Po dlouhou dobu jednotlivci uznávali, že odlišnosti v barvě pleti pocházejí ze setkávání a míšení původních obyvatel Ameriky, Evropanů a Afričanů v koloniálních dobách a později. Jedinci se světlejší pletí jsou považováni za osoby se stále více evropským původem, zatímco osoby s tmavší pletí jsou považovány za osoby s postupně indiánským nebo africkým původem – a jsou často terčem diskriminace.
Nová studie provedená na téměř 6 000 lidech z pěti latinskoamerických zemí vyvrací zjednodušující rasové domněnky, které se často odvozují od barvy pleti.
Vědci objevili novou genetickou variantu spojenou se světlejší pletí, která se vyskytuje pouze u indiánských a východoasijských populací. To naznačuje, že v Latinské Americe může světlejší pleť odrážet indiánský i evropský původ.
Vědci analyzovali genom 6357 lidí z Brazílie, Kolumbie, Chile, Mexika a Peru, které shromáždilo Konsorcium pro analýzu rozmanitosti a evoluce Latinské Ameriky (CANDELA). Měřením toho, kolik světla se odráží od kůže účastníků, byli schopni posoudit hladinu tmavého pigmentu melaninu. Tímto způsobem pozorovali genetické varianty související s odstínem pleti.
Jedna varianta se nacházela na MFSD12. Tishkoff nedávno spojil sníženou expresi tohoto genu s tmavší pletí u Afričanů. Nová varianta MFSD12 je však spojena se světlejší pletí a mohla by naopak expresi genu zvýšit. Když hledali tuto variantu v jiných populacích, našli ji pouze u původních obyvatel Ameriky a východních Asiatů.
Nina Jablonski, biologická antropoložka z Pensylvánské státní univerzity v University Parku, uvedla: „Nová varianta tedy vrhá světlo na geny, které stojí za světlou pletí ve východní Asii. Zdá se, že lidé ve vysokých zeměpisných šířkách v Evropě a východní Asii si nezávisle na sobě vyvinuli světlejší pokožku, aby mohli účinněji produkovat vitamin D při menším množství slunečního záření. Lidé si však lámali hlavu nad tím, které varianty to u východních Asiatů způsobují. Nyní vědci vědí, že jednou z nich je MFSD12.“
„Předkové původních obyvatel Ameriky pravděpodobně přenesli tuto variantu přes Beringovu úžinu do Ameriky. V Latinské Americe byla varianta přítomna dávno předtím, než se tam dostali Evropané.“
Genetik Andrés Ruiz-Linares z Fudanské univerzity v čínské Šanghaji, předseda skupiny CANDELA, řekl: „Větší poučení, je úskalí eurocentrického pohledu. Naše studie ukazuje, že i mimo Evropany lze najít další geny, a to i pro dobře prozkoumané znaky. Je zřejmé, že předpojatost vůči Evropanům vedla k omezenému pohledu na lidskou rozmanitost.“
Lidská genetička Sarah Tishkoffová z Perelmanovy lékařské fakulty Pensylvánské univerzity řekla: „Je to opravdu důležitá studie,“ zejména proto, že na latinskoamerických populacích bylo provedeno málo genetického výzkumu. Většina prací o genech pro pigmentaci kůže byla provedena na Evropanech, kde paradoxně nevidíme mnoho rozdílů. Jednou z posledních hranic bylo: „A co východní Asiaté a indiáni?“
Zpráva byla publikována v časopise Nature Communications.
.
