Ne, není to proto, že jsem „nenašla toho pravého“
Jsem „gay“, co si pamatuji, Ještě předtím, než jsem si uvědomil význam tohoto označení. Nyní je mi téměř devětadvacet let a ve své orientaci jsem pevný. Patřil jsem k těm malým holčičkám, které nevysvětlitelně přitahovaly dospělé ženy. Vždycky byly tak silné a královské. Přesahovalo to touhu po mateřské postavě, protože jednu skvělou už mám. Něco uvnitř mi prostě říkalo, že musím ženám věnovat velkou pozornost.
Na mou sexualitu měly velký vliv Spice Girls. Paradoxně byly naprostým magnetem na chlapy, ale zaujala mě jejich síla. Chtěla jsem žít jako ony, všechny. Všechny si byly tak jisté samy sebou a svou identitou. Myslím, že jsem toužila po sebedůvěře, protože jsem byla velmi plachá dívka. Nacvičovala jsem si v ložnici jejich taneční pohyby a představovala si, jaké by to bylo, kdybych konečně byla dospělá a měla víc možností a svobody.“
Tady se odvíjí moje cesta ke zjištění, že nemám zájem chodit s kluky. Je to uvědomění si, že je v pořádku se tak cítit, a to i jako dívka, která se stala obklopena ostatními, kteří se zaměřují výhradně na heterosexuální randění. Bezpečná a sebevědomá ve své identitě jsem teď šťastná, že jsem měla takový privilegovaný coming out. Byla jsem v bezpečí, byla jsem přijímána. To jsou některé z okamžiků, které mi změnily život a otevřely oči. Možná se s nimi můžeš ztotožnit.
Vyrůstala jsem v době, kdy bylo módní být holkou, která má ráda holky, a tak jsem se omylem zařadila mezi ty, kteří si pro zábavu nastavili na Myspace orientaci na „bisexuální“. Dlouho mi trvalo, než jsem sebrala odvahu si to nastavení na Myspace změnit. Racionálně jsem si vysvětlovala, že nejsem lesba, ale gay, protože jsem se „zamilovala“ do Adama Lamberta. K mému zděšení to v té době dělalo mnoho dalších dívek – nebyly bisexuální. Dělaly to proto, aby získaly větší pozornost kluků.
Líbání jiných dívek bylo tím největším darem, jaký můžete mladému člověku dát, i když jsem ještě nikdy nikoho nepolíbil. Od toho, abych se hrdě přihlásil ke své homosexuální orientaci, mě částečně brzdilo to, že jsem nechtěl být považován za jednu z těch dívek. Nechtěla jsem, aby měl kluk prospěch z toho, že se líbám s holkama, nikdy. Vůbec. Ta myšlenka mě odpuzovala a vyvolávala ve mně pocit, že to, co chci dělat, je tabu.
I Kissed a Girl od Katy Perry znělo v roce 2008 z reproduktorů. Jistě, ta písnička byla chytlavá. Ale dokázala jsem se s ní ztotožnit na hlubší úrovni. Vzpomínám si, jak jsem seděla na zadním sedadle auta svých kamarádů a jen překypovala radostí, když ji pustili v rádiu. Abych se vyhnul trapasu, odvrátil jsem oči od zpětného zrcátka, aby mi unikl tázavý pohled některého z rodičů. Když jsem tu písničku slyšela, měla jsem poprvé pocit, že líbání s dívkami je něco, co se oslavuje i z jiných důvodů, než je mužské uspokojení.
„Rande“ s kluky
V té době jsem šla na několik dvojitých rande s několika kluky. Moje nejlepší kamarádka měla vždycky nějakého kamaráda svého tehdejšího přítele, se kterým mě seznámila. S těmi dvojitými schůzkami jsem souhlasila, protože z mé strany nevyžadovaly velké závazky. Rande byla trapně neúspěšná a většinou vedla k tomu, že kluci po mně hodně jeli, zatímco já jsem musela přemýšlet, jak z toho ven. Šla jsem na bowling s jedním klukem, který na mě celou dobu nepřestal zírat. Šli jsme si pro limonádu a já si periferním viděním všimla jeho pohledu. Když jsem se k němu otočila čelem, pořád nepřestával.“
V následujících dnech mi ten kluk neustále psal. Občas jsem mu odpověděla, protože jsem měla pocit, že se musím chovat „hezky“. Bylo mi to však nepříjemné. Na heteronormativním chování je něco, co mi vždycky připadalo velmi invazivní. Nechtěla jsem se toho nijak účastnit, ale nutila jsem se do toho, protože jsem byla pod tlakem, abych se zamilovala do muže jako moji vrstevníci. Ten kluk mě pořád žádal o další schůzku, ale já měla vždycky připravenou výmluvu.
Dalším klukem, se kterým jsem tak trochu, skoro chodila, je někdo, o kom jsem už psala. Svedl mě a já přitom zkazila dokonale dobrý hrnec s makarony a sýrem. Kluci mě víc štvali, než fascinovali. Dřív jsem si myslela, že takhle vypadá zamilovanost. Uvnitř jsem si to vždycky myslela: Páni, to je to, po čem všechny moje kamarádky šílí? Ukázalo se, že jsem nikdy nezažila zamilovanost, dokud jsem se nezaměřila výhradně na ženy. Myslela jsem si sice, že někteří kluci „vypadají dobře“, ale takovým způsobem, že v tom chybí romantická přitažlivost.
Ačkoli jsem v době, kdy se desetiletí chýlilo ke konci, už navázala několik vztahů se ženami, na vysoké škole se stále objevovali kluci, kteří mě pronásledovali. Říkám ženy, protože byly starší než já. Chlapci však byli chlapci. Ti kluci se přede mnou snažili předvádět, předhánět se. Viděla jsem jen tápající zmatek. Nejhorší na tom bylo, že jsem cítila stejné vtíravé narušení jako předtím. Nechtěla jsem si připadat jako mrcha, ale bylo mi to nepříjemné. Zastavit pro ně neznamenalo přestat – znamenalo to snažit se víc.“
The Switch
Někdy před osmnáctinami jsem si v tichosti změnila orientaci na Myspace na „lesbickou“. Nikdy jsem neměla pocit, že se musím přiznat. Soustředila jsem se na to, jak se cítím a jak se věnuji svým ženským láskám. Poprvé mi život připadal správný. Není na mně nic špatného, muži mě prostě nepřitahují. Věřte mi, že jsem od příliš zaujatých přihlížejících dostala několik otázek typu: „Ale jak to víš, když jsi nikdy s žádným chlapem nechodila?“
Na to obvykle odpovídám: „No, Johne, kdy jsi poprvé zkusil být s chlapem, aby ses ujistil, že nejsi gay?“
Tyhle věci o sobě prostě víš. Víš, jak se cítíš. I když to právě teď nevíš, bez ohledu na to, kolik ti je let nebo s kým jsi chodil (nebo nechodil), věz, že s tebou není nic v nepořádku. Není nic, co by ukazovalo, že jste zlomení nebo nejste stvořeni pro lásku. Zažijete svůj „aha!“ okamžik a všechno bude dávat smysl.
