se nikdy nevzdal. Ale je to hektické a šílené a po dvou albech za sebou jsem se musel na rok zastavit a přestavět.“
Po návratu z turné přestavěli, a to doslova, postavili si vlastní studio, až po léto strávené pokládáním cihel a plechů. Jakmile bylo hotové, kapela v něm rozmístila svou sbírku vintage analogových nahrávacích zařízení, nezbytných pro zachycení jejich organického zvuku. „Chci, aby lidé věděli, že tohle album je domácí výroba,“ říká Stephan. „Umělci jako Led Zep a Bob Marley pro mě nastavili zvukovou laťku hudby. Naším úkolem je vytvořit hudbu pro ‚současnost‘, která si zachová čistotu analogového zvuku.“
Jinak Stephan poté, co byla jeho matce diagnostikována rakovina prsu, zorganizoval v Los Angeles benefiční koncert Breathe, na kterém se sešla celá řada umělců, aby vybrali peníze na léčbu a výzkum rakoviny prsu.
Poté nastal čas se semknout a začít psát a nahrávat jejich nové album. „První dvě alba vznikala v době, kdy jsem se necítil pod drobnohledem,“ vypráví Stephan. „Důležité jsou pro mě nesamozřejmé tvůrčí podněty. Někdy to bývá boj, protože se sám sobě podsouvám, ale nakonec jsem se dostal do bodu, kdy jsem si uvědomil, že naše písně pro mě mají smysl, dávají mi věci do perpektivy. Teprve když fungují pro mě, jsou způsobilé dělat to pro někoho jiného.“
Jenkins dodává: „Rozhodně to nebyl spisovatelský blok. Kdyby to bylo na vinylu, bylo by to dvojalbum. Po naší pauze jsme chtěli dát našemu publiku pořádnou dávku. A ještě pro nás bylo těžké rozhodnout, co na albu ponechat. Takže doufáme, že v krátké době vydáme další hudbu z těchto sezení.“
Další součástí „dostávání se do hloubky“ bylo zjednodušení nahrávacího procesu, což bylo usnadněno prací v jejich novém studiu, kde Stephan působil jako producent. „Na Blue jsme podlehli studiu možná víc, než jsme měli,“ vysvětluje Stephan. „Nejlepší vystoupení jsou spíše spontánní než recitál. Chvíli trvalo, než jsme tomu zase začali věřit, než jsme si uvědomili, že první záběry jsou často ty nejlepší. Je v pořádku malovat rychle a dělat nějaké chyby. Písni i albu to dává spád. Takže i když nám to chvíli trvalo, většina z toho vznikla na první záběr.“
Říká spoluproducent a baskytarista Arion Salazar: „Zpětně jsme cítili, že Blue je nerealizovaná. Takže jsme se Stephanem pracovali každý zasraný den, věčně, abychom ty písničky dostali tam, kde jsme je chtěli mít. Nefňukám – jsem šťastný, že to můžu dělat – ale bylo to vyčerpávající. Zavedlo nás to do tolika směrů a jsme tak daleko od výchozího bodu, že vlastně můžeme být objektivní. A teď si myslím, že máme skvělé album. Jsme hrdí na to, co jsme dokázali.“
Fanoušci, kteří si Out Of The Vein pořídí dřív, se budou moci podívat, jak to všechno kapela dala dohromady, na bonusovém DVD s minidokumentem z natáčení alba nazvaném Hiding Out, plném smíchu, rvaček a dalších rockových & rolových úletů. „Nemáme trpělivost na věci, které se sčítají s přetvářkou,“ říká Stephan. „Je vidět, že tu není žádný velký tým, který by byl Third Eye Blind. Je to domácí tvorba. Jsme to jen my, co to děláme sami.“ Na DVD je i píseň, která nikde jinde neexistuje, „My Time In Exile“, která cyklus alba uzavírá v tom smyslu, že je podle Stephana „téměř láskyplným rozloučením s dobou, která se vlastně zdála být bezútěšná.“
Témata alba se pohybují na škále života v přítomném čase, od vztahů, kdy se přestane mluvit, přes nefritově zabarvené sociální pozorování, agorafobii z cestování o samotě až po znovuobjevování cenných věcí v životě – třeba při letu na smrt na motorce. Out Of The Vein je o tom, jak rocková hudba a vyprávění mohou dát lidem, změnám a nám samotným perspektivu. Stephanovy texty, záměrně nejednoznačné, odmítají dělat soudy za své posluchače. Potřeba, bolest (často způsobená vlastním přičiněním) a osamělost se setkávají s vtipem a sardonickým humorem, a z toho vzniká radost.
