Brazílie, na obrázku shromáždění na karneval, a další Latinoameričané mají širokou škálu odstínů pleti.
iStock.com/peeterv
Projdete-li se dnes po rušné ulici ve většině latinskoamerických měst, uvidíte paletu barev pleti od tmavě hnědé přes sépiovou až po krémovou. Po 500 let lidé předpokládali, že tato variabilita pochází ze setkávání a míšení původních obyvatel Ameriky, Evropanů a Afričanů v koloniálních dobách a později. Lidé se světlejší pletí jsou považováni za osoby s více evropskými předky, zatímco lidé s tmavší pletí jsou považováni za osoby s více indiánskými nebo africkými předky – a jsou často terčem diskriminace.
Nová studie genů více než 6000 lidí z pěti latinskoamerických zemí nyní vyvrací zjednodušující rasové domněnky, které se často odvozují od barvy pleti. Mezinárodní tým objevil novou genetickou variantu spojenou se světlejší pletí, která se vyskytuje pouze u indiánských a východoasijských populací. To znamená, že v Latinské Americe může světlejší pleť odrážet indiánský i evropský původ.
„Je to opravdu důležitá studie,“ zejména proto, že na latinskoamerických populacích bylo dosud provedeno jen málo genetických výzkumů, říká lidská genetička Sarah Tishkoffová z Perelmanovy lékařské fakulty Pensylvánské univerzity. Většina prací o genech pro pigmentaci kůže „byla provedena na Evropanech, kde paradoxně nevidíme mnoho variací,“ říká. „Jednou z posledních hranic bylo: „A co východní Asiaté a původní obyvatelé Ameriky?“
Latinská Amerika je pro takové studie úrodnou půdou. Tamní lidé mají často indiánské, evropské a africké předky, a protože indiánské populace jsou úzce příbuzné s populacemi z východní Asie, mohou vědci v latinskoamerických genomech objevit i východoasijské varianty. „Na jednom místě získáte genetickou variabilitu čtyř různých kontinentů,“ říká statistický genetik Kaustubh Adhikari z University College London.
On a Javier Mendoza-Revilla, genetik z Pasteurova institutu v Paříži, analyzovali genomy 6357 lidí z Brazílie, Kolumbie, Chile, Mexika a Peru, které shromáždilo Konsorcium pro analýzu rozmanitosti a evoluce Latinské Ameriky (CANDELA). Konsorcium také měřilo, kolik světla se odráží od kůže účastníků, což je způsob, jak zjistit hladinu tmavého pigmentu melaninu. To umožnilo Adhikarimu a Mendozovi-Revillovi hledat genetické varianty související s barvou pleti.
Jedna varianta se nacházela na MFSD12. Tishkoff nedávno spojil sníženou expresi tohoto genu s tmavší pletí u Afričanů. Nová varianta MFSD12 je však spojena se světlejší pletí a mohla by naopak zvýšit expresi tohoto genu, uvádějí Adhikari a Mendoza-Revilla tento týden v časopise Nature Communications. Když hledali tuto variantu v jiných populacích, našli ji pouze u původních obyvatel Ameriky a východní Asie.
Nová varianta tak vrhá světlo na geny, které stojí za světlou pletí ve východní Asii. Zdá se, že lidé ve vysokých zeměpisných šířkách v Evropě a východní Asii si nezávisle na sobě vyvinuli světlejší pokožku, aby mohli účinněji produkovat vitamin D při menším množství slunečního záření, říká Nina Jablonski, biologická antropoložka z Pensylvánské státní univerzity v University Parku. Ale „lidé si lámou hlavu“ nad tím, které varianty to u východních Asiatů způsobují. Nyní vědci vědí, že jednou z nich je MFSD12. Předkové původních obyvatel Ameriky pravděpodobně přenesli tuto variantu přes Beringovu úžinu do Ameriky. „Varianty byly v Latinské Americe přítomny dávno předtím, než se tam dostali Evropané,“ říká Jablonski.
Větší poučení, říká genetik Andrés Ruiz-Linares z Fudanské univerzity v čínské Šanghaji, předseda skupiny CANDELA, spočívá v úskalích eurocentrického pohledu. „Naše studie ukazuje, že i mimo Evropany lze najít další geny, a to i pro dobře prozkoumané znaky. Je zřejmé, že předpojatost vůči Evropanům vedla k omezenému pohledu na lidskou rozmanitost.“
