Marie, známá také jako svatá Marie Panna, Panna Maria, svatá Marie, Marie Matka Boží nebo Panna Maria, je podle mnohých největší křesťanskou světicí. Panenská Matka „byla po svém Synu božskou milostí vyvýšena nad všechny anděly a lidi.“
Marie je uctívána zvláštním kultem, který svatý Tomáš Akvinský nazývá hyperdulí, jako nejsvětější ze všech tvorů. Hlavní události jejího života se slaví jako liturgické svátky všeobecné církve.
Mariin život a její role v dějinách spásy jsou předznamenány ve Starém zákoně, zatímco události jejího života jsou zaznamenány v Novém zákoně. Tradičně byla prohlášena za dceru svatých Joachima a Anny. Maria se narodila v Jeruzalémě, byla představena v chrámu a složila slib panenství. Žila v Nazaretě a Marii navštívil archanděl Gabriel, který jí oznámil, že se z Ducha svatého stane Ježíšovou matkou.
Zasnoubila se se svatým Josefem a odešla navštívit svou sestřenici Alžbětu, která čekala svatého Jana Křtitele. Alžběta ji uznala za Matku Boží a Maria zaintonovala Magnificat.
Když císař Augustus vyhlásil sčítání lidu v celé rozsáhlé římské říši, vydala se Maria se svatým Josefem do Betléma, města svého rodu, neboť patřil k Davidovu rodu. Tam Maria porodila Ježíše a navštívili ji Tři králové.
Marie a Josef představili Ježíše v chrámu, kde se svatý Simeon radoval a Maria přijala zprávu o bolestech, které přijdou později. Varováni před útěkem odešli svatý Josef a Marie do Egypta, aby unikli hněvu krále Heroda. Zůstali v Egyptě, dokud král Herodes nezemřel, a pak se vrátili do Nazareta.
O Mariině životě v následujících letech není nic známo, kromě návštěvy jeruzalémského chrámu, kdy Maria a Josef hledali mladého Ježíše, který byl v chrámu s učenými staršími.
První zaznamenaný Ježíšův zázrak se odehrál na svatbě v Káně Galilejské a Maria se zasloužila o to, že Kristus na tuto potřebu upozornil. Maria byla přítomna ukřižování v Jeruzalémě a tam byla svěřena do péče Jana Apoštola. Byla také s učedníky ve dnech před Letnicemi a předpokládá se, že byla přítomna vzkříšení a nanebevstoupení.
Žádná biblická zmínka se netýká Mariiných posledních let na zemi. Podle tradice odešla do Efezu, kde prožila svůj „spánek“. Jiná tradice uvádí, že zůstala v Jeruzalémě. Víra, že Mariino tělo bylo přijato do nebe, je jednou z nejstarších tradic katolické církve.
Všem našim čtenářům: Prosím, neprolistovávejte tento text.
Dnes vás pokorně žádáme, abyste bránili nezávislost Catholic Online. 98 % našich čtenářů nedává; prostě se dívají jinam. Pokud přispějete pouhými 5,00 dolary nebo jakoukoli částkou, může Catholic Online vzkvétat ještě dlouhá léta. Většina lidí přispívá, protože Catholic Online je užitečný. Pokud vám Catholic Online letos přinesl poznání v hodnotě 5,00 USD, věnujte minutu a přispějte. Ukažte dobrovolníkům, kteří vám přinášejí spolehlivé katolické informace, že na jejich práci záleží. Pokud patříte mezi naše vzácné dárce, patří vám náš vděk a srdečně vám děkujeme. pomozte nám dělat víc >
Papež Pius XII. prohlásil tuto víru za katolické dogma v roce 1950. Katolická dogmata jsou čtyři: Matka Boží, Věčné panenství Panny Marie, Neposkvrněné početí a Nanebevzetí Panny Marie. Svátek Nanebevzetí Panny Marie se slaví 15. srpna. Nanebevzetí bylo tělesné vzetí Panny Marie do nebe na konci jejího pozemského života. Podle papeže Pia XII. byla Panna Maria „po ukončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy“.