„‚Out of the vein‘ má protichůdné významy,“ říká Stephan. „Znamená to ‚pocházející z pramene‘, pravda a červená, ale znamená to také ‚mimo pramen, mimo rytmus‘. Je to verš z ‚Good Man‘: ‚Krev nikdy nezapomíná, ale kdo chrání vzpomínky, když se navzájem vykrvujeme z žíly.“
Typicky k rozporům vepsaným do hudby kapely Stephan dodává: „Věřím, že na albu je hodně naděje,“ zatímco Arion nabízí: „Rozhodně je tam hořkosladká, melancholická atmosféra.“
Mezi mnohé vrcholy alba patří sexem poblázněný otvírák alba „Faster“; strukturovaná, sladce melodická „Palm Reader“, jeden z ústředních prvků alba („Mám rád romantiku věcí, jako jsou křišťálové koule, tarotové karty a horoskopy, i když na ně nevěřím,“ říká Stephan. „Hledají něco exotického, když komunikace zešedla.“); dravý, novou vlnou laděný sociální komentář „Danger“; pivem potřísněný punk-prog „Company“; album uzavírající „Good Man“; a zarputilá intenzita prvního singlu „Blinded (When I See You)“.“
Další oblíbenou skladbou kapely je „Self Righteous“ se zpěvačkou Moldy Peaches Kimyou Dawson; Stephan píseň popisuje jako „postklubovou chill-outovou skladbu“ a Arion jako „pomalý, náladový, éterický, heroinový jam“. (Vyberte si sami.) Jenkins říká: „Pojednává o tom, že nejednoznačnost je víc sexy než věci, které jsou jasné. Text byl napsán ad-libred na první záběr.“ Arion dodává: „Je to jako nic jiného, co jsme udělali. Když člověk slyší vlastní věci a dusí se u nich, znamená to hodně.“
Teď, když je album konečně hotové, se Stephan, Arion, Tony a Brad těší na adrenalin a společenství, které přináší jen hraní před publikem. Většinu roku 2003 plánují strávit na cestách, přičemž první etapa turné proběhne v dubnu a květnu ve 32 městech v předstihu před vydáním alba.
Sedíc ve zvláštním časovém vakuu mezi dokončením alba a jeho vydáním, Stephan uvažuje: „Od začátku jsme se vždycky snažili dělat vlastní věci. Hudba byla způsob, jak mít vlastní identitu. Nezapadali jsme do žádné scény a vlastně stále nezapadáme. Ale snažíme se dělat něco, co je přítomné, co má oblouk – tempa, časové signatury, citlivost se mění od písně k písni. To já osobně od alba potřebuju, abych u něj zůstal. Smyslem našeho alba je vytvořit svět tím, že ho na chvíli přetvoříme, svět, který není nutně eskapistický, ale díky němuž jsou konfliktní věci na chvíli zvládnutelné. Je to něco, čím se dá procestovat celá cesta.“
„Doufám, že se to lidem bude líbit,“ říká Arion. „Tedy, na určité úrovni je mi jedno, co si lidé myslí, protože se to líbí mně, ale doufám, že se to bude líbit i jim. Chci, aby to lidem dělalo radost, ale když vím, že to dělá radost mně, zbytek je třešnička.“
„Určitě je tu určitý kvocient bolesti, kterým si musíte projít, pokud chcete, aby to bylo správně,“ uzavírá Stephan. „A my jsme to zvládli. Naše utrpení je dokonáno, a tak vám představujeme Out Of The Vein.“
