Ovidius se narodil 20. března 43 př. n. l. v Sulmu (dnes Sulmona) v Itálii. Někteří ho považují za posledního z básníků zlatého věku(Horác, Vergilius), jiní za prvního z básníků stříbrného věku(Statius, Lucan). Na rozdíl od ostatních básníků zlatého věku, kteří přežili války, jež znamenaly násilný pád římské republiky, byl Ovidius první, kdo dospěl v době počátků římského císařství(augustovský věk).
Ovidius nebyl považován za Římana, ale za Paeligiana, protože jeho rodina pocházela ze Sulmy. Paeliginiové však byli dlouho spojováni s Římem a jeho rodina byla místně dobře známá. Když zemřel jeho starší bratr, přenesla rodina všechny své naděje na Ovidia. Odešel do Říma a nastoupil kariéru ve státní správě. Stal se buď jedním z tresuiri monetales (správců mincovny), nebo tresuiri capitales (správců věznic a popravišť), není jisté, kterým. Později se stal jedním z decemuiri stlitibus iudicandis, tedy jakýmsi soudcem. Byl na nejlepší cestě stát se prvním římským senátorem ze Sulmu. Rozhodl se však vládu opustit a věnovat se kariéře a životu básníka.
Svou kariéru začal psaním milostných básní. Psal pouze v elegickém kupletu a hexametru, i když u většiny svých děl se držel spíše prvního z nich. Je známo, že na počátku své literární kariéry napsal alespoň jednu divadelní hru. Jeho největším dílem jsou však Metamorfózy, epos neobvyklého druhu. Ovidius na něm pravděpodobně pracoval ještě v době, kdy byl v roce 8 n. l. vyhnán do Tomi, kde pokračoval v psaní básní, z nichž většina byla zaměřena na jeho nešťastnou situaci. Technicky vzato však jeho trestem nebylo to, co Římané považovali za vyhnanství (latinsky – exsilium), ale odsunutí (relegatio), což byl mnohem mírnější trest, který například nezahrnoval zabavení majetku. Důvody jeho vyhnanství jsou velmi nejasné, v jeho spisech z té doby lze nalézt pouze náznaky, například v Tristia, kde říká, že:
„Ačkoli dva zločiny, píseň a omyl, mě zničily,
o příčině jednoho činu musím mlčet“
později ve svém díle Ars Amatoria uvádí několik náznaků, v čem mohl spočívat omyl:
„Proč jsem něco viděl? Proč jsem se provinil očima? Proč jsem se lehkomyslně dozvěděl o hříchu?“
Svobodně přiznává, že o něčem věděl, ale popírá, že by se skutečně podílel na zločinu.
Po návratu z vyhnanství se Ovidius těšil obrovskému literárnímu úspěchu a pozdější básníci ho často napodobovali. Jeho vliv se rozšířil i do středověku a renesance. Obliba Metamorfóz zůstala silná i v těchto dobách, stejně jako jeho dalších spisů. Alegorické verze jeho díla byly hojně rozšířeny a mnohé příběhy řecké a římské mytologie jsou nejznámější v Ovidiových verzích. Například jeho příběh o Pyramovi a Thisbě(čtvrtá kniha Metamorfóz) se stal předlohou pro Shakespearova Romea a Julii. Shakespeare nebyl jediným spisovatelem té doby, který byl ovlivněn Ovidiovými texty, mezi nejznámější patří Chaucer a Milton.
Ačkoli není nic známo o okolnostech jeho smrti (známo je pouze datum mezi 17. a 18. rokem), je Ovidius s největší pravděpodobností jedním z nejvlivnějších spisovatelů své doby. Jeho vliv je patrný v mnoha dílech autorů narozených několik generací po jeho smrti. V mnoha ohledech je stále živý v bohaté literární historii, kterou po sobě zanechal. Svůj otisk do světa nevtiskl kamenem ani krví, ale slovy, která se mnohým líbí dodnes a budou se líbit i dalším generacím.
