Oxid kobaltnatý(II)

Oxid kobaltu(II) (CoO) je šedozelená sloučenina kobaltu, která se hojně používá v keramickém průmyslu jako přísada k vytváření modře zbarvených glazur a smaltů a také v chemické výrobě k výrobě kobaltových(II) solí.

Oxid kobaltnatý(II) je produktem rozkladu oxidu kobaltnatého(II,III) při 895 °C reakcí:

2 Co3O4(s) → 6 CoO(s) + O2(g)

Oxid kobaltnatý(II) je také produktem rozkladu uhličitanu kobaltnatého(II) při zahřívání reakcí:

CoCO3(s) → CoO(s) + CO2(g)

Nejnovější výzkumy také naznačují, že oxid kobaltnatý(II) může vznikat kondenzací plynného kovového kobaltu v prostředí obsahujícím plynný dusík a kyslík. Kovový kobalt se odpaří pomocí laseru; tento proces se nazývá laserem řízená kondenzace (LVCC). Poměr dusíku a kyslíku určuje výsledné produkty, například směs 1:1 poskytne produkty sestávající převážně z dusičnanu kobaltnatého(II). .

Keramika a další použití

Oxid kobaltnatý(II) se již po staletí používá jako barvivo v glazurách pro pálenou keramiku. Příklady použití byly nalezeny na keramice datované do roku 1400 př. n. l. Při použití jako glazura si zachovává své zbarvení po neomezenou dobu. Jedná se o jedno z nejsilnějších barviv běžně používaných v glazurách, k vytvoření tmavě modrého odstínu běžně označovaného jako kobaltová modř je zapotřebí pouze 1:100 000 dílů oxidu k glazurní směsi. Změnou teploty v peci může hrnčíř upravit zbarvení oxidu od známé modré až po tmavší odstín blížící se černé. Oxid kobaltnatý (II) se také používá v sušičkách používaných s olejovými barvami, aby se urychlilo jejich vytvrzování. Tyto látky lze sehnat ve většině obchodů s uměleckými předměty.

Průmyslové využití

Jak již bylo uvedeno, oxid kobaltnatý(II) se používá při výrobě kobaltnatých(II) solí, jako jsou CoCl2 a Co(NO3)2 . Oxid kobaltnatý(II) se také nachází v krmivech a hnojivech jako doplněk, který napomáhá produkci vitaminu B12 neboli kobalaminu.

Zdravotní hlediska

Tento oxid se také nachází v kobaltových sušidlech, přísadách do barev, které lze nalézt ve většině obchodů s uměleckými předměty. Tyto vysoušeče jsou Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny považovány za vysoce toxické a za „možný karcinogen pro člověka“. Mezi příznaky akutní expozice patří kašel, sípání a dýchací potíže. Malé částice také představují riziko zánětu očí. Při manipulaci s touto látkou se doporučuje používat dýchací přístroje schválené NFPA/NIOSH. Stanovený expoziční limit OSHA je 0,1 miligramu na krychlovou stopu vzduchu za 8 hodin.

Toxikologie

Zkoušky LD50/LC50 ukazují, že u potkanů je smrtelná dávka 202 mg na kilogram podaná perorálně. V roce 1992 stát Kalifornie přidal oxid kobaltnatý (II) na seznam karcinogenních látek, avšak RTECS oficiálně neuvádí tento oxid jako karcinogen.

Obavy ohledně reaktivity

Oxid kobaltnatý (II) rychle rozkládá peroxid vodíku a oxiduje vysychání nenasycených olejů v exotermické reakci, která může být potenciálně výbušná.

1. Garry P. Glaspell, Paul W. Jagodzinski a A. Manivannan: „Formation of Cobalt Nitrate, Cobalt Oxide, and Cobalt Nanoparticles Using Laser Vaporization Controlled Condensation“ 13. dubna 2004 <http://pubs.acs.org/cgi-bin/abstract.cgi/jpcbfk/2004/108/i28/abs/jp0370831.html>
2. A. J. Shortland, C. A. Hope & M. S. Tite: „Cobalt blue painted pottery from 18th Dynasty Egypt“ 2006 <http://sp.lyellcollection.org/cgi/content/abstract/257/1/91> (popisuje použití již 1400 př. n. l. – nezabývá se tím, kdy jsou „nejstarší známé příklady“).
3. Zamek, Jeff: „A Problem With Cobalt?“ (Problém s kobaltem?) Ceramics Today <http://www.ceramicstoday.com/articles/zamek_cobalt.htm>
4. American Chemical Society: „Journal of Chemical Education“ Vol. 28 No. 10 October 2001 „Hazardous Characteristics“ <http://membership.acs.org/c/ccs/pubs/CLIPS/JCE20011328.pdf>
5. Occupational Safety and Health Administration: „Cobalt Metal, Dust, and Fume“ <http://www.osha.gov/SLTC/healthguidelines/cobaltmetaldustandfume/recognition.html> 22. dubna 1999
6. Fisher Scientific UK MSDS „Cobalt(II) oxide“ § 11 „Toxicological Information“
7. American Chemical Society: „Journal of Chemical Education“ Vol. 28 No. 10 October 2001 „Hazardous Characteristics“ <http://membership.acs.org/c/ccs/pubs/CLIPS/JCE20011328.pdf>