Když jsem vyrůstal při poslechu rocku a blues, začal jsem si všímat jednoho jména, které se opakovalo v mnoha písních naprosto odlišných interpretů.

Hudební covery nejsou ničím neobvyklým, zejména v počátcích popu, kdy bylo hraní coververzí společensky přijatelnější než hraní původního materiálu.

Ale i dnes se jedno jméno a s ním spojená legenda objevuje v současné hudbě velmi často:

Skutečných historických podrobností je málo. Muž jménem Lee Shelton zastřelil v roce 1895 v baru v St Louis ve státě Missouri muže jménem Billy Lyons, údajně kvůli krádeži Sheltonova klobouku Stetson.

Odtud

„Jelen“ Lee se stal populární postavou afroamerického folklóru, symbolem drsňáka, který žil podle vlastních pravidel. Postupem času si legendu přivlastnili, přetvořili a převyprávěli také hudebníci, básníci, autoři grafických románů a další.

Zevrubnější historii Staggera Lee si můžete přečíst zde a o jeho kulturním významu se dozvíte zde. Níže jsem vybral 10 různých verzí této písně. Existuje jich více než 400, takže tento seznam se může měnit…

Existují i starší nahrávky, ale tato verze příběhu z roku 1928 je často považována za „definitivní“.

The Isley Brothers:

Cab Calloway: Stack O‘ Lee Blues (1931)

Převyprávění slavného příběhu v této rané verzi doprovází trocha Cabova jazzového, scatového vokálu.

The Clash: Wrong’em Boyo (1979)

Pro postpunkovou, ska nadupanou variaci si poslechněte tuto skladbu ze zásadního alba London Calling.

Hugh Laurie: Stagger Lee (2013)

Nikdy mě nepřestane udivovat, že Hugh Laurie dokáže být velmi hloupým komikem, vážným, drsným hercem a talentovaným bluesovým hudebníkem najednou.

Ike & Tina Turner: Stagger Lee & Billy (1965)

Skvělý příklad jemných variací na příběh, které vznikly v průběhu let.

Nick Cave & The Bad Seeds: Stagger Lee (1996)

Skrovný, temný obal, který byl jako doma na makabrózním albu Nicka Cavea Murder Ballads z roku 1996.

Pacific Gas And Electric: Staggolee (1970)

Překvapivě vesele znějící verze, která se v roce 2007 objevila i na soundtracku k filmu Quentina Taratina Death Proof.

Samuel L Jackson: Stackolee (2006)

Osobní favorit. Jackson se naučil hrát na kytaru kvůli své roli ve filmu Black Snake Moan a jeho zapeklitá, nesmlouvavá, kulervoucí bluesová verze je vhodnou poctou legendě Staggeru Lee.

The Black Keys: Stack Shot Billy (2004)

Další reinterpretace původního příběhu, bluesové duo vydalo svou verzi na albu Rubber Factory z roku 2004.

A konečné ponaučení z příběhu?

Never mess with a man’s hat.

admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

lg