Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR, 1948), základní dokument celého rámce lidských práv, zaručuje každému člověku jak občanská a politická práva, tak hospodářská, sociální a kulturní práva.
Občanská a politická práva jsou třídou práv, která chrání svobodu jednotlivců před porušováním ze strany vlád a soukromých organizací a zajišťují možnost účastnit se občanského a politického života země bez diskriminace a represe. Většině Američanů známá z Ústavy USA a Listiny práv, patří mezi ně –
- právo na život
- právo nebýt mučen
- právo na svobodu a osobní bezpečnost
- právo na svobodu pohybu
- právo na spravedlivý proces
- právo na soukromí
- právo na svobodu vyznání, projevu, a pokojného shromažďování
- právo na rodinný život
- právo dětí na zvláštní ochranu
- právo podílet se na správě veřejných věcí
- obecné právo na rovné zacházení
- zvláštní práva příslušníků etnických, náboženských a jazykových menšin
Sociální, hospodářská a kulturní práva se od občanských a politických práv liší tím, že spíše než aby vlády omezovala, zavazují je k přijetí „postupných opatření“ k respektování, ochraně a naplňování těchto práv. Někdy jsou označována jako „práva zaměřená na bezpečnost“ nebo „práva druhé generace“. Zahrnují práva, která nejsou obsažena v Ústavě USA a Listině práv, jako například –
- právo na vzdělání
- právo na bydlení
- právo na přiměřenou životní úroveň
- právo na zdraví
- právo podílet se na kultuře, využívat vědeckého pokroku a mít podíl na vlastním přínosu vědě a kultuře.
Občanská a politická práva vs. hospodářská, sociální a kulturní práva
Po přijetí UDHR Valným shromážděním OSN v roce 1948 se Komise OSN pro lidská práva okamžitě pustila do přípravy následné úmluvy, která by na rozdíl od deklarace byla pro státy, které ji ratifikují, právně závazná. To se však ukázalo jako nemožný úkol, protože ideologické rozdíly rozdělovaly názory západních, kapitalistických států a východních, komunisticko-socialistických států. Po osmnácti letech jednání nevznikl jednotný dokument, ale dvě samostatné smlouvy o lidských právech:
- Pakt OSN o občanských a politických právech (ICCPR, 1966) a
- Pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR, 1966).
Předvídatelně země takzvaného „západního bloku“ okamžitě ratifikovaly ICCPR, ale nikoli ICESCR, zatímco země „východního bloku“ ratifikovaly ICESCR, ale nikoli ICCPR. Tuto ideologickou „schizofrenii“ ukončila až v roce 1995 Vídeňská deklarace Světové konference o lidských právech, která prohlásila, že lidská práva jsou nedělitelná, vzájemně závislá a propojená. To znamená, že každý jednotlivec má nárok na celou škálu lidských práv, nikoliv na ta, která si jeho vláda vybere k uznání. Od roku 1995 většina vlád oba pakty ratifikovala. Spojené státy však ratifikovaly pouze Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a i to pouze s mnoha výhradami, formálními výjimkami z plného dodržování
V rámci pokračujícího vývoje lidských práv se vyvinula „třetí generace práv“. Patří mezi ně environmentální, rozvojová a kolektivní práva, která uznávají, že nejen jednotlivci, ale také skupiny jsou nositeli práv.
Úmluva o právech dítěte (CRC, 1989) a Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1981) chrání mnoho občanských a politických práv uznaných v ICESCR ve vztahu k dětem a ženám. Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD,1963) zakazuje diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu ve vztahu k řadě občanských a politických práv. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (CRPD, 2006) rovněž zakazuje veškerou diskriminaci na základě zdravotního postižení, včetně odmítnutí přiměřených úprav týkajících se plného užívání občanských a politických práv.
Související dokumenty:
- Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1981)
- Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD,1963)
- Úmluva o právech dítěte (CRC, 1989)
- Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (CRPD, 2006)
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR, 1966)
- Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR, 1948)
.