V roce 1854 papež Pius IX. vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí – že Maria jako Matka druhé osoby Nejsvětější Trojice byla v okamžiku svého početí prosta prvotního hříchu. Svátek Neposkvrněného početí se slaví 8. prosince. Narozeniny Panny Marie jsou v církvi starým svátkem, slaví se 8. září již od sedmého století.
Další svátky, které připomínají události ze života Panny Marie, jsou uvedeny v přílohách. Papež Pius XII. zasvětil v roce 1944 celý lidský rod Marii. Církev již dlouho učí, že Maria je skutečně Matkou Boží .
Blahoslavenou Pannu Marii lze brát jako patronku jakékoli dobré činnosti, neboť je často uváděna jako patronka celého lidstva. Maria je také spojována s ochranou mnoha povolání a míst.
Svatý Pavel poznamenal, že „Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy“, čímž vyjádřil spojení lidského a božského v Kristu. Protože Kristus má dvě přirozenosti, lidskou a božskou, byla Maria Matkou Boží v jeho lidské přirozenosti.
Tato zvláštní role Marie v dějinách spásy se jasně ukazuje v evangeliu, kde ji vidíme neustále po boku jejího syna během jeho soteriologického poslání. Díky této roli, jejíž příkladem je přijetí Krista do jejího lůna, jeho obětování Bohu v chrámu, naléhání na něj, aby učinil svůj první zázrak, a její stání u paty kříže na Kalvárii se Maria plně připojila k oběti Krista za sebe sama.
Papež Benedikt XV. v roce 1918 napsal: „Maria se plně připojila k oběti Krista za sebe sama: „Do takové míry Maria trpěla a téměř zemřela se svým trpícím a umírajícím Synem; do takové míry se vzdala svých mateřských práv nad svým Synem pro spásu člověka a obětovala ho – nakolik mohla, aby usmířila Boží spravedlnost, že můžeme právem říci, že vykoupila lidské pokolení spolu s Kristem.“
Marie má nárok na titul Královny, protože, jak to vyjádřil papež Pius XII. v rozhlasovém projevu v roce 1946, „Ježíš je králem po celou věčnost ze své přirozenosti a z práva vítězství: Maria je skrze něho, s ním a jemu podřízená Královna z milosti, z božského vztahu, z práva vítězství a z jedinečného vyvolení.“
Marie má jedinečný vztah ke všem třem osobám Trojice, čímž jí vzniká nárok na titul Královny. Bůh Otec ji vyvolil, aby se stala Matkou jeho Syna; Bůh Duch svatý ji vyvolil, aby se stala jeho panenskou chotí pro vtělení Syna; a Bůh Syn ji vyvolil, aby se stala jeho matkou, prostředkem vtělení do světa za účelem vykoupení lidstva.
Tato Královna je také naší Matkou. Není sice naší Matkou ve fyzickém smyslu, ale nazývá se Matkou duchovní, neboť počíná, rodí a vychovává duchovní život milosti pro každého člověka. Jako Prostřednice všech milostí je stále přítomna po boku každého člověka a dává mu potravu a naději od okamžiku duchovního zrození při křtu až do okamžiku smrti.
V umění je Maria tradičně zobrazována v modré barvě. Jejími dalšími atributy jsou modrý plášť, koruna z 12 hvězd, těhotná žena, růže a/nebo žena s dítětem.
V průběhu let vznikly statisíce mariánských uměleckých děl a soch od nejlepších a nejgeniálnějších umělců, jako byli Michelangelo a Botticell, až po prosté venkovské umělce. Jedny z nejranějších příkladů uctívání Marie jsou doloženy v římských katakombách. Malby v katakombách zobrazují Pannu Marii s jejím synem.
Důvěru, kterou by měl mít každý člověk v Marii, vyjádřil papež Pius IX. v encyklice Ubipriinum : „Základem veškeré naší důvěry. . se nachází v blahoslavené Panně Marii. Bůh totiž svěřil Marii pokladnici všech dober, aby každý poznal, že skrze ni se získává každá naděje, každá milost a všechna spása. Neboť taková je jeho vůle, abychom skrze Marii dosáhli všeho.“
.
