Přišla jsem na to, že jsem přítelkyně v armádě.
Důvěřujte mi. Neměla jsem absolutně žádný zájem o armádu kromě jednoho malého, jedinečného faktu: kluk, do kterého jsem byla zamilovaná, se doslova právě přihlásil na šest let k námořnictvu.
Náš milostný příběh je velmi dlouhý (hlavně proto, že jsem Johna odmítla na rande a pak omylem zničila další), takže vás nebudu nudit podrobnostmi. Ale i když jsem Johna poznala první týden mého prvního ročníku na vysoké škole, i když jsme šli na to nepovedené rande ve druhém ročníku, i když mě později znovu pozval na rande… stejně nám trvalo sedm let, než jsme spolu začali chodit.
Ano. Obrať na mě oči v sloup. Když mám chvilku na přemýšlení, valím oči sama na sebe.
Mluvíme o promarněných příležitostech, že?“
Vtipkujeme, že jsem důvod, proč se John dal k námořnictvu: to dělají chlapi, když jim holka dupne na srdce. Přihlásí se a odplují.
Pravdou je, že John vždycky chtěl k námořnictvu – dokonce si vzpomínám, jak o tom mluvil na vysoké škole. Na druhou stranu já? Než jsme spolu začali chodit, nevěděla jsem o armádě vůbec nic. Měla jsem pár přátel, jejichž rodiče byli v Národní gardě, a jednoho nebo dva kamarády z vysoké školy, kteří byli v ROTC. Jediné, co jsem opravdu znala, bylo z filmů a z četby novin.
A ano, být milovníkem Band of Brothers není zrovna způsob, jak se připravit na to, jak vypadá armáda v 21. století.
Byla jsem žalostně nepřipravená na to, abych byla vojenskou přítelkyní.
Vlastně, pokud tohle čteš, byla jsem asi hodně podobně jako ty a říkala jsem si:
Jak mám být dobrou vojenskou přítelkyní?“
A mám pocit, že se tak cítí spousta novopečených vojenských přítelkyň (a přítelů)… hlavně proto, že to slyším v jejich e-mailech a zprávách na Facebooku, v jejich reakcích na sociálních sítích. Je snadné cítit se… no… ztraceně.
Být vojenskou přítelkyní má spoustu šedých zón a může být trochu těžké se v nich orientovat, zvlášť pokud jste jako já a nevíte vůbec nic o tom, do čeho se „pouštíte“.
Když se dostanu do situací, o kterých toho moc nevím, které jsou matoucí nebo mě zneklidňují, intelektualizuji je. Přečtu si všechno, co se dá. Dělám si průzkum. Snažím se přijít na to, co se děje. Takže jsem se do toho ponořil. Přečetl jsem spoustu knih. Našla jsem si webové stránky a diskusní fóra a poslouchala a četla a účastnila se.
A něco jsem si uvědomila: nejlepší způsob, jak být úžasnou přítelkyní v armádě, je prostě být sama sebou.
Být vojenskou přítelkyní není něco, čeho byste museli „dosáhnout“, jakmile začnete chodit s někým z armády. Vojenskou přítelkyní jsi proto, že chodíš s někým z armády. Tečka.
Možná to není nic světoborného. Rozhodně to není. Koneckonců je to něco, co říkáme dětem: buďte sami sebou. Když cítí obavy z navazování přátelství: buďte sami sebou. Když se cítí osamělé: buď sám sebou.
Není to nová myšlenka.
Ale někde cestou na to asi zapomínáme. Někde během vojenského života – alespoň jednou – se spousta z nás cítí nejistě. Možná jsou to nové části vojenského života, na které nejsme zvyklí. Nebo nové služební místo. Nová skupina přátel.
A možná, jen možná, ve všem tom nepohodlí, obavách a sebevědomí, to sami potřebujeme slyšet. Potřebujeme si dát radu, kterou tak často dáváme ostatním lidem.
Přítelkyně z armády, buď sama sebou.
To je něco, co pravidelně říkám přítelkyním z armády, které mi píší, protože se obávají, že v něčem nejsou dostatečné.
Nejsem dost kreativní.
To je v pořádku. Být kreativní není v popisu práce vojáka.
Nejsem dost silná.
To je v pořádku. (Ale hádám, že ve skutečnosti jsi silnější, než si uvědomuješ.)
Nejsem dost samostatný.
To budeš v pořádku. Naučíš se, co ti vyhovuje.
Neříkám, že to nebude těžké nebo že se někdy nebudeš cítit neschopná. Nebo že věci půjdou úplně vzhůru nohama a ty se přistihneš, jak sedíš na podlaze v koupelně a pláčeš (to už jsem zažila).
Tím chci říct, že neexistuje žádný špatný nebo správný způsob, jak být přítelkyní v armádě.
(Pokud tedy nekradete státní tajemství, v tom případě je to špatně. Velmi, velmi, velmi špatně.“
Vojenské přítelkyně se vyskytují ve všech odstínech různorodosti, zkušeností, původu a životních cest. Jsou to investiční bankéři i učitelé, baristé i vysokoškoláci, pastoři i rabíni. Jsou konzervativní, umírněné, liberální i nepolitické. Jsou potetované nebo ne, nosí lokny nebo vlnité vlasy, jsou maminky nebo tety nebo vůbec ne. Některé mohou najít velkou část své identity v životě v armádě I když se může zdát, že existuje stereotyp vojenské přítelkyně, není tomu tak. Protože vojenských přítelkyň je víc než jen jedna věc.
Máš to. Koneckonců jsi to ty. A proto s tebou stejně je, ne? Ne proto, že jsi dokonalá vojenská přítelkyně, ale proto, že jsi to ty.
Čti dál…
- Pro vojenskou přítelkyni, která dělá těžká rozhodnutí
- Těchto 50 textů je perfektních pro vojenské vztahy na dálku
- Pro vojenskou manželku, která právě teď vyšiluje
.
